Myslím, že naposledy jsem Dinopark navštívila, když nepočítám parky Jurský park a Jurský svět, v druháku na střední. Což je už pravděpodobně sedm let. A tak jsem si teď mohla prohlédnout kousky, které Plzeň tehdy ještě neměla, asi že je s Hammondem ani Masranim ještě nevyhandlovala, nebo nestihla dovézt z Kostariky.
Sice stále platí, že se tam nejvíc pobaví malé děti (také, že jsem tam viděla asi čtyřletého "Graye" či "Tima", který pobíhal sem tam, vykřikoval jména dinosaurů lépe než kdejaký profík, a už se zdálo, že ho samým vzrušením trefí), ale přiznejme si to. Každý miluje dinosaury. A jakmile jsem schopná odříkat všechny tři Jurské parky zpaměti a nekopat do Jurského světa, nemohla jsem si ho nechat ujít. Jen po mně nechtějte jejich jména, protože jednak nejsem malý Gray a jednak spousta z nich patří k těm méně známým.
To si takhle kráčíme kolem plotu mezi ZOO a parkem a najednou baf! Obávám se, že v plotech nefunguje elektřina...
Zamíříme tedy do parku, když na tom tyranosaurus tak trval, a hned u vchodu nás uvítá první obr, který se nevejde do záběru.
Za ním pak čeká smečka raptorů. Ta prostřední má navíc na hlavě modré pruhy, takže nenechme se mýlit, je to Blue! Owen Grady se však musel někde zašít.
Další na řadě je pak triceratops. Velmi smutný triceratops. Nebo možná vyděšený? Přímo proti němu se totiž napřahuje tyranosaurus, který měl nonstop pozornost návštěvníků, pročež jsem ho ani nevyfotila. A chudák Tricy nic!
Vedle něj se pak snažili nenápadně odplazit dva plazosauři... d... de... or... varani s ploutví!
A o pár kroků dál zase někdo vykoukl z křoví...
Brachiosaurus u brachiosauří vyhlídky na Plzeň! A naštěstí to nebyl ten nemocný, od něhož to schytala Lex.
Uprostřed se zatím protahoval Al. Nebo lovil šišky? Dal se na botaniku? Snad to tomuto alosaurovi, na rozdíl od Velkého Ala, vydrží déle.
A tady se ve stínu chladil apatosaurus. Sice ne nejvyšší, ale určitě nejmohutnější exemplář, proto se jako jeden z mála ani nehnul.
Stejně tak se z příjemného stínu nehnul ani tento... Helm Kladivo. I když dle jeho výrazu ho na místě možná přimrazilo víc než jeho mohutnost. Armáda skurutů, žeby?
Zato tito dva... dinosauři... se hýbali víc, než dost. A mně osobně se líbili ze všech nejvíc. Zvlášť, když to při pohybu hlavou vypadalo, že ten opřený doopravdy žere.
Tento diplodocus už ale nežral. Podle zvuků, které vydával, měl totiž pravděpodobně zažívací potíže a jeho umístění vedle stánku s občerstvením snad nebylo vypovídající.
I když mé naděje jsou nejspíš liché, soudě podle zděšeného výrazu těchto suvenýrosaurů, kteří sledovali ládující se návštěvníky vedle obchodu se suvenýry.
A nebo sledovali spíš toto útočící monstrum?
O kus dál už v klidu pak příjemně zurčela voda, ze které se vynořil tento plesiosaurus... asi ne, ale lochneska to taky nebude. A musím říct, že chvílemi jsem mu záviděla, protože oproti včerejšku bylo vážně vedro.
A záviděl mu i tento stegosaurus, jenž se vydal hledat chládek pod slunečníky.
A... em... má někdo tušení, co je to za chlapíky? Vypadají hladově.
Pro ty, kdo tam ještě nikdy nebyli a neví, o co jde - součástí ZOO v Plzni je Dinopark, kde je kromě spousty dětských atrakcí i expozice pohyblivých dinosauřích modelů přibližně v životní velikosti doprovázená zvuky jejich řevu a pravidelným vysíláním krátkých filmů v dinokině. Nepochybně stojí za návštěvu a najít se dá ještě v dalších městech, ale nemám přehled, jak stejně nebo odlišně vypadají.
A samozřejmě jsme nebyli jen v parku, ale i v ZOO, ale z té budou fotky až příště, protože jich je víc a já musím vybrat a ořezat ty nejlepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat