Anna Johannsen - Mrtvý na pláži

Originální název: Der Tote im Strandkorb
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2022

Ukázalo se, že je to první díl série Komisařka z ostrova, ale jako často u kriminálních sérií, má svůj uzavřený příběh a působí zcela samostatně, další díl je patrně už o jiném případu. A navíc je to velice krátká jednohubka, proti které nejde nic zvláštního namítat.

Na pláži německého ostrova Amrum leží mrtvý ředitel místního dětského domova. Podle všech zemřel Bohlen přirozenou smrtí, ale Zemský kriminální úřad nařídí pitvu, objeví se teorie o usmrcení vzácným jedem a rozběhne se vyšetřování vraždy. Na starost ho dostane hlavní komisařka Lena Lorenzenová, která se na Amrumu narodila, a to přímo od ředitele Warnkeho, s nímž má hluboké spory. Je jí to tak poměrně podezřelé, a to nejen proto. Také totiž kromě něj skoro nikdo nevěří v žádný vzácný jed, nic hmatatelného vůbec nenasvědčuje vraždě. Ovšem jak se vyšetřování začne komplikovat, otevře se úplně nový směr.

Lena nemá žádné pořádné důkazy, může vycházet jen z výslechů okolí mrtvého, tedy se musí soustředit na poskládání příběhu jeho života. A ten je stále podivnější. Z obrázku obětavého člověka zachraňujícího malé chlapce v dobře vedeném domově se pomalu stává rozporuplný muž s hromadou problémů, podezřele ochranářskou manželkou, stejně tak podezřele náhle zmizelou zaměstnankyní, podezřele přijatou náhradnicí a hlavně velice podezřelými přáteli s ještě podezřelejšími zájmy. A když se Lena dostane k jejich utajenému obchodnímu chatu, nakonec jí dojde, že Bohlen možná nebyl tak docela zavražděný a Warnke vařil z vody, ale existoval dobrý důvod, proč poslal na Amrum právě ji.

A že to byla skutečně kraťoučká jednohubka, 230 maloformátových stránek v mém e-vydání. Tudíž vyžadovala zručnou práci s textem. Ta docela i přišla. Většinou se děj soustředil na vyšetřování, zejména procházení listinných důkazů a záznamů, opakované výslechy svědků, jejichž pozice se pořád měnila, uvažování o tom, jak věci zapadají do příběhu, diskuze mezi policisty a jejich pomocníky, jak postupovat dál. To mě hrozně bavilo, působilo to precizně, zajímavě, pochopitelně, logicky. Zkrátka Lena a její kolegové sestavovali Bohlenův příběh ne prostřednictvím děje, ale toho, co v ději shromáždí. K tomu se všechno nakonec přehouplo ve výrazně větší případ s celosvětovými dopady a ukázalo se, že Lena byla podezíravá oprávněně, že ji Warnke tak náhle na něco tak divného nasadil, ale ze špatných důvodů, protože to nebyl jeho plán, jak ji potopit, naopak. Tudíž i to, co na začátku vypadalo jako klišé "hlavního policejního hrdinu nesnáší nadřízení, budou mít pitomý spor, snažit se potopit a házet si klacky pod nohy", se obrátilo v rozumný, pragmatický přístup, kdy emoce nevyhrály. 

Vedle toho se kniha trochu zabývala i Leniným životem, zejména nestálostí jejích vztahů, rozpolceností mezi nefungujícím vztahem doma a setkáním se svou dětskou láskou na ostrově, trochu zabrousila i do její minulosti. To všechno ale naprosto okrajově, přirozeně a tak, jak mi vůbec nevadilo. Autorka správně Lenu jen přiblížila, nedělala z toho její psychologický profil s dějem na pozadí, což nemám v knihách takových žánrů ráda. 

Na druhou stranu takto krátká kniha s takovým koncem znamenala trochu moc "hladké" vítězství, trochu pohádkově všechno správně šlapalo a cílem byl nejspíš dobrý pocit z drtivé výhry dobra, než aby takhle věci mohly dopadnout i ve skutečnosti. A ono není divu, je velmi příjemné číst, jak Lena rozbije díky smrti, jaká by mohla jindy snadno úřadům uniknout, okruh odporných zločinců a vyústí to v tolik zatčených a zničených parchantů. Zvláště po tom, co vyplulo na povrch ve skutečném světě a moc se s tím neděje. Je to fikce, zjevně odpočinková, jednoduchá, poměrně přímočará, ne moc napínavá. Hlavním lákadlem asi je odhadovat, kdo je vrah a jaké podezřelé okolnosti na ostrově jsou (ačkoli ani jedno nebylo moc těžké). I to má svoje místo na slunci. Kraťas o dobrém vyšetřování nekomplikovaného případu s dobrým koncem. 

Jen jedna docela zásadní věc se moc nepovedla překladateli. I v původním názvu je slovo "Strandkorb", právě v této věci našli Bohlena a Lena i další postavy se do nich často uchylují na pláži. Překladatel je přeložil jako "plážové koše". Nejdřív jsem proto nechápala, jak mohli najít mrtvého sedět v plážovém koši, když to je pro mě košík na jídlo a ručníky. Pak jsem pochopila, že to má být nějaká sedačka. Ale až po googlení se ukázalo, jak plážové křeslo nebo lavice by byl mnohem lepší překlad. Prý totiž není český ustálený výraz, ale je to kryté (někdy se stříškou fungující i jako poklop) křeslo nebo lavice pro dvě osoby s opěrkou na nohy, typické pro větrné německé pobřeží. Vážně bych měla úplně jiné představy, vědět tohle od začátku.