Abych pokračovala v mé tradici této série, neviděla jsem film a nemám to v úmyslu, zato jsem se konečně dostala k této knize. A byť jsem tu zatím neuvedla třetí díl původní trilogie, mám ji přečtenou celou, takže vím, jak hlavní postava této knihy dopadne. I tak mě v ní leccos překvapilo. Třeba vedle úmyslně navozeného nesnášení protagonisty i to, jak zvláštně a za mě ne úplně dobře pracuje autorka s textem.
I on se rozhodne prolomit dosavadní zvyky, s Lucy se blíže poznat, využít všechen čas, který jí v Kapitolu zbývá, aby z ní udělal hvězdu her a vystřelil se na vrchol. Což není těžké. Lucy má přirozené charisma, brzy si Kapitolany získá, Snow je prudce inteligentní a Lucy ho přivádí na jeden inovativní nápad za druhým. Díky jeho návrhům je teď možné třeba posílat splátcům užitečné dárky, předvádět je v televizi, probírat s nimi strategii. A Snow, jak se svým nečekaným vlivem brodí dál a dál, si rovněž všimne, že už mu nejde jen o obnovu rodinného jména a získání grantu. Pomýšlí na Lucyino vítězství. Už pro něj není jen zvíře z krajů, nýbrž zajímavá dívka, jakou nedokáže dostat z hlavy. Samozřejmě spousta jejích soupeřů je i přes nečekané drastické události ještě před hrami silnější a schopnější, takže se rozhodne pro pár malých podvodů. Na ně se přijde, načež se dostaví ta nejtěžší zkouška. Za trest se Snow ocitne mezi mírotvůrci ve dvanáctém kraji. I tady dostane šanci hrát podle pravidel a nebo podvádět, přičemž každá možnost mu opět otevře vlastní cestu - celoživotních ambicí nebo náhlého pobláznění srdce. Zpátky do Kapitolu nebo do nejistého neznáma. A zatímco poprvé se mu podařilo je zkombinovat, teď vedou každá na úplně jinou stranu.
Co si nakonec vybere, není překvapení, v trilogii je z něj děsivý diktátor. Takže nešlo o sledování toho, jak dopadne, jako spíš proč se tak stane a jak a proč, byť s tradicí Hladových her a útlaku krajů zdaleka nezačal, je přebudoval do ještě drsnější podoby. Přičemž ono jak a proč přišlo docela tragicky. Snow byl mnohokrát krůček od pochopení, jaká jsou hry zrůdnost, lidé z krajů nejsou nezkrotná zvířata, jak by mohl být život lepší. Ale vždycky těsně předtím otočil a nechal se znovu naplnit svou nadřazeností. Měl tolik šancí vidět utrpení a rozhodnout se s ním skoncovat, ovšem nakonec vždycky vybral raději na něm profitovat. Nejen coby Kapitolan, spousta Kapitolanů stála o změnu. Coby sociopat. Nebo několikrát skoro umřel, což by taky změnilo kurz historie, možná by hry zapadly v nezájmu, jenže ho vždycky někdo na poslední chvíli zachránil. V tom smyslu je to napsané dobře, autorka tím hezky frustruje, stejně jako jeho arogancí, která spolu s povědomím o budoucnosti zabraňuje, aby se stal sympatickou hlavní postavou. Navzdory připomínkám, jak býval nevinné dítě, jak je někdy jen naivní puberťák a teprve nastoupil do příšerné spirály špinavých rukou, jak válka semele všechno, jak následky zůstávají dávno po boji. Ukázala tragický fakt - existovala naděje pro Kapitol i pro něj, ale on ji ve své aroganci (místy tak nesnesitelné, až se utěšuji jeho osudem v trilogii), dospívajících hormonech a ambicích zadupal a stvořil sám sebe.
