Tuto knihu jsem kdysi dostala od Dobrovského a nehrnula se do ní, už podle názvu to není můj žánr. Měla jsem pravdu, je to erotická červená knihovna, ale jelikož nenechávám knihy nepřečtené, nakonec jsem ji zhltla. A nemám vlastně ani problém s tím, že mě taková literatura nebaví. To s tím, že všechno kromě erotiky bylo pitomé klišé a vykreslilo postavy, od nichž by se normální lidi měli držet dál. Jak je v tomto žánru bohužel obvyklé. Takže nehrozí přečtení dalších dílů Královské ságy, jichž je už minimálně šest. Naopak jsem pořídila hromadu poznámek. Tohle hodnocení bude pěkně dlouhé.
Jenže další den se v bulváru objeví na prvních stranách jejich fotky. Onen neznámý je princ Alexander z Cambridge, velmi problematický dědic britského trůnu, podle bulváru teď její přítel. Který na ni rovněž nemůže zapomenout, zjistí si, kde ji najde, a prakticky si ji znovu přitáhne do náruče. Clara mu moc ráda propadne, ovšem stále zůstává několik problémů. Alexander dle svých slov nenavazuje vztahy, jde mu o fyzickou stránku. Jeho rodina má plné zuby jeho vylomenin a o to méně se jim zamlouvá poloviční Američanka bez společenské výchovy. Na každém kroku jsou noviny připravené vyhrabat cokoli skandálního z Clařiny přítomnosti i minulosti. A hlavně mají oba tíživá tajemství, která je mohou velmi snadno rozdělit, pokud se s nimi nevypořádají.
Primárně to ovšem byla hodně zarudlá knihovna, takže erotické scény jsou důležitější než zápletka. Alespoň mně nepřišla promyšlená. Žánrové schematické oddechovky pro zabavení nebo postrčení fantazie tak fungují, ano, akorát tahle byla vážně špatně postavená. Mohla mít nakročeno ke skutečně zajímavému, trochu hlubšímu dílu, místo toho propadla do ohraných klišé a vydávání toxických vzorů za vzor mužnosti a zajímavé slečny.
Už začátek zněl pochybně. Clara vidí cizího chlapa, řeknou si, že cigarety škodí, on se na ni vrhne, začne ji vášnivě líbat, a pokud nebyl schopný stejně jako čtenář přečíst jí v hlavě pětistránkovou nadrženou ódu, začínáme sexuálním útokem. A jako slizoun se chová i dál. Prohodí další čtyři věty, zatímco jí stále olizuje obličej a lísá se, a ona má v hlavě moc prázdno, aby jí to přišlo divný, jako musí všem ostatním. Načež, voilá, je to princ. Oh, to dává smysl. Princ predátor není ve Velké Británii věc neviděná. Alespoň si tu autorka vybudovala vlastní britskou královskou rodinu, necpe tam původní jména, což je nepochybně bezpečnější, nicméně se viditelně inspirovala realitou. Jsem na vážkách, jestli se mi to zamlouvá. Smrtelná dopravní nehoda Alexanderovy sestry, matka aristokratka vypovězená z Řecka, princové jsou dva bratři, jejichž otec je vdovec, a tak dál.
Zvláštní volba byla i dát knize rozpětí pár dnů, bez prostoru pro postavy poznat se "mimo stránky". Sledovali jsme je nonstop a kniha především popisovala, co Clara dělá a jak nemůže přestat být nadržená. Nesnažila se vztah budovat, netvrdila, že se doopravdy seznámili. Padesát stran z tří set a jediné charakteristiky Alexandera zůstávaly bohatý, princ, záhadný, neskutečný samec. Zatímco jeho chování působilo predátorsky a k tomu sám přiznával, že o něm někdy píšou, že je násilník. Však Claru, úplně neznámou, popadl, líbal, vystopoval její adresu, proklepnul si ji i s rodinou, poslal pro ni řidiče, načež se k ní znova lísal, a jejich první opravdový rozhovor byl jen o tom, jestli budou mít sex. Aniž by projevil schopnost mluvit jinak než stereotyp pornoherce. Lákavé. Nebyl totiž divně vykreslený úmyslně, čtenář ho neměl brát zle, kniha ho chtěla jako úžasného, až romantického. Jasně, je to pohádka se sexem a titulem místo víl a trpaslíků, ale není na místě se tvářit, jak je to boží. Naopak, už by se mělo odložit klišé "rádobysamce" s mocí a údajně charismatem, jenž si hraje s nesamostatnou holkou ve výrazně nižším postavení, vytvářející nepříjemnou dynamiku a často toxický vztah ignorovaný narativem.
Každopádně po tomto dlouhém, prázdném úvodu, kdy si zůstali kromě těla neznámí, začali oba mlít o údajném hlubokém propojení. Po dvou pětiminutových setkáních a jednom projebaném dni. Čím byli hluboce propojeni, genitáliema? A tehdy začala i smršť smíšených signálů. Alexander Claru odháněl, varoval před údajným nebezpečím (nikdy ho nevysvětlil víc než jako vágní "já a oni"), zároveň ji až stalkoval, lezl jí do ložnice, posílal psaníčka, chodil za ní do práce, nepouštěl ji z rukou a ignoroval její závazky. A Clara vzdychala, jako by byl životní láskou, ačkoli se nepoznávali, on jí vždycky jenom zajel rukama pod sukni a celou dobu hekali o "ptákovi" a "číče". Věděli jen to, co dokázal jeden o druhém dohledat. Tohle údajné osudové propojení tak nedává smysl, stojí na zrosolovatělých nohách proteklých orgasmem, přesto má být objektivně to pravé. Clara alespoň skoro přiznala, že to není dobrý vztah, Alexander má problémy s emocemi a neskončí dobře, byť ho nezvládá nechat, jenže se s tím vždycky prala divně a jiným směrem, než co z textu přímo řve (tedy ona si zoufá nad jeho emocionální nepřístupností, z textu odkapává úchyl).
K tomu se projevil i důvod původního názvu, jaký jsem neznala, takže jsem nejdřív netušila o zahrnutí submisivity/dominance. Konkrétně Alexander Claru lákal na BDSM a ignoroval její odpor (naštěstí to nikam nevedlo). Pořád zdůrazňoval, že se tomu nevyhne a on ji jen nechá si to užít. Samozřejmě uvnitř Clara místo zděšení vedla nadržené monology a sama sebe přesvědčovala, jak by měla předat kontrolu i přes nelibost. Také docela časté téma - Clara popisující, jak se nutí vzdávat, jak je skvělé se mu podřizovat, jak to buduje důvěru a jak se vzájemně otevírají. Ano, taková dynamika tak může fungovat, ovšem důsledně prodiskutovaná a propracovaná, ne bez jakéhokoli důkazu, že by mezi nimi bylo cokoli, kromě toho jeho "ptáka", jako tady. Oni neřešili hranice, péči, nic ze skutečného BDSM, veškeré dialogy zněly "já jsem nadržená, chci ti to tam vrazit, teď se udělej", skoro nic jiného neprovozovali. Série v dalších dílech určitě buduje dlouhodobý vztah, s Clarou počítá jako budoucí královnou nebo možná Alexander abdikuje, ale v tomto díle není základ pro nic kromě tělesného zájmu. Projevovaného extrémním majetnictvím u něj a u ní tvrzeným dojmem, jak jí Alexander odhaluje duši, ačkoli na stránkách jí odhalil akorát tak velký kulový. Teda velký koule.
Přesto se ukázaly zajímavé okamžiky. Někdo se například naboural do jejich telefonů a zveřejnil sexuálně explicitní zprávy. Alexander vzal Claru na narozeninový ples krále, hlavně proto, aby naštval rodinu, tudíž se k ní všichni chovali příšerně, ona si uvědomila, že není vůbec není připravená na jeho úroveň existence. Potom ji vzal na víkend na královské sídlo s celou rodinou, zase jí nedal jedinou informaci, jak se chovat, jak existovat mezi aristokracií, zase to skončilo třenicí. Clara byla nepřipravená a neznalá pro královské kruhy i pro královský venkov nevhodným oblečením, špatnými domněnkami, byla ztracená, nezvládla nuance. Dokonce se pohádali, jelikož nevěděla, co všechno znamená! Mohlo to tak být o vztahu, který je od začátku špatně. O poznávání Alexanderovy odvrácené stránky, uvědomování si její zamotané hlavy a spousty chyb obou dvou. Takovou knihu bych ani moc nekritizovala, a mohla se jí stát. Tedy pokud jste si to domysleli, protože jakmile se objevily takto slibné náznaky, kniha je okamžitě zahodila. Přece jste nečekali jinou pointu než SEX! Přece by nemohl Alexander svou divností a přehnaně nechutnou rodinou Claru odehnat jako skutečného člověka, přece to nemohlo být drama, má to být vzrušující zábava!
Takže tím, kdo a proč se jim nabourává do soukromí, se nikdo nezabýval. Jenom si začali po poslíčkovi posílat nadržená psaníčka. A že Alexander Claru využil, vystavil ji v neznámém prostředí nenávistným komentářům i chování z každé strany, zatímco se jí nevěnoval, bylo zapomenuto ve chvíli, kdy se na ni zase vrhnul. Tedy pardon, kdy se smutně zatvářil, řekl pár klišé, které se zdají spíš děsivé než romantické, a ona se vrhla na něj. Stejně jako veškerá nedorozumění a střety na venkově pominuly, jakmile jí Alexander řekl roztáhni nohy. I ta jejich hádka nakonec ignorovala svůj důvod. Jenom ji seřval, jak může nechápat šlechtický kontext, ona fňukala, jak se jí dost nevěnoval, a pak jí rozerval další kalhotky. A nechal tak jet na koni v minisukni.
Což je další problém, autorka si vybrala prostředí nepřátelské šlechty, aniž by ho uměla zpracovat. Královská rodina tu nevydávala královské náznaky. Chovali se jako libovolná snobská, skoro až zbohatlická rodina, jenom ještě s extra dávkou kravince pod nosem. Uměli být akorát sprostí a nepříjemní, s výjimkou jednoho gaye. ... Kdyby je autorka nenazvala princem a králem, nepoznali byste to, nemělo to na nic dopad, nedělo se nic, co by se nedělo s jiným slavným chlapem. "Neměli Claru rádi" coby neurozenou poloviční Američanku, ale neprojevili to konkrétně. Žádná ukázka, jak kvůli tomu nezvládá zavedená pravidla v královském středu. Jenom hnusné pohledy, obecné urážky a narážky na její sex s Alexanderem. Protože nic jiného nikdo neřešil. Žádné skutečné královské záležitosti. I tady šlo navázat spoustou situací, rozpracovat kontrast jejich vztahu, ovšem ne, autorka zůstala na povrchu pubertální představy randění se šlechtou. Asi by to tak nevadilo, kdyby použila náhodnou bohatou rodinu, ne takovou, kde má všechno specifické implikace. Ona si vybírá snad nejkomplikovanější možná pozadí pro zápletku s tou nejmenší snahou.
Nelíbilo se mi ani, jak pojala údajný hlavní konflikt: "oba jsme kolem svých problémů opatrně našlapovali, místo abychom jim čelili". Protože to, co kniha považuje za problém, tedy že ona dřív trpěla anorexií a měla mizerného přítele a on utrpěl trauma smrtí sestry, je to nejmenší. Jejich problémy jsou mnohem hlubší. Spočívají v schematických osobnostech, v nerozpracovaném prostředí, v tom, že ani jeden neumí být dospělý, že propadávají do vzorců dlážděných výstražnými cedulemi. Kdyby tohle kniha vzala na vědomí, mohlo jít o budování, vypořádávání se s opravdovými problémy, klidně i s problematikou dominance a submisivity, o osobní růst pro každého zvlášť i dohromady. Opět, měla k tomu nakročeno. Určité obraty a spojování erotiky s hlubšími pocity a zranitelností taky nahrávalo. Proto to na vědomí vůbec nevzala. Jejich tragické osobnosti nebyl důvod měnit, naopak opravdové sbližování a růst údajně znamená naučit se akceptovat problematické požadavky a očekávání toho druhého. Clara (a kniha ničím neodporovala, jen čtenář svým rozumem) považovala to, že jí předvádí různý polohy a že na ně přistupuje i přes svou nelibost, za otevírání se. Jako... Naprosto vzdala snahu ve prospěch klišé nejatraktivnějšího chlapa na světě s extrémně atraktivní ženskou, oběma sexuálními přeborníky a od začátku prakticky pro cokoli bez ohledu na ne/zkušenosti, jedoucími jako starý známý králíci. Stojí to na hlavě a odráží se ušima.
Je naprosto v pořádku, když příběh používá špatné lidi, špatné chování, špatná rozhodnutí, když postavy dělají chyby a mají vady, aniž je třeba samy uznají. To je naopak pro zápletku důležité. Ale ten příběh musí uznat sám o sobě, že to jsou vady a ne vzor pro čtenáře. Ne to adorovat jako strašně sexy a hluboké a sexy a temné a sexy a teč.
Blíž se musím vyjádřit i o samotných hlavních postavách, z nichž jsem fakt rostla. Hlavně z Alexandera. Podle svého chování i slov se neumí ovládat, nezvládá emoce, Claru částečně využívá a zajímá ho jenom to, aby ji držel za kůži. Přesto se ho text snaží objektivně vykreslit jako dobrého, mučeného člověka, jenž se začíná zamilovávat. Což je velký problém. Jeho chování bylo zmatené a kontradiktorní. Neustále Claře říkal a psal, že být s ním je nebezpečné, leccos se jí může stát, i on osobně je nebezpečný, nedělá romantiku a vztahy, prakticky netuší, co je rande, a skoro brečel, jak by měla radši odejít. Zatímco se po ní plazí, explicitně dodává, jak ji stejně nikdy nenechá na pokoji, vykládá svou teorii o druzích randění a romantiky a má bejt neodolatelnej lamač srdcí. To vše v době, kdy ji vůbec neznal, dvakrát se s ní líbal, zeptal se jí na jméno a pak z ní serval oblečení. Zkrátka ji viděl, posedla ho idea Clary jako soukromé hračky, a tak se taky stalo. Zatímco Clara propadla do klasického "odhalím jeho jemnou duši, vidím její náznaky, a bude to jiné!" Jí tohle odpouštím, alespoň trochu směla pochopit, že se to asi nestane, Alexander ve své psychické nahotě na druhou stranu vnímán být nesměl, kniha mu neodporovala.
Dobře se k tomu hodí další citace, "Alexander byl pravý muž a jeho postoj zabránil komukoli o tom spekulovat". Autorka toto vložila do úst Claře, nicméně vážně si to měli myslet i čtenáři. Zatímco Alexander byl falešnou pubertální představou o "pravém muži", která je ve skutečnosti naprosto nesnesitelná a na jejím konci čeká násilník. Že se na Claru neustále náhle vrhal a o ničem spolu nemluvili, už jsem uvedla. Pořád se ji snažil kontrolovat. Pořád ji chytal za hrdlo, ovíjel jí ruce kolem hrdla, což je prvek, který mizerné romány používají coby neskutečně sexy, v realitě poukazuje na nedobrý typ lidí. Taky když se něco kolem Clary stalo, reagoval násilím - mlátil do zdi, vztekal se, poštval tajnou službu. Opět, podobné mizerné knihy to používají jako romantické a heroicky ochranářské, ve skutečnosti jsou to násilné tendence ze vzteku nad šaháním na jeho majetek. A text samozřejmě nikdy neuznal problém. Rozplýval se nad tím. Jako problém uváděl vágní "temnotu" pramenící ze smrti sestry a z omezování královskou rodinu. Už jsem psala, jak mizerně autorka problémy postav zpracovává, jak vždycky spolehlivě mine a jak hluboká temnota spočívá v něčem úplně jiném, než co text tvrdí. Ukazuje, jak Alexander fakt není v pořádku, jistě, ovšem ne proto, že je pořádný chlap s blbou rodinou, nýbrž proto, že je patetické, nadržené hovado.
A abych neryla jen do Alexandera, Clara zase místy působila jako klišé ufňukaná puberťačka. Opakovaně dělala ze všeho aféru, brečela, když se jí nechtěl předvést kompletně nahý, protože měl problém s jizvami po nehodě, nebo když na nějakou drobnost neměl čas. Ona dobrovolně přistupovala na každou úchylnost s absurdní myšlenkou o seberozvoji, což nicméně neznamená, že má vyvádět, když on si nějakou hranici, zvlášť takhle nedůležitou, udržuje. Z každýho prdu dělala okolnost, na níž závisí celý vztah, všechno si brala strašně osobně. Dalo se asi vytušit, co tím autorka myslela, s čím měla Clara pracovat. Jenže stejně jako u Alexandra, nedokázala to vyjádřit, pokud vůbec chtěla. Zase minula pointu, kniha brala Claru jako super holku, přirozeně, že je třeba ji houpat na kolenou, tak to ženy mají. Problémem je jen to, že na ni může vyplavat zvládnutá anorexie a pak Alexanderova ztrápenost! Pfffff.
A někdy ujelo i zpracování textu. Třeba, pokud je Clara neustále v obležení novinářů, jak to, že s Alexandrem může klidně odejít a nepokrytě se procházet v centru bez kohokoli v dohledu? Pokud autorka představí nějakou překážku, neměla by se bezdůvodně vypařit jen kvůli další scéně. A pokud měl mít Alexander poměr minimálně podle novin s půlkou Londýna, proč jednu holku navíc přináší všechny noviny na první stránce? Nebylo by to naopak něco, co se děje pořád? Nebo některé obraty. Nedotčená krajina fakt není krajina, kde leží balíky sena, jasný důkaz o činnosti traktorů. Co že jsou "energická prsa"? To se jako neustále vrtěj? A má Alexander "mocného ptáka" proto, že je princ, nebo má nějakou moc sám za sebe? Navíc se tam tyhle výrazy opakují tak strašně moc, i několikrát v jediné větě v jednom odstavci za druhým. Pokud ještě jednou přečtu pták, pohlaví, klitoris a "štěrbina", puknou mi oči i po úspěšné operaci. Pořád jsem nenarazila na vhodné označení, které by po maximálně dvojím použití neznělo pitomě.
Zkrátka je to jenom psané porno, jež hledalo jakoukoli zápletku a vůbec se s ní nebabralo, a to fakt není o co stát. Dočetla jsem to jenom proto, že nejsem zvyklá knihy odkládat nedočtené. Pokud jsem zrovna nekroutila očima, nudila jsem se.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat