Jack Finney - Invaze zlodějů těl

Originální název: The Body Snatchers
Rok vydání: 1955
Český překlad: 1990

Žádné filmové adaptace této klasiky jsem neviděla, ale v akci jsem si ji pořídila. Mimozemšťani nejsou můj oblíbený žánr, na druhou stranu Válka světů a Den trifidů (...to nejsou zrovna mimozemšťani ale působí to velmi podobně) mě hrozně bavily. A i zloději těl mě nejprve nadchli. Než začali skřípat. Dlouho jsem proto váhala, jestli hodnotit "zaujala" nebo "průměr".

Miles je lékařem v obyčejném městečku Mill Valley, kde má spoustu známých. Tak se také dostane k případu, kdy jedna žena zarputile tvrdí, jak její strýček není její strýček, ačkoli vypadá, chová se a pamatuje si přesně jako její strýček. Miles ji doporučí svému kamarádovi psychiatrovi, má to za psychózu, zvláště když sám na strýčkovi nevidí změny. A brzy už denně doporučuje na psychiatrii další a další pacienty se stejnými symptomy a psychiatři jen krčí rameny, protože ti lidé jsou až na přesvědčení, že jejich blízcí jsou někdo jiný, někdo, kdo nic doopravdy neprožívá, naprosto v pořádku. I tehdy by to Miles nejspíš odepsal jako podivnou událost a soustředil se raději na váhání s navazováním vztahu se svou starou rozvedenou láskou Becky. 

Jenže potom ho přivolá jeho přítel Jack k objevu ve sklepě - podivnému tělu, které evidentně nikdy nežilo a působí... nedodělaně. Jako by se teprve vyvíjelo v reálného člověka. V Jacka. Takže Mill Valley nezastihla žádná davová psychóza. Lidé poznali, že jejich blízké skutečně cosi zkopírovalo a nahradilo. Pochopí, že se mění celé město, protože si Miles všimne, jak se o spoustu domů, obchodů a provozů nikdo nestará, lidé tam působí apaticky, bez opravdových emocí. Že se kolem města a ve sklepích objevují podivné obrovské lusky s ještě podivnějšími "semeny". Že se objevila děsivá hrozba odjinud s jediným cílem. Zaplavit planetu svou vlastní životní formou dřív, než si toho lidé dokáží všimnout. Jenže jak s nimi bojovat? A s kým vůbec, když tak perfektně kopírují každou rostlinu, zvíře i člověka?

Moje vydání má navíc nový překlad, takže navzdory roku publikování se snadno čte, výrazivo je trochu zmodernizované a velmi pohodlné. Skvěle jde dohromady s tím, jak je příběh krátký, přímočarý, s jedinou linií, bez odboček, složitostí. Příběh, v němž se nedá ztratit, naopak se hodně rychle zhltne. Ideální pro zfilmování. Začátek i působil napínavě, premisa byla zajímavá. Přesto se u mě brzy dostavil pocit, jak je tato slibná klasika vlastně jen brakem. 

Čím dál jsem se v knize dostala, tím znuděněji jsem se cítila, tím víc se v ději pořád na něco čekalo a vše se protahovalo. Miles nebyl špatná postava, sledovat jeho postup od nástupu pochyb po objevení pravdy a hledání, co udělat, špatné nebylo. Jenže mě rozčilovalo, jakým způsobem se o to snažil, nebo spíš jak se postavy chovaly, jak je kvůli tomu postup nevyvážený, jak autor sice měl nápady, ale nepředstavil si je moc dobře v praxi. Například mě mate snaha postav zůstat vzhůru od zjištění, že "semena" kopírují těla hlavně ve spánku. Protože to působilo jako něco mezi čtyřiadvaceti hodinami a týdnem, v jednu chvíli byli všichni na odpadnutí a ve druhou si dali dálkový sprint s jednou botou (skvělý nápad - na útěku jeden má boty, druhý ne, tak si každý vezme jednu?) a rvačku jakoby nic. Celkově se nedalo moc orientovat v čase. Zmatek jen podporoval Milesův popis města neudržovaného už několik měsíců, čemuž neodpovídalo ani tvrzení mimozemšťanů o několikadenní akci (část zašlosti si dlouho neuvědomoval, to chápu, ovšem tolik by nepřehlédl ani slepej). Nebo vyvrcholení v Milesově ordinaci - byl pryč jeden víkend a líčil ji, jako by ji odemkl po půl roce. Za dva dny bez údržby nebude všechno úplně zaprášené a zašlé. To je pro autora běžný úklid taková samosprašná záhada (čti činnost dělaná manželkou)?

Dost možná, což je další negativum. Hrozně mě iritovalo jeho pojetí ženských postav. Po většinu knihy jsou hlavními postavami Miles, Jack, Becky a Jackova žena. Všichni vědí a vidí totéž, ale jen Miles a Jack smí myslet a jednat, Becky a Theodora jen sedí, bojí se, fňukají, odkývají mužům cokoli. Pokud je třeba protáhnout děj, chichotají se, navzdory údajné hrozbě svádí chlapy, nebo hledají něco k jídlu, aby jim uvařily, ačkoli nejsou doma ani u jedné. Nejdřív jsem si myslela, že vybarvit ty dvě jako věci, které s sebou ti dva tahají, jen odráží postižení doby, středostavovský sexismus. Však Miles Becky dokonce v jednom momentu odnese z ložnice, nese ji po silnici, ona se probudí, svůdně mrká, neptá se, proč ji sakra unáší, nereaguje, jak by reagoval normální člověk, akorát mu vzdychá v náručí. Jenže autor musel vědět. Na konci nechal Becky doslova prohlásit, jak ji jako ženu všichni podceňují, takže Miles zaútočí na nepřátele, ona sehraje stereotypické zděšení a až si jí přestanou všímat, zasáhne taky. Takže proč 7/8 knihy nechal být Theodoru i Becky zcela upřímně neschopnými panenkami, než vyrukoval s tímhle? 

A nejdivnější byl konec, vyústění. Podivně protahované, zdržovačka bourající atmosféru, skoro až moc poklidné. Je to možná dobovým stylem, kdy k budování atmosféry používá jen nerozvedené náznaky. Buduje ji pro postavy, ne pro dnešního čtenáře. Řekne jen, že cítili hrůzu, měli strach v očích, ve tváři se jim zračil děs. Ale mně to nestačí, když mi horor nepřiblíží ničím jiným, než že postavy cítí horor. V předešlé části, kdy se teprve vysvětlení dávalo dohromady, objevila se divná těla, lusky, známky mimozemské invaze, to působilo strašidelně. Ovšem hladina se neudržela. Navíc ani nedošlo ke skutečnému střetu. Respektive nastala ta krátká potyčka při útěku Milese a Becky, pak podpálili kousek jednoho luskového pole, mezitím autor trochu moc nudně okecával popis útěku, a nenásledovalo žádné uspokojivé, zasloužené vítězství. Mimozemšťani se rozhodli, že tady se pár lidí brání, tudíž i přes většinou drtivý úspěch se prostě rostoucí lusky zvednou do vzduchu a odvznášejí do vesmíru. Kopiím na Zemi to bylo úplně jedno, sebraly se a šly někam do háje, aby čekaly, až "uvadnou". Jako jo, jsou to vlastně rostliny, takže neprožívání neúspěchu jsem chápala, absence citů a emocí bylo to, co lidi upozornilo na kopie, ale předtím dokázaly vynakládat značné, i násilné úsilí, takže náhle to kompletně vzdát, protože pár lidí se nepoddalo, zní trochu hloupě. 

Vážně je to spíš kniha vhodná pro hodnocení "běžný průměr", nicméně, pokud to shrnu, premisa mě zaujala, mimozemšťani ve formě rostlin duplikujících cokoli, kteří zaplaví planetu, dokud tam nezkopírují všechno, a pak se rozšíří zase na další, zatímco na této vadnou a to, co zkopírovali, zmizí, se mi zalíbili. Zvláště spolu s jejich vlastním vysvětlením podstaty jejich existence. Bylo to něco jiného než humanoidní/běžní mimozemšťané, netradiční invaze skoro bez násilí a úplně bez útoků. Zpracovat to ale chtělo lépe.