Jak to de?

Prej že zítra už definitivně končí nouzový stav, a tak i omezení pohybu. Což o to, propašovat se přes okres se nějak dá vždycky, já bych spíš potřebovala otevřít obuv a oblečení. Pro dospělý, do dětskýho se nevejdu. Mám totiž velkej přeplatek na plynu, tak bych ho potřebovala utratit, a proč ne zrovna tak, že bude v čem chodit. Však kalhoty to vzdaly nedávno, tepláky mám podezřele řídký, jak jsem si je rok ošoupávala o gauč, a boty na období, kdy není sníh, ale taky to ještě není na sandály, mám úplně přesně jedny. Na druhou stranu to samozřejmě chápu, ono chytit COVID je vážně dost na pr...ažský ceny s mimopražskou mzdou. 

Taky jsem ho asi měla. I když už je to delší doba, docela hezky nemocná jsem byla na konci ledna/ začátku února. Měla jsem všechny příznaky jako kašel, únavu, bolest svalů, ztrátu čichu ("Tahle kapsle kafe je vadná, vůbec to nevoní. A ten další hrnek taky nevoní. ...aha, to já to jen necítím, ani když si to naleju přímo do nosu..."), horečku... jsem teda neměla, protože když nemáte teploměr, logicky nemáte horečku. Taky mě bolely klouby. Tak fikaně, že když jsem se hýbala, celkem to šlo, ale v noci, později i během téměř celodenních spánků, jsem se neustále budila, protože sebemenší pohyb rukou třeba i ze spaní spustil prudkou bolest zápěstí. Taky mi asi na pět dní vyskočila vyrážka na rukou, nohou, hrudníku, chvílemi i obličeji, která teda šla utlumit co se svědění týče, ale ne co se vzhledu týče. Právě proto, že když jsem se namazala, necítila jsem problém, jsem ji neřešila. Až když se teď podívám na svoje osypaný fotky, nedivím se těm, kdo mě zděšeně posílali do nemocnice. 

To bylo po celém těle, chvílemi i horší, jindy zase na půl dne prakticky zmizela, aby se zase s radostí vrátila zpátky.

Nicméně já nešla. Já se skoro týden snažila dovolat doktorce, páč tam je dobrodrůžo se dovolat, i když se nic neděje, natož když se děje pandemie, jen abych se dozvěděla, že když teda nemůžu přijet, protože jsem o půl kraje dál, tak ať si zajistím antigenní test, ty jsou zadáčo. A ten už byl negativní, protože i tam se mi povedlo urvat termín až po třech dalších dnech, kdy už mě přešel i kašel, jenž se držel nejdýl. Ale bylo to zajímavý.

Na to, když přešel covid, tak to vzdal tablet. Respektive mobil, protože jsem měla obojí v jednom. Teda já mám i normální mobil, ale nepoužívám ho, protože jsem tabletomobil měla ze všeho nejvíc na dvě hry, zatímco volání jsem neprovozovala skoro vůbec, tak k čemu. U něj byl ten problém, že se už asi třičtvrtě roku velmi specificky nabíjel. Musel zůstat po celou dobu nabíjení ve jediné pozici, ve které se povedlo propojit kontakty, protože vnitřek  už byl úplně zrasovaný a zohýbaný. Jenže já se bála, že se mi nepovede přeinstalovat ty hry do nového zařízení v aktuální několikatisícáté úrovni a taky jsem nechtěla utrácet za nový, takže i když jsem třeba pár minut musela štelovat nabíjení a ani se ho nedotknout několik příštích hodin, nechávala jsem to tak. Přece jenom chvilku hrát, odemykat s ním e-banku a pak si ho nevšímat, na to nepotřebuju plnou funkčnost, ne? Navíc jsem musela v září kupovat nový noťas, z úplně stejného důvodu - odešlo připojení nabíječky, a když jsem utrácela tisíce tehdy, nebudu je teď utrácet znova. A tak to fungovalo, dokud mi neupadl.

Teda on upadl mockrát a je dělaný na přežití pádů i vody. Jenže teď mi upadl z postele. Což není triviální, jak se může zdát. Matrace mám na loftu, a když tam vezmu noťas nebo přes noc nabíjím tablet, mám tam vytaženou prodlužku. Což není problém, jenže teď se mi jedna matrace posunula skoro až na kraj, prodlužku shodila a ta strhla i tablet. A ten si po téměř dvoumetrovém pádu roztřískal displej. Fungoval dál, nicméně jestli něco nesnesu, tak nikoli špatné nabíjení a malou výdrž, tedy to, co štve každého normálního člověka, ale roztřískaný displej, tedy to, co zjevně nikoho neštve, když se tím každý chlubí. A tak jsem okamžitě objednala nový. Ještě větší. Ke konci seriálu WandaVision, takže to samozřejmě musel být VisionBook. Telefonuje se z toho ještě blbějc, ovšem já netelefonuju. Zato hry jsem přeinstalovala i s aktuální úrovní, ba co víc, rozjela jsem Jurassic World a mám pěkně se plnící dinosauří park. 

Což stále není důvod, proč tu jinak nic nepřibývá. Je hrozně věcí, které by mohly, jenom se nikdy nemůžu donutit něco napsat. Například takových filmů jsem během nouzového režimu viděla dost. Většinou se uvelebím na sedací vak, připravím si film, a že si k tomu udělam kafe. Jako onehdá. Jenže jsem nemohla napustit zásobník kávovaru kvůli moc velký hromadě neumytého nádobí ve dřezu. Tak že ho umeju. A koukám, že někoho napadlo dát absorpční papírovou nálepku na krabičku na jídlo, takže teď nesmytelně absorbovala kurkumu se sojovou omáčkou z marinády na maso. Pak teda že konečně udělám to kafe, ale jak sypu cukr, tak koukám, že ho sypu mimo hrnek. A pak došlo mlíko. Ve zkratce, z jednoho kafe je román. Ale maximálně do šuplíku, kterej ani nemam, když mám nový stůl jen s policema. Jenže mně se většinou chce hrozně moc vypsat, a jakmile otevřu editor, nechce se mi psát vůbec nic. Takže tak to de.