Originální název: Argylle
Rok vydání: 2023
Český překlad: 2024
Když v kinech běžel film Argylle, který byl fajn, byť žádná vyložená bomba, objevila se v knihkupectvích i tato kniha. Já ji pořídila až teď a jestli to chápu správně, má to být jedna z fiktivních knih, jež v onom filmu psala hlavní postava, respektive měla k filmu volně inspirovat a v podstatě působit jen ona fiktivní literární verze Argylla. A je to klasická "blockbusterová" béčková špionská jízda se spoustou zjednodušení.
K prověřeným a schopným agentům přitom přidá ještě nováčka Aubreyho Argylla, velmi nadaného člověka se spoustou schopností, který se ale víceméně schovával před světem od doby, co zjistil, že jeho milovaní rodiče byli pašeráci drog a brutálně je zabil kartel. Má totiž ještě jeden cíl, pro nějž se Argylle tolik hodí - jen u něj si může být stoprocentně jistá, že nepracuje pro žádného nepřítele. Protože ve skutečnosti nejsou ostatní agenti tak docela prověření, schovává se mezi nimi zrádce, jenž by mohl mít pletky rovnou s Fedorovem. Tým tak bojuje nejen s Fedorovem, ale i s časem a byť jeho členové neznají skutečný rozsah problému, taky sám se sebou.
S filmem to tak skutečně nemá nic společného, tedy kromě toho, že autorka snad od začátku psala Argylla s představou Henryho Cavilla. A zatímco film jednoznačně vyzníval jako komedie, kniha mi nesedí do žádného žánru. Komedie to zrovna nebyla, jen se našlo pár vtipných scének a část týmu působila jako klasiční ostřílení sarkastiční veteráni. Nebyl to ani napínavý thriller. Napětí, co vyjde a nevyjde, jestli komnatu najdou, existovalo, avšak ne úplně vážné. Měla jsem pocit, že to píše někdo, kdo chce z velmi smrtící mise CIA udělat zábavu bez humoru, nebo někdo, kdo zvládne takovou misi popsat jenom mechanicky, povrchně. Děj byl velmi jednoduchý, skákal po spoustě místech a až trochu absurdních akčních situacích (předstírání boháčů v Monaku střídalo šplhání do zakázaných řeckých klášterů na útesech, to zase předstírání sjezdu zpracovatelů odpadu a to zase přestřelka v tatranských lesích), aniž by ustoupil od klasického schématu béčkového trháku. Což bych i chápala, mít onu misi jen jako pozadí k práci s postavami by se mi líbilo. Jenže autorka si neporadila nejlépe ani s nimi.
Představila je spíš povrchně, aby bylo jasné, kdo je hodný, kdo otrava, kdo naprosto psychopatický záporák, nicméně je nerozpracovala. Proto se mi až do konce trochu pletly, z většiny pro mě byl tým CIA víceméně zaměnitelná masa. Moc mi nezáleželo na tom, jestli přežijí. Totéž platilo i pro Argylla. U něj se sice zabývala jeho myšlenkami, emocemi, trochu hlouběji jeho minulostí, přesto se mi nezdál zajímavý a ani jako výrazná hlavní postava. Prostě tam byl, jmenovalo se to po něm, z větší části působil coby vypravěč, i tak však stále jen součást oné masy, nikoli dobře představitelný člověk. Proto mě moc nebavil jeho úvod v Thajsku, než se dostal k CIA. Potom si získal trochu sympatií, ale pořád zůstal poněkud... eh. Přitom možná tato slabší práce s rozvojem postav způsobila i snadnou odhalitelnost zrádce. Autorka nedávala nápovědy, ale stačilo se na věci podívat z literárního pohledu, uvědomit si, která z postav vystupuje tak, aby pro začínajícího spisovatele fungovala ve velkém zvratu.
Nicméně to byla pohodová oddechovka, zábava, ne že bych se musela nutit číst. Akce a okolnosti někdy přehnané (třeba přes "satelity" bylo možné vidět jakékoli místo na Zemi, včetně dovnitř hustých lesů Tater za hrozné bouře, jááásně), postavy nerozpracované a stereotypní, zvraty předvídatelné, i tak jsem se bavila a určité napětí kniha udržovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat