Od této autorky jsem četla její slovný román Dívka v přestrojení a byla z něj nadšená. I v tomto případě se jedná o historickou fikci, v hlavní roli s mladou ženou. Tato se snaží probít obrovskou společenskou nerovností a útlakem žen v 19. století, a to v děsivém prostředí ústavů pro choromyslné.
Jak ale Charlotte velmi brzy zjistí, na realitu nebyla ani zdaleka připravená. Ideály zakladatele vzaly s novým vedením Goldengrove za své. Začalo být financováno prostřednictvím investorů, které zajímá jen výnos, chovanky jsou tak užívané pro neplacenou práci, a byť jsou stále rozdělované do několika oddělení podle druhu svých problémů, k žádné skutečné léčbě nedochází. V nejlepším tam žijí jako v pracovním táboře, v nejhorším jsou mučené experimentálními nápady pochybných lékařů, protože pořádné lékaře si nynější Goldengrove nemůže dovolit. A jak Charlotte odhalí, zdaleka tam nejsou jen opravdu narušené ženy. Mnohé tam poslaly jejich rodiny nebo partneři, aby se jich zbavili, nebo proto, že měly vlastní představy o životě. Narazí například na prostitutku, nepohodlnou nemanželskou dceru, asexuálku odmítající vztahy, a také na záhadnou popálenou ženu, jejíž tajemství osobně dotýká i Charlotte a mohlo by být klíčem k naprosté změně Goldengrove i zbraní proti Georgovi. Tedy pokud se Charlotte podaří Phoebe najít a dostat se zase ven. Protože jakmile za ní jednou zapadne brána, nikdo už prostým slovům její příčetnosti rozhodně věřit nebude.
Hlavní hrdinka byla tedy stejně jako v Dívce v přestrojení dost zajímavá. Na stránkách postupně rostla z chráněné naivity do silné a odvážné ženy, která se už nenechá umlčet, což mě hodně bavilo. Velice neobvyklým způsobem našla sama sebe a svůj hlas, protože se tak stalo díky pobytu na tak hrozném místě jako byl špatně řízený ústav, jenž se naopak snažil umlčet skutečné povahy a hlasy chovanek. Byla to zvláštní cesta za tím, aby se Charlotte vyvinula ve svou vlastní osobu, naučila se zastávat sebe i ostatních konečně účinným způsobem, za tím, aby vlastně zjistila, jaké účinné způsoby může mít k dispozici, a spatřila, jak prázdný by jinak její předurčený život byl. Ten drastický rozdíl byl poznat už v tom, jak na začátku musela zvažovat hromadu společenských pravidel a možností než vůbec ušla krátkou cestu z domu do přístavu, zatímco na konci skoro bez mrknutí přijala i zastávku v nevěstinci a lidi z chudinské čtvrti.
To všechno díky šíleným zážitkům z ústavu, což představovalo hlavní část knihy. Charlottino proniknutí dovnitř a poznání, jak ideje jeho zakladatele o opravdové, pokrokové léčbě a zlepšování života vzaly za své, když zemřel a ostatním začalo jít o peníze. Postupně totiž i čtenáře seznámila s každodenním chodem ústavu, různými přístupy k "léčbě" na různých odděleních - už specifické rozdělení na tato oddělení a vůbec kritéria, s jakými se tam pracovalo, bylo zajímavé, s představami a přístupy různých lékařů a sester, s tím, že jen zneužívají chovanky k práci a jako subjekty experimentální "léčby", u níž doktorům ani nezáleží na tom, koho přesně léčí a co jim provedou. A samozřejmě se zjištěním, jaké čtenář očekával, ale pro Charlotte bylo šokem. Do ústavu uklízí i úplně zdravé, avšak nechtěné ženy, protože nemají žádnou moc, zastání a patriarchální společnost to dovolovala. Bez ohledu na to, čím prošly nebo jestli byly zdravé či opravdu nebezpečné, muselo být čtenářům každé z nich strašně líto.
K tomu ale autorka rozhodně nepropadla zkratkovitosti. Rozmanitost ponechala i u personálu. Primář naprosto zničený tím, jak se účel ústavu změnil, některé sestry skutečně toužící ženám pomoci, zatímco jiné jen sahající po co největších ambicích a moci, jaká jim mohla být v utlačující společnosti nabídnuta, zřízenci jak bezcitně používající násilí, tak i mající soucit. Hlavní pozornost je však stále věnovaná ženám, s nimiž se Charlotte seznámila, a tam byla rozmanitost ještě viditelnější. Autorka otevřeně přiznala, že mnohé skutečně jsou závislé, psychicky nemocné, nebezpečné, neschopné žít bez dozoru, jenom nechala Charlotte a skrze ni i čtenáře si uvědomit, že i takové, opravdoví "šílenci", mají svůj příběh a právo na dobré zacházení, že odhodit je do díry jako číslo nepomůže ničemu, protože nikdo doopravdy není svobodný, dokud jsou někteří stále utlačovaní.
Samozřejmě nebyl asi úplně realistický závěr, kdy Charlotte ústavem takto prošla, neodnesla si trauma, našla Phoebe, ještě s několika chovankami utekla a využila nabytých zkušeností, aby zajistila nejen své cíle, ale přelomovou změnu (plus díky "šťastné" náhodě, že jednu klíčovou postavu také zavřeli do Goldengrove a ona mohla prozradit brutální tajemství, získala i nové životní možnosti). Pořád to je fikce, jejímž účelem bylo udělat z hlavní postavy silnou hrdinku, nechat ji vyhrát proti nespravedlnosti, zabrnkat na struny dnešnímu čtenáři a přivodit mu po značné depresi dobrý pocit. Ale proč ne, bylo to napínavé a řádně uspokojivé. Do konce se dalo očekávat úplně cokoli. Že žádné plány nevyjdou a Charlotte utrpí v ústavu ještě víc, natož Phoebe. Že při vyvrcholení, tedy útěku, je dopadnou. Že je doma nikdo nepřijme, nebude jim věřit a působit řádně a schovávat skandály bude důležitější než blízké vazby a spravedlnost. Nebo zkrátka někdo přijde na způsob, jak všechny ještě jednou podvést. A za trochu cukrkandlový konec jsem ráda, jelikož postavy si ho zasloužily. Ne všechno musí končit hořkosladce v nejlepším a vyznít realisticky, skoro až pesimisticky. Však v některých postavách ona hořkosladkost zůstala, když bylo celou dobu cítit nebo se na konci alespoň ukázalo, že zdi zkrátka opustit nemůžou, protože je kolem nich staví skutečné zdravotní problémy.
Zbytečná a nesedící mi přišla jen kraťoučká podzápletka v závěru, kdy Henry odmítl Charlotte, neboť podle něj vyprovokovala George k žádosti o ruku nebo s ní alespoň souhlasila. Šlo o typický problém, kdy stačilo na pět vteřin zavřít zobák a nechat Charlotte to vysvětlit, což nemohl, aby se drama, jestli si k sobě najdou zpátky cestu, o pár stránek protáhlo. Ve světle ostatních, výrazně důležitějších dramat a ve světle jednoduchého rozuzlení i tohoto to nebylo třeba.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat