Angie Kim - Smrtící zázrak

Originální název: Miracle Creek
Rok vydání: 2019
Český překlad: 2021

Tento "kdo to udělal" thriller mě docela příjemně překvapil a dotkl se spousty zajímavých témat a otázek o životě, rodičovství, vztazích, lhaní, které vyvstaly při soudním řízení kvůli způsobení brutální smrti. Dal by se asi shrnout jako že se zvrtnul sen hlavních postav o lepším životě, k němuž jim měl dopomoci provoz kyslíkové terapie.

U městečka Miracle Creek vybuchlo experimentální léčebné zařízení na kyslíkovou terapii provozované dvojicí korejských imigrantů. Zemřel při něm autistický chlapec Henry a matka pěti dětí Kitt, další pacient, lékař Matt, si odnesl doživotní popáleniny, provozovatel zařízení Pak skončil na vozíku a jeho dcera Mary na nějakou dobu v komatu. A o rok později probíhá soud s domnělým viníkem – vyšetřovatelé a obžaloba viní Henryho matku Elizabeth z týrání, odmítání se dál starat o syna, touhy obnovit svůj zničený život a syna se zbavit. 

Nicméně během dlouhého řízení vyplývají na povrch další podrobnosti a drobná tajemství Paka, jeho rodiny, Matta, jeho manželky, Elizabeth, Kitt, dalších pacientů a začíná se rýsovat úplně jiný příběh plný pochybností. Kdo tedy výbuch zavinil? Elizabeth, protože skutečně neváhala syna obětovat? Pak, protože by získal peníze z pojistky a mohl se vrátit do Koreje? Mattova manželka, protože přišla na jeho pletky? Matt, aby se zbavil hanby i povinností? Nebo byli demonstranti zaujatí proti experimentálnímu zařízení schopni i nejhoršího, jak od začátku tvrdí Elizabeth? Anebo za to můžou všichni, protože spolu s výbuchem kyslíku došlo zároveň k výbuchu dlouho potlačovaných emocí a tajností točících se kolem těžkého údělu života bojujícího se zdravím, mentálními poruchami a neporozuměním?

Mně se právě tato otázka a nejistota hodně líbila. Povedlo se postupně odkrývat, že tolik lidí kolem Pakovy HBOT mohlo mít motiv i příležitost způsobit požár, jak vlastně každý svou trošku přispěl a jak každý pomalu docházel k závěru o pravděpodobné nevinně Elizabeth. Jenže protože všichni lhali a lhali a lhali, aby si uchovali vlastní špinavá tajemství, nikdy nezískali úplný a správný obrázek. Až se složil skrze zoufalost a gradování nervů nejprve čtenáři a potom i obžalobě.  

Skvěle pojatá byla i práce s opravdu těžkým ústředním tématem života s postiženými dětmi a jak právě to – obvinění Elizabeth z vraždy problémového syna – rozvedlo úvahy nad přirozeností černých myšlenek rodin rozvrácených nikdy postižením, nad přirozeností selhání nebo momentů, kdy i rodiče už touží po konci. Ukázky, jak surreálná vina může přijít ve chvíli, kdy se tak stane kvůli řadě špatných rozhodnutí řady lidí, tedy kdy i oni mohli výsledek změnit, kdyby ten den udělali něco jinak, jenže pod tlakem rutiny, "co kdyby" a vlastního vyhoření neudělali. Vedle toho se další postavy zaobíraly i jinými palčivými problémy, takže další podezření a klubko problémů souviselo se sociálními těžkostmi imigrantů, odlišností mentalit, nezapadáním, pubertou, selháním muže, jemuž se rozpadá manželství a on až sobecky hledá cokoli, co ho vytrhne, srážky zoufalé snahy rodičů najít léčbu pro své děti a přesvědčení jiných, že je to škodlivé šarlatánství. Načež se všechno tohle sešlo jednoho osudového večera. A to tak důkladně svázané dohromady, že kdyby jediná okolnost chyběla, jediný problém zmizel dřív nebo si s ním jedna osoba poradila lépe, oheň by nikdy nerozhořel. 

K tomu kniha trochu otevřela i téma léčby autismu a podobných poruch, jak snadné je propadnout do králičí nory obsese terapiemi i pseudoléčbou a jaký drastický dopad to nakonec může mít na samotnou neschopnost žít, ne jen snažit se léčit. Čtenář tak chápal, proč Elizabeth po všem skočila, chápal, byť nesouhlasil, proč se nedokázala se spoustou věcí smířit nebo proč nedokázala nebýt vyšťavenou, nepříjemnou matkou, a proč byla jasnou podezřelou. Chápal i demonstrantky i ostatní matky a jejich měnící se postoje vůči Elizabeth. Viděl jejich chyby, ovšem nešlo je jednoznačně odsuzovat. Byl to zkrátka dost dobrý vhled do života lidí, mezi které snad nikdy nebude patřit, a náhled do samotného pojmu vina. Která v tomhle případě nakonec už ani nepotřebovala trest.

Vlastně mě až trochu překvapilo, když se doopravdy objasnilo, kdo oheň zapálil, z jakých důvodů a v jakém pořadí se všechny ty drobné události, jaké k němu vedly, odehrály. Ke konci už mi na tom totiž ani nezáleželo. Každý si procházel peklem, nesl si následky bez ohledu na odsouzení pravého viníka. Naopak by možná bylo i trochu lepší nechat konec vágnější. Všichni by si odnášeli nejistotu, jestli a jakým způsobem k tragédii přispěli a jestli ostatní o jejich účasti ví. Jelikož nikdo tam nebyl neposkvrněný, zároveň nikdo nebyl bezohledný vrah.

Mé hodnocení: