Stephen King - Srdce v Atlantidě

Originální název: Hearts in Atlantis
Rok vydání: 1999
Český překlad: 2001

Tato kniha má rozporuplné recenze a já naprosto chápu proč. Je to King, takže skvěle vypráví, hlavní postavy čtenáře zatáhnou do svého světa, umí hezky odvykládat i cestu na nákup. Jenže zápletka už mi připadá natolik slabá a až na první část fádní, že jsem vlastně neobjevila, o čem to je. Co je pointa. Proč to vzniklo. A to je alespoň jednou z velkých okolností hra srdce (...ne, netýká se to Atlantidy, natož srdce Atlantidy nebo hororové práce s orgány), což je alespoň něco, co umím.

Je to sbírka povídek, ale netradiční. Odehrávají se v průběhu čtyřiceti let, spojené vedlejšími postavami. První část úzce souvisí s Temnou věží. Jednou z hlavních postav je Bořitel z jiné dimenze a druhá, malý chlapec, jenž se s ním seznámil, má určitou míru "osvícení" a pochopí, že jeho starého přítele hledají Ničemní muži, aby pokračoval v práci na boření věže. Jenže víc než o interdimenzionální konflikt se stará o silně narušený rodinný život, prodírá se strastmi ranného dospívání, přičemž tyto záhadné síly sice trochu a subtilně, ale přece ovlivní jeho okolí tak, aby vše vyvrcholilo v hysterický střet, který z venku vypadá jako "běžné" drsnější domácí prostředí a šikana. V druhé části je hlavní postavou univerzitní student, jenž se seznámí s Carol, vedlejší postavou z první, a potýká se s trochu jinými problémy. Propadne hře srdce, což ho skoro stojí dostudování, sleduje počátky války ve Vietnamu, první protesty, objeví symbol míru, a jak se snaží vším proplout, vlastně popisuje své první pořádné setkání se vzdorem proti systému a to, jak se s ním různými způsoby vypořádává jeho okolí. A třetí část popisuje trauma z války ve Vietnamu na několika veteránech, kteří rovněž byly vedlejšími postavami v předchozích. Každý z nich se se svými činy vypořádává jinak a ukazuje, jak drastický dopad měla tato válka na celou jejich generaci.

Problém byl jeden velký, nevidím v ničem z toho pointu odůvodňující tento styl. Chápu, že se King patrně vypisoval z celoamerického traumatu války ve Vietnamu, protože se prý sám účastnil kdysi demonstrací a tu dobu prožil, ovšem nějak jsem v tomto jeho díle nenašla žádnou pořádnou linku. Četla jsem proto knihu dlouho, jako e-knihu bez vkládání poznámek, což pro mě není moc časté a obvykle to dokládá, jak mě nezaujala v dobrém ani špatném.

Líbila se mi první část. V hlavní roli dítě v 60. letech, s tím má King velké zkušenosti a takový příběh napsat umí velmi dobře. Navíc to evidentně je mysteriózní horor, zaujme, je napínavý, postavy jsou unikátní a skvěle vymyšlené i představené a pokud by kniha byla jen o něm, jsem asi plně spokojená. I včetně trochu zvláštního závěru. Druhý mi přišel zcela odtržený, žánru "ukázka života" a sice napsaný a odvyprávěný dobře. Vysokoškolský život Kingovy doby mezi týpkama, co propadnou závislosti na hraní karet, jejich studium jde do háje a ještě objevují taje protiválečných protestů, mě bavila. Jenže jsem neviděla pointu a kdyby hlavní postavou byla některá z části první a kniha tím končila, asi dejme tomu. Hlavně s Carol by to mohlo fungovat, však nakonec propadla mnohem radikálnějším postojům. Ale nebylo to tak. 

A třetí část už jsem nechápala vůbec. Netuším, proč navazovala. Přišla zase s trochou nadpřirozena a divnými úkazy, akorát to nikam nevedlo. Část s veteránem hrajícím slepého žebráka k tomu vyloženě neměla konec, protože ho kniha opustila ve chvíli, kdy plánoval vypořádat se s problematickým policistou. A vedle vzpomínání postav na hrůzy Vietnamu vlastně nevím, co se stalo a jak se ten divný konec s přeludem z nebe padajícího nábytku a záhadně cestující baseballovou rukavicí propojoval se zbytkem.

Tudíž si nemůžu stěžovat na řemeslné zpracování, zato hodně na obsah, k jehož dočtení jsem se musela dokopávat, abych si mohla knihu odškrtnout. Působil jako naházené, nedotažené nápady na hned několik jiných povídek, jaké King nikdy vlastně nedopsal.