10.3.21

Stephen Clarke - Celkem jde o Merde

Originální název: Merde Happens
Rok vydání: 2007
Český překlad: 2009

Další kniha, v níž vystupuje Brit Paul West lapený v síti mezinárodních vztahů, se odehrává před knihou Merde po evropsku. Používá v ní trochu méně prvoplánového humoru, ale přesto vyznívá trochu lépe a vlastně ještě humorněji. Tentokrát totiž nejde o vážné politické téma Brexitu, během kterého jen Paul spadne do merde, ale o propagaci jeho země turistům, což zdaleka není tak snadný úkol, jak by se mohlo zdát.

"Britský úřad chce uspořádat na Floridě skotské tance, a tak si najme indickou firmu, aby to zorganizovala přes Kubánce, který celé dny očumuje ženské z terasy kavárny. Moje práce zřejmě je jenom pozorovat, jak chaos sílí." A to není zdaleka jediný problém na dlouhém road tripu, během něhož má Paul West propagovat Velkou Británii v soutěži o turistické město roku, aniž by vlastně věděl, v čem ta propagace spočívá. Místo přijal proto, že jeho pařížská kavárna dostala pokutu, tudíž potřebuje peníze a tohle se zdálo jako snadný výdělek. Jenže když ho britský úřad odešle s velkou slávou do USA, vlastně mu nikdy nikdo včas neřekne, co se má dít, veškerá organizace jde obvykle do kopru rychleji, než vztah Paula s jeho přítelkyní Alexou, která ho doprovází, a propagační akce nakonec nikdy nevyjdou tak, jak by měly. Takže jeho vyhlídky působí víc než bledě.

V Bostonu se z pohoštění u čaje strhne druhá přístavní bitva, v Miami se nenápadně z propagace Velké Británie stane propagace developerského projektu a náhlý požár, v New Orleans musí spoléhat na Shakespeara, znuděné středoškoláky a na ujištění, že aligátoři jsou nažraní, v Las Vegas utíká před samopalem i krupiéry a kdo ví, zda do Los Angeles, kde měl svou cestu zakončit na slavnostním hlasování, vůbec dorazí. K tomu se stane nedobrovolně hvězdou poté, co na gay seznamku uniknou jeho omylem pořízené fotky v kiltu, do cesty se mu neustále plete konkurenční francouzský tým v čele s jeho starou známou podlou Elodie, a nakonec se ukáže, že vlastně o žádné vítězství vůbec nešlo, neboť politika je pořád merde. 

Je to odlehčené, zábavné čtení, nemá v úmyslu přinášet žádné hluboké myšlenky, jen pobavit tím, jak Angličan navyklý leda na specifickou kulturu Paříže nyní prožívá kulturní šok v USA, a do toho má ještě zajistit propagační akce. Přičemž mu klacky pod nohy hází jak Američané, ať už neochotní pomoci ač mají, nebo neochotní pochopit, co ta šaškárna znamená, tak i Britové, kteří mu nepřiznali, že vyhrát nechtějí, ale skutečným cílem je jenom ždímání čínských turistů. Tento kulturní šok přitom představuje prostřednictvím navážení do docela známých klišé - hipsterský Boston, odhalená kůže mimozemského Miami, aligátoři a ošemetnost rasismu v Lousianě, pistole a kasina Las Vegas, nebritský i nefrancouzský přístup ke vztahům a zločinu, zakončeno vzrůstem a pádem absurdní celebrity v Kalifornii. 

Nedokážu říct, jak moc pravdivě Američany vylíčil a kolik byla umělecká licence. Ale rozhodně se nestaví do povýšené pozice ani je nezesměšňuje, tento střet zvyků a povah, byť třeba protažený klišé, stejně často vyznívá "oni jsou padlí na hlavu" jako "já to podělal", a jde se bez zábran smát. Naváží se tak trochu do všech, do neporozumění však především. A jako příběh někoho, kdo byl hozen do vody se zprávou, že záchrannou vestu mu určitě pošlou do konce týdne, načež zjistí, že je zimní a obléká se na nohy, zatímco lidi na člunech kolem nechápou, proč tak máchá rukama, to naprosto funguje.

Prvek, který tam být nemusel, je jen Paulova přítelkyně Alexa. Je to pařížská intelektuálka. Já se trochu informovala o této specifické sociální bublině Paříže, tudíž její filozofické a sociální postoje a její pokus "natočit život" chápu. Jenže její ostatní chování, zejména při sebemenších problémech na cestě, neustálé osočování Paula z kde čeho a univerzální otravnost při čtení rušily. Silně přeháněla, když už se náhodou stalo něco, co i byla jeho vina, takže mu to nevyčítala nesmyslně, nenechala si nic vysvětlit, a čtenář zuřil, protože to ve výsledku žádný problém nemusel být, kdyby propojila mozek s hlasivkami. Měl ji kopnout do zádi už dávno. Asi pořád lepší než mrcha Elodie, nicméně z merde pod... merde.


Mé hodnocení:



2 komentáře:

  1. Američané jsou nejhorší druh lidí, tam není co zkazit.

    OdpovědětVymazat
  2. Merde sérii jsem četla v angličtině hned, jak vyšla, a dost se mi líbil ten kontrast britské a francouzské nátury. Pamatuji, že díl z Ameriky mě bavil asi nejméně, ale celá ta série je dobré odpočinkové čtení a pokud se povedl i překlad, tak super.

    OdpovědětVymazat