Další z krátkých příběhů, které jsou psané jako epizoda seriálu CSI, patří do CSI: NY, tedy mezi ty, které v češtině nevyšly vůbec a je jich zdaleka nejméně. Psal ho autor se značnými zkušenostmi s knihami z různých seriálových světů, už jsem tu od něj uváděla i knihu ze světa Sleepy Hollow. A bylo by to jednoduché, krátké čtení, kdyby se zbytečně nerozkecával.
Zatímco Mac Taylor, Danny Messer, Sheldon Hawkes a detektiv Don Flack vyšetřují komplikovanější událost. Ve věznici na Staten Islandu došlo k dvojnásobné smrti. Už nějakou dobu tam mezi různými skupinami vězňů panovalo napětí a fakt, že jeden propašoval na dvůr provizorní nůž a použil ho, není zase takové překvapení. Vlastně by to ani nedalo moc práce. Oběť, pachatel, motiv i provedení vraždy jsou jasné. Jenže zatímco se všichni vězni i dozorci soustředili na krvavé vyvádění této problematické dvojice, o kus dál padl na zem mrtvý ještě jeden vězeň. Bývalý policista, kterého si vážili jak dozorci tak mnozí vězni, který se snažil svůj dluh společnosti splatit prací pro komunitu i zpoza mříží a u něhož zkrátka nikdo nechápe, kdo by mohl mít motiv mu ublížit. Brzy se navíc ukáže, že nedává smysl ani to, jak by to někdo mohl udělat. A tak se tým musí ponořit do mnohem méně pravděpodobných scénářů a odhalit, co se doopravdy stalo.
K tomu autor nevzal postavy z vakua. Hned na začátku oznámil, ve kterém bodě seriálu se děj odehrává (po poslední epizodě třetí řady), což je dobrý nápad. Věděla jsem, v jaké situaci a životní fázi postavy jsou, kdo je členem týmu a laboratoře, co se stalo s ostatními, každá z postav si nesla svou seriálovou minulost. Líbilo se mi, že je poměrně podrobně zasadil do širokého kontextu, pracoval s tím, co se jim v seriálu dosud stalo, ukotvil je tak v konkrétním momentu a zvládl jejich seriálové výrazné osobnosti, s čímž mají někteří autoři CSI knih problém. Zkrátka je nechal mít jejich traumata (Stella a napadení jejím ex Frankiem z druhé řady, Mac a Danny a jejich konflikty s šíleným Dobsonem + Dannyho vyrůstání kolem pochybných gangů, Don a následky jeho přítomnosti u výbuchu v posledním díle třetí řady, nováček Lindsay a fakt, jak ji stále pronásleduje dávná vražda jejích přátel, Sheldon a traumatický pobyt ve věznici, když byl falešně obviněný z vraždy), a když se jejich současný případ dotkl těchto nepříjemných vzpomínek, nebo když na nich zůstávaly ještě nějaké následky (třeba fyzické u Dona), neváhal se do nich ponořit. Zkrátka dal postavám komplexní život, nevytrhnul je jen pro jednu zápletku.
Jenže pak to trochu přehnal. Na díly, po kterých děj zasadil, začal odkazovat až příliš zhusta. Sice na ně realisticky vázal trauma a motivaci některých postav, včetně těch na pozadí, a všechno propojil, což je v pořádku, ale začal na to spoléhat natolik, až musel nutně mást čtenáře, kdož ty díly neviděli/nepamatují si je. Těm snadno unikne kontext a časté zmiňování jiných událostí a osob, které ale v této knize nevystupují a netýkají se vyšetřovaných případů, jen na ně postavy čistě vzpomínají, může otravovat, nic neřekne, nevybuduje k nim žádný vztah, stane se z toho přehnaná charakteristika nepodstatná pro zápletku. Také tím knihu dost roztahuje – používá to vážně hodně, opakuje se a vycpává text. Tedy ve výsledku by prospěl o něco menší důraz na minulost a vnitřní prožívání postav. Ne je úplně vynechat, jen zkrátit.
Samotný děj je potom docela běžnou kriminálkou. Případ Stelly, Lindsay a Angell je celkem průměrný, klasický zločin vyšetřovaný (pro CSI) klasickým způsobem. Tedy shromažďování důkazů na místě činu, informací od svědků, zaměření se na špatného podezřelého a nakonec nalezení pachatele skrze drobné detaily a prakticky náhodu, aby se ukázalo, že tento zločin ani motiv k vraždě není v řadě ostatních výjimečný. Druhý případ ve věznici už znamenal hodně lidí, kteří se mi někdy pletli dohromady, dvě na sobě nezávislá úmrtí coby zajímavý nápad, zvlášť, když jedno byla jasná, ihned vyřešitelná vražda, zatímco druhé zůstávalo záhadou s poněkud hořkým rozuzlením, jelikož ke smrti došlo jen proto, že k oběti chtěli být lidé kolem milí a všichni si ho vážili tak, až mohlo dojít k nepozorné chybě. Ten mě zaujal víc.
Ale na druhou stranu ono neustálé pění ód na mrtvého bývalého policistu s dvojnásobným zabitím v opilosti v rejstříku, působilo divně. Dělali to, jelikož to býval policista, pracoval na sobě přijetím víry a prací pro komunitu i ve vězení, spousta postav k němu přistupovala přehnaně až jako ke svatouškovi. K tomu přidat, že Stella a Angell měly neustále chuť skočit po advokátce prvního podezřelého, mohly se zbláznit, že jim nedovolí si s podezřelým dělat cokoli, a nadávaly, jak je nesnesitelná, zatímco ona měla dohromady asi jeden odstavec přímé řeči, v němž sdělovala požadavky na spravedlivý proces a ať policie zklidní hormon s nedostatkem důkazů, a pak měly fakt vážný problém akceptovat i na základě důkazů, že to není pachatel, jelikož je zkrátka štval, to už byla trochu "copaganda". Alespoň mě příjemně překvapilo, jak skoro až do konce nikdo nepracoval s DNA, nikdo neměl výsledky DNA analýzy, oba případy prakticky vyřešili bez nich, protože konečně přiznali, jak analýza trvá. Sice ani náhodou nezabrala tolik času, jako v realitě, nicméně aspoň nebyla hotová za hodinu.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat