Peter Straub - Duchařský příběh

Originální název: Ghost Story
Rok vydání: 1979
Český překlad: 1997

Lekla jsem se, když jsem otevřela soubor s další e-knihou od Dobrovského a jako u všech, jaké mi přistanou v knihovně, jsem až teď zjistila autora - Straub. S ním jsem měla pár znuděných, až iritovaných setkání, a tak jsem se s nechutí pustila do této knihy (když už nějakou mám, tak ji přečtu, i kdyby jen proto, abych ji mohla rozdupat tady na blogu). Rozhodně mě však překvapila, byť spokojená pořád nejsem.

V malém městě Milton žije pětice seriózních, celkem úspěšných pánů, která si říká Klub gentlemanů a na svých pravidelných setkáních si vyprávějí historky. Nikdy nepřiznají, jestli jsou pravdivé nebo vymyšlené, ale v poslední době, hlavně po nepříjemném úmrtí jednoho z nich, jsou především strašidelné. Už to není jen zábava. Stává se z nich noční můra. Začal se k nim totiž vracet jeden velice starý příběh, který jejich blízkost chtě nechtě před dlouhými lety zpečetil, a na nějž už skoro zapomněli. 

Nejdřív začnou divné sny. Potom se přidají nelogická vidění, zvláštní a děsivé události. Někdo podřezává dobytek a po Miltonu se začne povídat o UFO, ukáže se mezi nimi žena bez doložitelné minulosti, schopná omotat si kohokoli, na koho se podívá, zemře další z nich, a zbývajícím je jasné, že minulost nejde doopravdy pohřbít. Zvlášť když v jejím středu není obyčejné nešťastné úmrtí narušené dívky, nýbrž opravdové monstrum z bájí. To se vrátilo pro pomstu a neváhá zanechávat vedlejší škody, než se dostane k hlavnímu chodu. Členové klubu neustále cítí v zádech oči, jejich známí končí katastroficky, Milton propadá do deprese spolu s tím, jak se přiženou kruté zimní bouře, a monstrum je připraveno pro svou zábavu pohrávat si s osudy i s jejich zoufalými plány. Pokud tedy vůbec dokáží nějaké dát dohromady. 

Musím knize přiznat jeden velký klad, rozhodně mě bavila víc než předchozí Straubovy knihy, s nimiž jsem se setkala. Ty byly těžko čitelnou slátaninou nebo šílenou nudou, tady se dá alespoň docela vyznat v ději (byť některé scény moc srozumitelné nejsou) a chápat, kam všechno směřuje. Také mě zaujaly příběhy o setkání s oním monstrem, respektive s ženami, o nichž nevěděli, že jsou jedno a to samé monstrum, a s nemrtvým Gregorym Batem v jejím područí - Donovy podivné zásnuby, příjezd podivné herečky, seznámení s Bateovými při učitelských začátcích. Byly divné, smutné, záhadné, zajímavé, (děsivé moc ne, objevila se jen hrstka opravdu dobře napsaných děsivých scén). Ačkoli docela trvalo, než se mezi nimi objevila souvislost a neměla jsem dojem spíš mnoha duchařských příběhů splácaných dohromady. Také se mi líbilo, jak autor někdy používal krátká shrnutí toho, co se dělo s ostatními postavami a jak plíživě se i na nich projevovalo rostoucí zlo. Myslím tím krátké odstavečky "a ten viděl to", "a ten dělal to", "a ten zažil to", kdy tyto postavy netuší, co se děje, jen čtenář vidí, jak se řítí do neštěstí nebo náhodou zahlédly něco podstatného. Báječně to dokreslovalo atmosféru. Ale tam to končí.

Autor umí pracovat s jazykem, se strukturou, s příběhem, vymýšlet. Přesto mu nemůžu přijít na kloub. Má e-kniha má cca 500 stran a byť mě na začátku zajímalo, co se na stránkách děje, teprve po 90 to začalo dávat smysl koherentního příběhu, pochopila jsem, že něco pronásleduje Klub gentlemanů a že se něco má stát. Docela dlouho zůstával děj roztahaný, neprovázaný, takže jenom zvědavost, co se z něj vlastně vyklube, mě nutila číst dál. Na opravdové zaujetí to nestačilo, dalo až příliš práce se neztratit.

Autor použil hromadu postav, mnoho z nich nedůležitých, často přecpával scény, dialogy nebo přidával nepodstatný děj, čímž dost ztěžoval představu o tom, co se odehrává. K tomu pracuje s vidinami a strachy založenými na tom, co se zlu povede vytáhnout ze vzpomínek a zastrčených traumat, což si nutně žádá rozpracování postav, abychom chápali, proč zlo použilo zrovna tohle. Jenže jak je jich tolik, žádnou nemohl dostatečně rozpracovat. Zůstalo to málo srozumitelné, bez pořádného účinku, skoro na nikom mi zrovna moc nezáleželo. K tomu mátl ještě přeskakováním mezi různými obdobími, kdy jedna kapitola byla v současnosti, druhá ve vzpomínkách na minulost, třetí v minulosti úplně jiné postavy na úplně jiném místě. To se sice dalo poznat hned, jenže se nedalo až alespoň do 3/5 knihy moc dobře chápat, proč to tak je. A nejhorší, v rámci jedné kapitoly často skákal o pár scén zpátky, aby přidal pohled někoho dalšího na scénu, kterou jsem prošla před několika stránkami, často naprosto bez úvodu, a chvíli trvalo, než jsem to pochopila.

Velký problém byl i s vyvrcholením knihy. Když se konečně dostala do bodu, kdy postavy musely začít aktivně bojovat, ne jenom sedět a bát se. Celá kniha byla značně utahaná, ale momenty, jaké měly být nejnapínavější, nejakčnější, nejdůležitější, roztahal až k otravnosti. Jak jsem to pochopila, Klub gentlemanů uspořádal schůzi, kde si vysvětlili, proč jde zlo po nich, jak hodlá srovnat Milton se zemí, jak proti němu bojovat a jak už přišli o tolik lidí. Načež... čtrnáct dní seděli doma, okolí zapadávalo sněhem a sledovali, jak tam po nocích obchází nebo co? V posledních sto stranách se přestali vracet do minulosti, přesto zůstala tak strašně zamotaná časová osa a tak mizerně popsal, kdy se co děje, že si snad řekli, jak musí jednat, načež se hodně dlouho neobtěžovali alespoň si zatelefonovat. A vlastně se nedomluvili nikdy, jenom se brodili sněhem, snažili popojíždět sem tam, občas někoho našli, vraceli se dokola na několik míst a celé to bylo zmatené. Rozházené, to je správné slovo. Prostě ne, o bod lepší než Stínozem, ale pořád nic moc.