6.7.24

Peter Straub - Stínozem

Originální název: Shadowland 
Rok vydání: 1980 
Český překlad: 2020

Tuto knihu jsem už dávno dostala zdarma od Dobrovského. Hlásá, že je hororem, a proto jsem se do ní začetla s chutí. Potom jsem si ovšem vzpomněla, že od Strauba jsem četla i Černý dům nebo Talisman, na kterých kolaboroval s Kingem, a že byla dřina se přes ní dostat, vůbec mě nebavila a nic si z ní nepamatuji, což dokládá už to, že si nejsem jistá, která z nich to byla. Je tahle lepší?

Ne, ani náhodou. Proto shrnutí děje, tedy "děje", parafrázuji podle distribuce. Jelikož sama bych musela napsat, že hlavní postavy chodily do mizerné školy, už tehdy byly pod vlivem šíleného magického strýce, a ten je pozval na své sídlo Stínozem, kde je úplně rozjebal magickými kousky a skoro nebo ne skoro je připravil o život. Tudíž:

Del Nightingale a Tom Flanagan, noví spolužáci ze soukromé, drsné střední školy plné přísných profesorů a šikany, se sblíží přes zábavné magické kousky. Jenže tento svět kouzel, který se jim z počátku jeví jako fantastický únik, se brzy krutě změní. Na léto je pozve Delův strýc, kouzelnický mistr, do Stínozemě, svého sídla u jezera, aby je vyučoval. Ovšem jak chlapci rychle zjistí, ve skutečnosti to byla jen zástěrka. Hodlá si totiž otestovat jejich netušenou kouzelnou moc, nechat je dosáhnout prahu děsivých tajemství a utkat se s nimi v podobě nevypočitatelného zla, které je ještě mnohem horší než smrt.

K tomu oficiální recenze tvrdí, že se jedná o jeden z nejpůsobivějších románů autora, jímž je vynikající vypravěč a jeden z velmistrů hororového žánru. Za mě se tedy jedná o totálně nezáživný, uondaný, ukecaný, rozplizlý propadák, ve kterém vás vůbec nezajímá, co se děje, nedokážete si z něj udržet žádný koherentní příběh kromě hlavní linie, jíž je však prosté "přežít mizernou školu" a posléze "přežít šíleného strýce", zato se sotva udržujete u čtení, protože i zde je to dřina. A to hned od začátku. 

První část knihy se odehrává ve škole, druhá, delší, ve Stínozemi. U obou jsem měla značný problém. Ve škole jsem si zhruba po 80 stránkách teprve udělala mírnou představu, který z hromady kluků chlapecké školy je který, ale neustále se všichni motali dohromady, autor nedokázal moc dobře odlišit, kdo z nich vlastně vypráví čí příběh, a vše bylo zmatené. Navíc se jednalo prakticky pouze o popis docházky do školy, školní šikany a naprosto přiblble šikanujících učitelů, z nichž jen ředitel se na konci ukázal jako pod vlivem magického strýce, tedy ostatní učitelé byli nemožní sami od sebe, a to celé naprosto nepoutavým způsobem. Čtvrtina knihy pryč, ničím mě to nezaujalo, jediná záhada oťukávající možný přicházející horor byl občas se ukazující jakýsi temný pták nebo muž a noční můry. Extrémně vágní, skoro neexistující. Tedy tato část absolutně nefungovala.

Pak přišla Stínozem, a tato část, čelní srážka s plně přiznanou, čím dál tím víc zlou, magií, zase nezaujala. Autor nepochybně předvedl ohromnou fantazii. Vymyslel spoustu věcí, obrazů, slovních obratů, míst, předmětů, kouzelných triků i ne tak docela triků. Hlavní postavy uvedl do víru iluzí a nebezpečí, z nichž některé by možná byly dobrým vizuálním kouskem pro film. Jenže stále psal roztahaně, nezajímavě, únavně. Používal zbytečně komplikovaný jazyk, dlouhé věty přecpané slovy. K tomu editor nechal projít neplynulý, místy šroubovaný překlad, který vás vzal vahou celé knihy po palici. Horor jsem nenašla. Chápu záměr, některé scény měly být hororové a hlavní postavy měly kráčet k magickému hororu. Hlavně při vyvrcholení. Při konečném strýcově vražedném šílenství. Přibíjení na kříž, přeměna v ptáka, střílení, krev, každý krok jako chození po čepelích, plynutí z iluze do iluze, ztráta celých dní. Ďábleskost Stínozemě odhalovaná hlavně Tomem. I postava ve skutečnosti neskutečně zlého strýce. Ale autor to celé utopil v balastu. Takovém, jenž čtenáře okamžitě stáhl pod hladinu jednoho z nejnudnějších knižních moří. Zkrátka propadák.

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat