Jonas Jonasson - Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)

Originální název: Mördar Anders och hans vänner (samt en och annan ovän)
Rok vydání: 2015
Český překlad: 2016

Jak těžké je udržet knihy v dobrém stavu, nepolívat je, a když je polijete, tak je vysušit a slisovat, aby z stránky nebyly jak popraskaný poleno? Moje polité knížky vypadají skoro jako nové, ale tohle, co mi z knihobota přišlo o Zabijáku Andersovi, mě rozhodně nakrklo. Obsah, stejného komediálního ražení jako známí Analfabetka a Stoletý stařík, mě alespoň potěšil. Byť ne tolik.

Johanu Andressovi říkají zabiják Anders, však už dvakrát seděl za vraždu. Teď je ale čerstvě na svobodě a potřebuje místo, kam se podít. Narazí na penzion, kde zrovna recepčního Pera Perssona s velmi negativním pohledem na život (aby ne, za všechny jeho životní nesnáze přece může, že jeho dědeček získal a později ztratil miliony, než se Per narodil) připravila bývalá vikářka Johanna Kjellanderová, která se kvůli svému ateismu a nenávisti vůči otci ocitla na dlažbě, o malinovku a chleba. A možná by z toho ani nic nebylo, ale když tam dorazí i kriminálník Hrabě, aby Andersovi zaplatil za odvedenou práci - zpřerážet ruce vybranému cíli, ovšem jen půlku, protože mu nezlomil každou jednou, ale jednu dvakrát, a Johanna s Perem mu dokáží vyjednat plnou platbu, rozhodnou se se svým životem něco udělat.

Per a Johanna začnou poněkud nedovtipného zabijáka Anderse manažovat, dojednávat mu zakázky na přeorganizovávání kostí v končetinách, někdy hrudníku a obličeji, a kšefty se daří. Jenže pak se zabiják najednou začne ptát na vyšší smysl, zajímat se o Ježíše, rozhodne se pověsit násilí na hřebík. Místo toho se mu zalíbí konat dobro, například rozhazovat pár set tisíc tuhle, pár set tisíc tam. Perovi a Johanně se k tomu nepovede zmizet s miliony nahrabanými na objednávkách posbíraných před zabijákovým obratem, a tak musí vymyslet, jak si od těla udržet stockholmské podsvětí, jak umožnit zabijákovi, jenž je po Švédsku díky své štědrosti náhle masivně populární, dál konat dobro, a jak při tom nepřijít na buben. A když už je Johanna odborník, což takhle založit církev zaměřenou na učení, jak je lepší dávat než brát (dokud to nikdo nechce po nich), a jejímž hlavním hřebem je svaté přijímání v libovolném množství s etiketou libovolného vinařství? Jenže to by to nebyl svět Jonase Jonassona, aby alespoň to šlo hladce a šťastně až do smrti.

A ono to... má nesmazatelný Jonassonův rukopis, ale je to výrazně slabší dílo než předchozí knihy. Stále je to absurdní komedie, v níž se postavy dostávají do šílených situací a už samy jsou dost karikaturní. Minulost Pera i Johanny a jejich přístup k životu slibuje docela jízdu, přihlouplý zabiják, jenž se upřímně vzdá násilí a začne rozdávat peníze, zase spoustu potenciálu. Taky ale problém. Příběh není o zabijákovi Andersovi stejně, jako byl Stoletý stařík o stoletém Alanovi a jeho dobrodružstvích, k nimž se přidávali další lidé, nebo Analfabetka o Nombeko a jejích dobrodružstvích, k nimž se přidávali další lidé. Je to ponejvíc o Johanně, která využívá Anderse s Perem v závěsu. Přičemž ten byl jednou ze tří hlavních postav, tedy pro zápletku jako takovou důležitý (jakože bez něj by svůj byznys nerozjeli), zároveň ale tak nějak navíc v ději jako takovém (jakože bez jeho výslovné přítomnosti by se scény obešly) a sloužil spíš k opakovaným komediálním vsuvkám, jak si nikdo nepamatuje jeho jméno a nikoho ani nezajímá. Ve výsledku jde spíš o "Bývalá farářka a její scam" než o Anderse a přátele.

K tomu nebyla většina postav zrovna moc sympatických, výrazných. Anders ještě ano, Johanna mě celkem bavila, když ukecávala lidi Biblí, kterou ve stejné chvíli hrozně kritizovala, a přizpůsobovala učení Andersovi, aby mohl alespoň trochu koherentně vést jejich sosající církev. Celkově znělo její postavení ateistky nacpané do dědičné pastroské role vhodně. Jen ne Johanna sama. Per mi přišel zbytečný, a jediné další neepizodní postavy byly kriminálníci Hrabě a Hraběnka a bratři Gustavssonovi. Ti mě bavili, hlavně jejich "konflikt s Andersem", o němž vlastně Anders nevěděl a nakonec se humorně, byť velmi drsně zase "sám" vyřešil rovnou granátem, jenomže to nestačilo. Jinak byla kniha prošpikovaná zástupem nejmenovaných nebo jednorázových postaviček pro jednorázové gagy, takže na jednu stranu komornější a na tu druhou zase ploché, těžkopádné. Výrazně méně zamotané, spoléhající spíš na to, že chlast a hloupí lidé jsou tak nějak ze základního nastavení asiže vtipní sami od sebe. Něco tomu chybělo. Šmrnc, propracování, méně prvoplánovitosti. Jako by autor prostě musel něco odevzdat a nebyl úplně ve své kůži. 

Navíc musím zkritizovat i celou předposlední část knihy, když byl zabiják zase v base a Johanna s Perem se přesunuli na ostrov do nelegální chajdy, neměli do čeho píchnout, čekali, až Johanna porodí a napadne je jiný plán než se živit přídavky na děti, dokud náhodou nezjistili, že Anderse propouští dřív. To bylo hrozně hluché místo bez nápadů, velmi nedotažené, úplně zbytečné, snad k zaplácnutí časového posunu, jaký nakonec ani nebyl třeba. 

S vtipy jako takovými a s většinou humorných situací nemám problém. Smála jsem se nahlas, mnoho scén samo o sobě dokazovalo, jak autor umí vymyslet vtipnou absurditu, pracovat se svéráznými postavičkami, přidávat tam, kde už by člověka nenapadlo, že to ještě jde, pracovat s jazykem, narážkami. Prostě napsat vtip. Čtení mě rozhodně bavilo. Jen jako příběh to bylo slabší a tak trochu nerozhodné o čem.