Dnes už několik desetiletí slaví svátek Karel. Pár jich znám, ale nejsem s nimi v kontaktu, ale pokud sem i tak nějaký z Karlů zavítá, všechno nejlepší.
Ale to není vůbec vše.
Přesně na den.
Před 29 lety se v Brně narodilo první české dítě ze zkumavky.
Před 7 lety se schválil zákon, který u nás ruší brannou povinnost.
Před 66 lety byla podepsána ústava UNESCO.
Před 59 lety vznikla v USA vládní agentura NSA.
Před 3 lety byl zvolen prezidentem USA první černoch.
Před 61 lety byla podepsána Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.
Před 43 lety se narodil známý český zpěvák a závodník Daniel Landa.
A před 20 lety jsem se narodila já.
Z výše vyjmenovaných věcí jsem zažila tedy jen dvě. Zrušení branné povinnosti u nás, což mě jako dívku vůbec nijak netankovalo, a zvolení Obamy, což mě tankovalo snad ještě méně, jelikož to není prezident náš a nebudu se jím zaobírat na své sedmnáctiny. Vlastně jsem zažila i tu poslední, ale jako my všichni si ji nepamatuju.
Každopádně dnes je mi dvacet.
Mám za sebou mateřskou, základní, střední a první rok vysoké školy. Před sebou mám další čtyři nebo pět, to se uvidí podle toho, jak se vyřeší komplikovanost mezioborového přestupu, a asi osmero státnic plus diplomová práce, následně zkoušky pro získání titulu JUDr. Měla bych to stihnout... JUDra bych měla mít do třiceti. Pokud se mi bude chtít.
Ale to nechme budoucnosti, kdo ví, jestli v té době bude ještě existovat tento blog, ba co víc, tento server. Kdo ví, jestli se k tomu vůbec dostanu nebo jestli mě vyhodí ze školy.
No a kdo ví, ano, skutečně, kdo ví, jestli se té doby vůbec dožiju já nebo vy.
Ale to se všechno uvidí.
Dnes je pátek, blázni mají svátek a já narozeniny.
Domů jsem odjela už včera večer, abych na své dvacetiny nemusela vstávat před půl sedmou ráno, hodlám stáhnout nový díl Upířích deníků a titulky a doufám, že dnes to bude extra zajímavé.
Dárky žádné nedostanu, už jsem usmlouvala v létě notebook, který byl částečně k narozeninám, a navíc jsem si kupovala drahé brýle, které to dorazily.
Navíc by mě ani nenapadlo, co bych mohla chtít, snad jen peníze, které se na koleji nikdy neztratí. Spíš projí. Nakonec, Vánoce jsou brzy a to už jsem si navymýšlela další věci.
Zatím si tedy asi otevřu frisco, jelikož jsem sama doma - všichni jsou buď ve škole nebo v práci - a počkám, kolik lidí si bez mé existence na facebooku, který by jim to připomněl, jelikož jinde se oni nenachází, vzpomenou. Samozřejmě, na některé to vybafne na ICQ a na některé tady, ale pokud si někdo vzpomene sám od sebe (vyjma rodičů), myslím, že to potěší. Dvacet jsou přece jen kulatiny, druhé, a tak nějak říkají - ten člověk už by měl mít rozum...
 |
| (a neplout na vlně psycha) |
 |
| (a nepožírat malé dětičky) |
...měl by se umět orientovat ve světě
 |
| (nelézt pořád ze studně do televize) |
...měl by... měl by... a měl by.
Ale já to na sobě vůbec nepozoruju.
 |
| (A picnu vás, jestli řeknete, že jo.) |
Žádné komentáře:
Okomentovat