Konečně jsem dočetla druhý díl skvělé hanzovní ságy a jsem z něj stejně nadšená jako z prvního. Je to tedy jen dvoudílná sága, takže osudy Karstenových, Emmy, Charlieho a Joa se v ní završily, a to ne zrovna vždycky šťastně. Však co jiného se dá od konce 19. století a výrazných sociálních rozdílů očekávat. A i možná proto je to tak dobré čtení.
Nyní se Lily s rodinou po třech letech vrátila do Hamburku. A ukázalo se, že se všechno obrátilo k horšímu. V manželství je jako ve vězení, protože Henry nenávidí její povahu a minulost s Joem, jenže zatím potřebuje peníze Karstenových. Manželství jejího bratra a Oolkertovy dcery Roswitty, uzavřené pro obchod, je kvůli Franzovým tajeným sklonům v troskách a oba trpí, jen se s tím každý vypořádává jinak a jinam namířeným násilím. Lilyina matka se snaží najít alespoň nějaké světlo, jenže ať už se pokusí vyhledat Franzovo nemanželské dítě s bývalou služkou, působit v domově pro ženy nebo zajistit lepší péči svému postiženému synovi, jako by osud předem rozhodl o neúspěchu. Lilyina rázná přítelkyně Emma se zase snaží udržet domov nad vodou a nad nepřejícnými úřady a vypořádat se s depresí Joova kamaráda Charlieho, protože se do něj proti vlastnímu přesvědčení zamilovala. K tomu to v chudinských čtvrtích vře, jelikož přístavní dělníci mají dost bídy a protisocialistických zákonů, ženy se snaží tvrdě zasazovat o vlastní práva, protože postupovat uhlazeně nikam nevede, a Lily nemůže ničemu jenom přihlížet. Navíc má stále velké přání, i přes Henryho omezování se znovu setkat s Joem a představit mu dceru. Zároveň je ale konec 19. století v konzervativním Hamburku, takže má někdo šanci najít štěstí, když společnost vyžaduje dokonalost navenek a chce ignorovat, jaké utrpení se na všech stranách skrývá pod ní?
Mně se kniha opět líbila. Po rozehrání situace Lily a Joa v prvním dílu se tento ještě víc rozjel a sledoval blíže osudy i ostatních postav. Ne zrovna příjemné, jak se dalo čekat. Opět se věnoval spoustě společenských problémů jako situaci dělníků, pokusům o stávkování a sociální změny, z druhé strany potom Oolkertovi a Karstenům, jejich snaze nepřijít o zisky a udržet si moc, přičemž každý na to měl jiný pohled a zejména Oolkert byl ukázkou bezskrupulózních podnikatelů. Hnutí sufražetek, tomu, jak jim pod nohy házeli klacky nejen muži, ale i mnohé ženy, a jak neskutečně frustrující bylo nemoci získat práva v mnohých různých situacích - Lilyina manželská past, Roswittina neschopnost přijít na podstatu intimních problémů kvůli odporu společnosti ke vzdělávání žen, Seda, andělíčkářka, další chudé ženy protloukající se Hamburkem, Isabel a Martha zuřivě bojující za změnu a uvědomující si stejně jako Jo, že se jí nedožijí. Problém sexuality a homosexuality zejména kolem Franze, což mu naprosto zničilo život a naplnilo ho nenávistí, byť bylo velmi zajímavé sledovat, jak narážel na různé výklady a názory na svou "nemoc" a jak se v různých zemích a v literatuře pohled na orientaci vyvíjel. Emmin věčný boj za možnost pomáhat lidem, ač není bohatý muž. Což zdaleka není všechno a já si tohle opětovné ponoření hluboko pod pozlátko velmi užívala. Však bylo ještě o něco hlubší a mělo ještě větší emocionální dopady než první díl.
Stejně jako v minulém díle vše předvedla autorka na skvěle vyobrazených postavách. Od klaďasů k záporákům, všichni měli svou osobnost, své důvody, problémy, minulost a všechny šlo pochopit, stejně jako vidět, jak svým způsobem bojují o místo na slunci, ať už mají privilegia nebo ne, jenom někteří se rozhodnou pro dobrý způsob, který by mohl pomoci více lidem, a někteří stáhnou kohokoli, jenom aby se sami udrželi. I to ale bylo pochopitelné s ohledem na nátury, jaké jim autorka přiřadila, a příběh tak zůstal velmi autentický. Zkrátka každý si může snadno najít vlastní problém, jaký ho zaujme, vlastní postavu, s níž nejvíc souzní, a dočká se nějakého vývoje.
Na druhou stranu je pravda, že kvůli množství postav (přibyly totiž i nové, právě zmíněná Roswitta, dost prostoru dostala její nespokojená služka Klára, i Joův nanicovatý "románek" s dělnicí), nebylo na všechny tolik času, kolik by bylo třeba, a kniha kvůli nim hodně narostla. Dávalo smysl, proč najednou všichni dostali své kapitoly. Byli jedním velkým společným soukolím, kde drobná akce mohla vyvolat reakci ve zdánlivě nesouvisející záležitosti. Ale trochu to utlumilo Lilyinu hlavní roli a autorka se u ní uchylovala k poměrně repetitivním podzápletkám - Lily udělala něco pro ni důležitého, jenže naštvaný Henry to nechtěl dovolit, rozčílil se, nastal spor a skončil buď napětím do dalšího "průšvihu" nebo nějakým škodolibým omezením/ránou pěstí. Ač to fungovalo jako doklad, v jak nesmyslném kruhu, z něhož nemá samostatně cestu ven, se Lily ocitla vinou toho, kde a kdy žije, odklonilo to mou pozornost spíš k ostatním než jejímu vlastnímu příběhu.
A také nevím, jestli bylo nutné, aby se na konci velmi drasticky sesypalo úplně všechno pro skoro všechny (kromě Charlieho a Emmy). Navíc způsobem, jaký jsem čekala od chvíle, kdy se tolik lidí nalodilo na nový výletní zámořský parník klíčový pro úspěch Karstenů. Přestože i to dává smysl, konec prostě někdy není šťastný, byl velmi emotivní a někdy se musí nahrnout katastrofy, aby si k sobě zpátky našla cestu alespoň jedna rodina těsně svázaná utlačujícími konvencemi.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat