Tuto knihu jsem už dávno dostala zdarma od Dobrovského. Hlásá, že je hororem, a proto jsem se do ní začetla s chutí. Potom jsem si ovšem vzpomněla, že od Strauba jsem četla i Černý dům nebo Talisman, na kterých kolaboroval s Kingem, a že byla dřina se přes ní dostat, vůbec mě nebavila a nic si z ní nepamatuji, což dokládá už to, že si nejsem jistá, která z nich to byla. Je tahle lepší?
Del Nightingale a Tom Flanagan, noví spolužáci ze soukromé, drsné střední školy plné přísných profesorů a šikany, se sblíží přes zábavné magické kousky. Jenže tento svět kouzel, který se jim z počátku jeví jako fantastický únik, se brzy krutě změní. Na léto je pozve Delův strýc, kouzelnický mistr, do Stínozemě, svého sídla u jezera, aby je vyučoval. Ovšem jak chlapci rychle zjistí, ve skutečnosti to byla jen zástěrka. Hodlá si totiž otestovat jejich netušenou kouzelnou moc, nechat je dosáhnout prahu děsivých tajemství a utkat se s nimi v podobě nevypočitatelného zla, které je ještě mnohem horší než smrt.
K tomu oficiální recenze tvrdí, že se jedná o jeden z nejpůsobivějších románů autora, jímž je vynikající vypravěč a jeden z velmistrů hororového žánru. Za mě se tedy jedná o totálně nezáživný, uondaný, ukecaný, rozplizlý propadák, ve kterém vás vůbec nezajímá, co se děje, nedokážete si z něj udržet žádný koherentní příběh kromě hlavní linie, jíž je však prosté "přežít mizernou školu" a posléze "přežít šíleného strýce", zato se sotva udržujete u čtení, protože i zde je to dřina. A to hned od začátku.
První část knihy se odehrává ve škole, druhá, delší, ve Stínozemi. U obou jsem měla značný problém. Ve škole jsem si zhruba po 80 stránkách teprve udělala mírnou představu, který z hromady kluků chlapecké školy je který, ale neustále se všichni motali dohromady, autor nedokázal moc dobře odlišit, kdo z nich vlastně vypráví čí příběh, a vše bylo zmatené. Navíc se jednalo prakticky pouze o popis docházky do školy, školní šikany a naprosto přiblble šikanujících učitelů, z nichž jen ředitel se na konci ukázal jako pod vlivem magického strýce, tedy ostatní učitelé byli nemožní sami od sebe, a to celé naprosto nepoutavým způsobem. Čtvrtina knihy pryč, ničím mě to nezaujalo, jediná záhada oťukávající možný přicházející horor byl občas se ukazující jakýsi temný pták nebo muž a noční můry. Extrémně vágní, skoro neexistující. Tedy tato část absolutně nefungovala.
Pak přišla Stínozem, a tato část, čelní srážka s plně přiznanou, čím dál tím víc zlou, magií, zase nezaujala. Autor nepochybně předvedl ohromnou fantazii. Vymyslel spoustu věcí, obrazů, slovních obratů, míst, předmětů, kouzelných triků i ne tak docela triků. Hlavní postavy uvedl do víru iluzí a nebezpečí, z nichž některé by možná byly dobrým vizuálním kouskem pro film. Jenže stále psal roztahaně, nezajímavě, únavně. Používal zbytečně komplikovaný jazyk, dlouhé věty přecpané slovy. K tomu editor nechal projít neplynulý, místy šroubovaný překlad, který vás vzal vahou celé knihy po palici. Horor jsem nenašla. Chápu záměr, některé scény měly být hororové a hlavní postavy měly kráčet k magickému hororu. Hlavně při vyvrcholení. Při konečném strýcově vražedném šílenství. Přibíjení na kříž, přeměna v ptáka, střílení, krev, každý krok jako chození po čepelích, plynutí z iluze do iluze, ztráta celých dní. Ďábleskost Stínozemě odhalovaná hlavně Tomem. I postava ve skutečnosti neskutečně zlého strýce. Ale autor to celé utopil v balastu. Takovém, jenž čtenáře okamžitě stáhl pod hladinu jednoho z nejnudnějších knižních moří. Zkrátka propadák.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat