Claire McGowan - Nejistá oběť

Originální název: The Other Wife
Rok vydání: 2019
Český překlad: 2022

Tato kniha je stále ještě z akce s thrillery, která proběhla v Dobrovském na začátku roku. Bylo jich dohromady asi jen osm, ale já v mezidobí naskočila ještě na Kolo času a další "neplánované" četby, takže jsem se k ní dostala až teď. A určitě patří k lepší půlce mého výběru. Takový lepší průměr.

Suzi měla milence a má manipulativního manžela Nicka. A zatímco milenec se náhle úplně odmlčel, Nick ji donutil k přestěhování na odlehlý venkov, kde bez auta, bez sousedů, bez rodiny a bez přátel nikdo nemůže vidět, jaký je doopravdy. Ani Suzi to pořád ještě plně nevidí. K tomu je těhotná a není si ani jistá, čí to dítě vlastně je. Ovšem pak se do vedlejšího domu, vlastně jediného obyvatelného domu kolem, nastěhuje o něco starší vdova Nora, sice poněkud strohá, přesto brzy jediná Suziina důvěrnice. Taková, jíž Suzi svěří úplně všechno. 

Jenže Nora jí o sobě neřekne pár zcela zásadních informací. Jako že její jméno není jen Nora, že se sem nenastěhovala náhodou, že by byla schopná udělat cokoli, aby se konečně dobrala pravdy a získala zadostiučinění, po němž touží. Ostatně už to jednou brutálně udělala a má tak široké zkušenosti se schováváním, lhaním a působením nevinně. Jak nicméně obě dvě rozplétají záhadu kolem náhlého odmlčení Suziina milence a stejně tak těžko pochopitelné smrti a ještě podivnějších finančních machinací Nořina manžela, jak se samy zamotávají do klubka lží, a jak si obě začnou uvědomovat, jak nebezpečný může být i Nick, původní plány se snadno změní. Těžko říct, kdo nakonec bude bojovat o příčetnost a o život.

Jako první tak musím zmínit zvláštní překlad názvu. Původní název, druhá/jiná manželka sám prozrazuje, že půjde o sňatkové/vztahové podvodnictví, zatímco děj to naznačuje trochu méně napřímo a začátek rozvíjí spoustu možných cest, kterými se může vydat. Což mě trochu mátlo, a kdybych od začátku čekala něco takového, asi by pro mě bylo jednodušší se zorientovat. Protože v knize vystupovalo několik žen, někdy šlo i jen o jednu ženu pod dvěma jmény v různých životních situacích, když se autorka snažila ještě všechno trochu zamotat, kapitoly se střídaly mezi nimi, někdy skákaly v čase, někdy, když skončila kapitola jedné, navázala kapitola druhé hned po té události, tedy časově za sebou, jenže ona plynule zabředla do vzpomínek buď na to, co se stalo v minulé kapitole z jejího pohledu nebo co zatím dělala ona, a nebo ještě starších, a zkrátka dalo zabrat se v tom vyznat.

K tomu všechno ještě víc mátlo pár náhodně rozesetých kapitol z pohledu policistky vyšetřující některé události o několik měsíců později. Nebyly vůbec potřeba, nezapadaly. Nesdělovala nic, co by pro zbytek děje bylo třeba, její vyšetřování nemělo vést a nevedlo vůbec nikam, sotva interagovala s jinými postavami, nikdy do ničeho nezasáhla, asi jen dvakrát se objevila a zase s parťákem odjela, aniž by si všimla čehokoli zvláštního. A hlavně neměla s žádnou z postav nic společného, zatímco ty ostatní byly nějakým způsobem propojené.

Hlavní postavy už byly docela svérázné. Svádí mě to stěžovat si na Suzi. Byla hrozně ufňukaná, naivní, otravovala svou bezmocí a neschopností pochopit realitu toho, co se kolem ní děje. Jenže měla důvody taková být. Kvůli těhotenství, kvůli zmanipulování i kvůli celkové životní nezkušenosti. Patřilo to do děje, bylo to realistické. Bylo sice těžké se brodit jejím brečením po milenci, chybami, ne moc logickým postupem, ovšem i takoví lidé jsou a nebyla to vada, jen ne úplně sympatická protagonistka a to, co v knihách označuju za správnou frustraci. Nora byla hodně podobná, akorát po větších zkušenostech ostřejší a zahořklejší, rozhodně žádný klaďas, původně plánovala být záporákem, potom byla spíš antagonistou a nakonec další nesympatickou protagonistkou. Zato záporáci, Nick i milenec, jak se ukázalo, se nedrželi zkrátka, předváděli klasické silně problematické partnery a vhodné nebezpečí.

Líbil se mi tak příběh, sledování postav, méně zpracování – na začátku krkolomnější, potom naprosto klasický styl průměrných thrillerů. Jakmile jsem se dostala přes začátek a zorientovala se, docela rychle jsem odhalila kdo je kdo, a to i tam, kde to autorka mínila jako zvrat. Přesto jsem si čtení užila. Hlavní zvrat jsem neuhodla, a ač spousta věcí patřila mezi často používané prvky a nebo nebyla překvapením, protože tak je typicky zobrazovaný vztah s domácím násilníkem/manipulátorem, bavilo mě to. Udrželo to jisté kvality thrilleru, určité napětí, zvědavost. A ty ne zrovna sympatické hlavní postavy tam nakonec vlastně taky sedly, jejich osobnosti měly svůj jasný účel. Při objektivním pohledu do jejich života, při prohlédnutí jejich vlastní předpojatosti, můžu uznat jejich chyby nebo v případě Nory i nebezpečí, ale zároveň mi jich může být líto a přát jim něco lepšího.

Mé hodnocení: