Stephen King - Noční směna

Originální název: Night Shift

Rok vydání: 1978

Český překlad: 1996

Poznámka: Četla jsem v ČJ i AJ

Od Kinga tu mám uvedeno nemálo a dokonce i nějaké sbírky povídek. Tuto jsem už dokonce i uvedla před pár lety, ale původně jen částečné české vydání s osmi povídkami místo s plným počtem originálního, a tak jsem se rozhodla to napravit a přečíst si ostatní. Jsou totiž docela přímé a jednoduché a dost mě baví. Nejspíš právě proto se výborně čtou jako skvělá, nekomplikovaná hororová klasika.

Patří mezi ně Noční směna o zaměstnancích textilní továrny, kteří vyklízí suterén plný krys, a když zjistí, že je pod ním ještě jeden sklep, odkud nejspíš krysy lezou, a vydají se do něj, potkají něco děsivě nečekaného. Ale není divu, však tam s nimi sestoupila krysa i z vrchu, ta předácká. Šroťák, v němž úplnou náhodou jeden obrovský mandl posedne démon bažící po krvi, a ač se může zdát, že přece nemůže být nic těžkého vypořádat se s kusem kovu přišroubovaným k podlaze, fatální omyl těch, kdo se snaží věci přijít na kloub, může mít katastrofální následky. Bojiště, kde nájemnému vrahovi dorazí podezřelá zásilka z hračkárny, o to podezřelejší, když plastoví miniaturní vojáčci v ní někde přišli k životu a k úkolu porazit nepřítele, k čemuž mají v arzenálu dokonce i miniaturní atomovku. Mrtví se někdy vracejí, v níž učitel vzpomíná na ošklivou vraždu svého bratra čtyřmi vyvrhely, jež se odehrála před šestnácti lety, a k tomu mu najednou do výuky nastupují noví nezvedení studenti, kteří jsou jim neuvěřitelné podobní a kteří si s ním hodlají vyřídit účty, jaké přece vůbec nemohli založit. Pokud se ovšem nemohou mrtví někdy zastavit na slovíčko. 

Dále Římsa, v níž mafiánský boss donutí milence své manželky přijmout sázku, že buď obejde jeho byt v nejvyšším patře věžáku po úzké venkovní římse, nebo ho nechá zavřít za narafičené držení velkého množství drog. Nekuřáci a. s., kteří slibují až 98% úspěšnost léčby závislosti na kouření, avšak prostřednictvím velice brutální terapie. Poslední příčka žebříku, kde hlavní postava vzpomíná na to, jak kdysi jako děti s jeho mladší sestrou skákali z třicetimetrové výšky do sena, a jak až příliš pozdě zjistili, že žebřík jim odmítá sloužit. Prokletí jeruzalémské, kde se hlavní postava nastěhuje do domu svých předků, aby objevil, jaká děsivá kletba a vyznávání jakéhosi Červa zpoza universa ho pronásleduje. Noční příboj coby záblesk jednoho večera, jenž pár lidí tráví u vody v době, kdy většinu populace zlikvidoval virus ze Svědectví a oni neví, jestli ho nakonec nechytí taky. Večera bez pointy stejně jako o pointu přišly jejich životy. Jsem brána, body horor, v němž se astronaut "něčím" nakazí během mise a z jeho těla se pomalu stává průchod nepřátelské mimozemské inteligence, která dokáže vedle sledování přebírat kontrolu nad jeho tělem, a on se s tím rozhodne děsivě skoncovat. Další body horor Šedá hmota, v němž se jeden muž přeměňuje na jakousi šedou hmotu a sousedé se ho jdou pokusit vyřídit.

Potom Kostlivec, strašidelná povídka, v níž se muž zpovídá psychiatrovi z toho, jak strašák ze skříně zavraždil jeho tři děti, nebo... vážně to byl psychiatr? Náklaďáky, začínající šílená apokalypsa, během níž se náklaďáky probraly k životu, hodlají převzít nadvládu a z lidí udělat své otroky, přičemž se povídka zamýšlí i nad tím, jestli už spousta lidí otroky svých aut vlastně dávno není. Na dobrou noc, kde se King krátce vrací do Jerusalem's Lotu, který v jednom ze svých románů přeměnil na rejdiště upírů, když tam během kruté vánice uvízne rodina návštěvníků. Trávníkář, který ukazuje, co ujetě, až vtipně děsivě krvavého se může stát, když si objednáte službu na posečení trávy, tu poskytuje sám Pan, a vy se neudržíte a prokážete hrubý nevděk. Jahodové jaro, kdy začne kolem univerzitního kampusu řádit sériový vrah, nikdo neví, kdo to je, jen vypravěč má jisté podezření, což si ale rozhodně nemůže přiznat, protože by mu převrátilo život naruby. Já vím, co potřebuješ, tedy ukázka toho, jak může vypadat, když má stalker s velkým komplexem méněcennosti značnou moc vědět, co lidé potřebují, manipuluje s nimi skrze magii a zneužije toho, aby získal své vytoužené děvče. A co víc, co když na to to děvče ke své hrůze přijde. Muž, který miloval květiny, pod nímž se schovává další nanejvýš lidské monstrum, když po nadšené procházce, při níž všechny kolem nakazí jarním štěstím, odhalí tvář vražedné Lásky v brutálním zvratu. Děti kukuřice, kde mladá manželská dvojice dorazí do zdánlivě opuštěného města, netuší, že ho ovládají děti z kultu Toho, který chodí mezi řádky, a že všichni, kdo se tam ocitnou, jsou určeni jako jeho oběti. A Žena v pokoji, v níž hlavní postavě umírá matka na rakovinu, je už v příšerném terminálním stadiu a on se rozmýšlí, jestli se zmůže na to jí nelegálně ulehčit, přičemž pochopitelné jsou obě možnosti.

Povídky popisuji takto krátce a stručně, protože jsou krátké a stručné. Ne všechny jsou hororové nebo s nějakým prvkem nadpřirozena. Většina v sobě má nadpřirozeno a jsou to klasické horory. Démoni, duchové táhnoucí svou zlost ze záhrobí, příšery, upíři, mimozemský život, oživlé hračky, stroje. Nejvíc jsem si užívala Šroťák, protože příběh o posedlém rychlomandlu a policistovi a městském inspektorovi, kteří se pokusí o osudný exorcismus, perfektně balancoval na hraně absurdity a hororu. Tím víc, když démona vyvolali mimochodem naprostou náhodou, jelikož ho nikdo vyvolávat nechtěl a ani nevěděl, že to jde. Obdobně na tom byli Náklaďáky a Trávníkář, další absurdní premisy, avšak zpracované napínavým, čtivým způsobem, a až morbidně humorně mě bavily. Byť byly skoro opakem komedie. Potom Prokletí jeruzalémské, což byla velmi atmosférická, napínavá povídka psaná formou dopisů a deníkových záznamů, což má vždycky hodně do sebe, protože jsou to čisté poznatky autorů bez vypravěče a čtenář musí všechno pochopit sám. Navíc to byl klasický horor z 19. století, v zašlém starém stavení, na podivných místech, s tajemstvím o uctívání čehosi zvráceného, což dostalo upíří adaptaci, ačkoli to upířina tak docela není. 

Samozřejmě zaujaly i Děti kukuřice, z nichž z nějakého důvodu vznikla celá filmová série, ale tohle byla jen krátká povídka s jednoduchým schématem "manželé narazili na divné město - zjistili, v čem divnost spočívá - finální střet". Zaujalo mě na ní, jak k ničemu nemuselo dojít, kdyby nebyli rozhádaní a on by dokázal spolknout hrdost a neodsoudit je oba k hrůznému osudu jen proto, že jí měl plné zuby a odmítal poslouchat i vlastní instinkt. Hrozně mě rozčiloval, když se hádali, on přehlížel evidentní známky toho, jak by měl nasednout do auta a zmizet, a nakonec za to zaplatil, protože bylo pozdě. Navíc se jedná o klasiku náboženského/kult hororu s lidskými oběťmi a strašidelnými dětmi, což vždycky funguje. A nejsilněji na mě zase zapůsobilo Mrtví se někdy vracejí, protože ústředním motivem byla nesmyslná brutální šikana, s níž nemohli výtržníci přestat ani po smrti, dokud svou oběť nejen nepřipravili o bratra a po letech o manželku, ale nedonutili ji vyvolat démona, který nakonec možná bude ještě horší než oni sami. 

Zbylé povídky byly spíš napínavé thrillery. Mezi nimi Nekuřáci a. s. pro mě opět vítězili dobrým vyvážením šílené absurdity a mrazivým napětím, jaké se ale Kingovi povedlo u všech. Číst například, jak děti lezou na žebřík, jak skřípe a praská, neustále se bát, kdy se to konečně stane, a když se to konečně stane, tak jestli se zvládnou zachránit nebo umřou, nebo se zmrzačí, to rozhodně zvedne tlak. Římsa na tom byla docela podobně, dokonce se v ní ještě přidával strach z mafiánské zrady. Nebo případy, kdy šlo o napínavé čekání, jaká pravda se ukáže za evidentně podezřelým mladým mužem, ať už tím, který miloval květiny a zešílel, nebo tím, který tak přesně věděl, co kdo potřebuje, a zneužil toho. Nebo rovnou jak to dopadne s vrahem v Jahodovém jaru, protože kdo jím doopravdy je, nebylo těžké odhalit, přesto strach, co ještě udělá a kdy si to uvědomí, rozhodně zůstával. Také mě velice potěšil návrat mezi Lotské upíry, protože 'Salem's Lot jsem četla i viděla a bavilo mě, jak šlo o klasické monstrózní upíry bez špetky lidskosti. Navíc King do této povídky jako hlavní postavy umístil dva důchodce, kteří už toho kolem Lotu hodně viděli, a takové postavy mu hodně jdou. 

Prostě je to rychlé čtení, čtenáře perfektně zabaví. Ani chvíli jsem nezkoumala, kolik stránek mi ještě zbývá, neodbíhala jsem k ničemu jinému, nenudila jsem se, naopak formát a jeho přímost všemu jen prospělo. Nemůžu než doporučit navzdory tomu, že se objevily i za mě slabší, jako Žena v pokoji a hlavně Noční příboj, který byl napsaný poněkud těžkopádně, působil spíš jako volný shluk vět, jenž se mi v angličtině těžko četl, a nebylo to víceméně o ničem. Nebo povídky směřující k body hororům, což není zrovna můj žánr - nicméně v této sbírce stále s originálním námětem.