Někteří, kteří četli nějakou kapitolu mé povídky A co jsem já, možná tuší, že mým aktuálně nejoblíbenějším fandomem je MCU. Ale ani v této povídce jsem ještě vůbec nenarazila na některé věci, jež ráda živě rozvíjím ve vlastní verzi událostí, především seriálových, a občas se mi tyto záležitosti dostanou i do snů. Někdy je z toho hloupost, třeba ten vysokej vychrtlej králík s růžovýma nohama dlouhýma jak lešení, jenž nás chtěl všechny zabít, a my se museli schovat za kamennou zídku, kam nemohl projít, a kdyby se o to pokusil, roztrhalo by ho to na kousky (+ velel Jiným, takže Noční hlídka by zjevně měla jít po růžovém králíkovi, aby zachránila Západozemí), ale jindy se mi podaří třeba být pyrokinetikem. A to je jinší zábava. Jako třeba v tomhle snu.
Začal prozaicky a poklidně, brutální bitvou. Nevzpomínám si přesně, o co v ní šlo, ale jednoduchou dedukcí jsme s kamarádkou přišly na to, že mohlo o Thanose, tudíž jen taková malá vedlejší bitva za záchranu planety. A ani nevím, kdo stál proti komu, neviděla jsem moc konkrétních tváří a docela mě zaměstnávalo bytí připravená na svém stanovišti a očekávání útoku. Protože jako správný heroický válečník jsem se vážně bála a chtěla jsem zdrhnout, ale ano, byla jsem odhodlaná bojovat. Utíkání jsem si užila v jiném snu, v němž jsme mizeli před Hydrou, já potkala jednoho švihlého bývalého spolužáka a schovali jsme se v bordelu připravujícím se na večerní šichtu, maskovaném jako luxusní penzion. Ovšem ne, že bych se teď ke střetu dostala blíž.
Objevil se totiž Thor a měl záhadný důvod, kvůli němuž mě táhnul pryč. Ani se o něj nepodělil a mně se to z jedné strany nelíbilo. Ostatně kdo by měl mít proti Thanosovi větší šanci? Banda vojáků padajících jako mouchy v každém snímku, protože ve scénáři nebylo místo na jejich osobnost, nebo pyrokinetik, který dokáže vypálit atmosféru? Ještě někdo hlasuje pro seržanta "voják č. 4 v titulcích"?
Jenže mě Thor nenechal to ani zkusit, nekompromisně mě od nadcházejícího boje odtáhnul dál, bez ohledu na to, že ostatní pořád stáli vyrovnaní u cesty jako rohanští v Helmově žlebu, a já se ocitla v jedné z provizorních základen. Takže mi nezbývalo, než trvat na tom, že pokud v ní mám zůstat, strhne se minimálně ten horizontální T trám, kvůli němuž se tam v podstatě nedalo projít. Natož abych tam mohla nějakou dobu bydlet. Protože pokud už se jeden protáhnul, zákonitě se praštil do hlavy, což je to poslední, co bych potřebovala. Praštěná už jsem. Ale naštěstí se jak na bourání, tak na boj se stavebním úřadem nedostalo. Čekal mě totiž boj další, trochu jiný a konečně skutečný.
Najednou jsem se totiž objevila v nějaké budově, kde to docela zkonil Daredevil. Nevyšlo mu, co plánoval, zlí chlápci nad ním vyhráli a musel to převzít SHIELD. Konkrétně jedna jeho jednotka vedená Natashou. Prošla nějakým portálem a až na Natashu měli její členové sytě červené kombinézy, což byl fakt úlet, protože zdi byly mdle okrové a to je děsivá kombinace, ale já, která jsem na ně čekala, jsem naštěstí měla tmavě rudou až vínovou, takovou Plenitelskou, a pak už nebyl čas si prohlížet oblečení. Budova se totiž zaplnila ozbrojenými chlapíky neváhajícími střílet, a tak to šlo rána na ránu. Ovšem ne jen tak ledajakou.
Vždycky, když se některý protivník objevil vhodně za rohem, u něhož jsem stála přesně podle filmových předpisů, a já měla možnost, prostě jsem mu vrazila přímo do nosu a konckoutovala ho, ale ne vždy to bylo možné. Někdy dostal šanci vystřelit po mně nebo se objevil ze špatného úhlu, a to přišel na řadu oheň. Pokud vystřelil nebo alespoň zamířil, udělala jsem mezi námi okamžitě ohnivou stěnu tak žhavou, že kulka neměla možnost doletět ke mně a roztavila se cestou. A jindy stačilo poslat proti němu plamen přímo z dlaně, a i když čarodějnice nebyl, středověký trest si užil do sytosti. No vážně, sami vidíte, že praštěná jsem.
Zajímavé však je, že i přesto, že mělo jít o mou přirozenou schopnost, asi jako schopnost chodit, bála jsem se, že náhle přestane fungovat. Nedávalo to smysl, asi jako náhle nefunkční chůze, ale bála jsem se a někdy to moje plameny docela oslabovalo. A nebylo to poprvé. V jiném snu jsem třeba potřebovala zapálit obrovskou konstrukci pod kopcem na hřbitov, a i když se mi to podařilo, trvalo docela dlouho, než chytily i normální dřevěné trámy. Něco mě zkrátka drželo zpátky a já se nerozpálila naplno. Takže vlastně asi není divu, že nejsem zase tak nadšená a chtěla bych si jednou vyzkoušet i plný potenciál.
Sen na téma Zkouška ohněm
Žádné komentáře:
Okomentovat