Je přitom výzva číst knihu z pohledu takto nesympatické postavy, budoucího "hlavního záporáka", zvyknout si na jeho myšlení, nicméně stojí za to. Hry jsou samozřejmě příšerné, Panem je hrozivá totalita, ale hlavní trilogie z pohledu utlačovaných a začátku revoluce se četla dobře. Ovšem tohle, budování "moderních" her z pohledu utlačovatelů, jejich postoj, který jen někdy a jen vlažně chápe, jak by se to nemělo dít, budování oné ještě horší totality z trilogie, je zkrátka odporné nejen co do prostředí, ale i co do většiny postav. Skoro všechny nenávidíte, i "morálně lepší" Kapitolané mají pobuřující chvilky. Jediné dobré postavy jsou splátci, ale ti ani nejsou postavy, i Lucy jen výjimečně něco řekne, vůbec se neobjeví, co si myslí, je jen prostředkem vývoje pro Snowa. Asi kolem půlky jsem si ale celkem zvykla, navíc mi Snow přišel poněkud autistický a tehdy jsem se opravdu začetla i do něj, začala jsem jeho přístupu víc rozumět. Ač ho litovat nebudu. Kniha stahovala k takové tendenci, skvěle ji vysvětlila, jen u mě si to ničím nevysloužil. To leda jeho spolužák Sejanus, výjimečný přistěhovalec do Kapitolu, jediný, kdo doopravdy viděl hrůzu přístupu ke krajům. Bylo zdrcující sledovat, jak se s tím nedokáže vyrovnat, ani věci změnit, a tak se pokusí o zbytečný performativní vzdor a tíha vědomí, jak už nepatří nikam a s ničím nesouzní, ho rozdrtí.
Líbilo se mi to i jako vhled do vývoje her od necermoniálního, raději rychle zapomenutého masakru, po příšernou propagandistickou krvavou velkopodívanou v trilogii, se Snowem v první řadě. Hlavní tvůrkyně her doktorka Gaulová tu vystupovala jako naprostý šílenec, šokovalo mě, když se ukázalo, z jaké "hlouposti" hry vznikly, ale i tak šlo jasně vidět, jak i Snowa na jednu stranu znechucovala a na druhou z něj i proti jeho vůli velmi rychle vychovala někoho, kdo ji ještě předčil. Místo vzpoury proti tyranovi je tu naopak vysvětlení, proč tyranie přetrvala a proč ji Snow ještě prohloubil. Tedy ideální prequel. Potud jsem spokojená. Stejně zděšená a zhnusená jako po trilogii, stejně nenávidějící Panem a Snowa, spokojená s tím, jak autorka přinesla další pohled do jejich šíleného světa a poodtáhla oponu jednomu z důležitých historických milníků Panemu. Jen je přehnané, jak Snow vymyslel hromadu věcí jako žhavou novinku do her, které pak během let zdokonalil až do podoby v trilogii, a potom i pár věcí v kraji. Copak nikoho jiného nenapadly tak základní věci jako sázet na vítěze, trénovat střelbu lovem přemnožených otravných ptáků nebo dát splátcům během pár dní před hrami alespoň jídlo, aby nepadali už od začátku hlady, pokud má lidi bavit, nikoli odpuzovat se na ně dívat? I pro Gaulovou se zásobou vědců, genetických pokusů a "odborníků na hry" tohle z nějakého důvodu byly převratné novinky?
Mnohem víc mě ale zarazil styl psaní. Bily do očí prapodivně volené obraty a rozlámané věty. Třeba místo přirozeného "radši pánev zase zavřel, dokud to nezjistí" (co za šlichtu v ní je), bylo "vyměnil víko, dokud nebude mít víc informací, s kterými pracovat". Nebo když měl Sejanus zraněné lýtko, nemohlo prostě hodně krvácet, muselo "produkovat poměrně dost krve". Zní to divně a nevím, jestli se tak autorka vyjadřovala i v trilogii, protože jsem ji četla přeloženou, nebo se takto zhoršila. Po celou knihu často zní "roboticky", používá sterilní výrazy, které moc neladí, někdy to zní jako věty z návodu nebo rovnou z automatického překladače, formální, bezbarvé, a to i v normální konverzaci. Kromě pocitu sterilní, technické konstrukce tím přivodí i pocit roztahanosti, protože takto formálně a zdlouhavě nikdo nepřemýšlí, natož aby mluvil. Vedle toho zase někdy používá hodně popisných přídavných jmen najednou, až jimi zahlcuje, a i ty volí zvláštně. Určitou úroveň bych pochopila, velkou část knihy tvoří myšlenky Snowa a on je divný, ale v takovém množství to skřípalo.
A k tomu mi nesedělo vyvrcholení konfliktu "srdce versus ambice" Snowa. Vydal se za Lucy, nastoupil cestu "srdce", pak měl jakousi psychotickou nebo schizofrenní epizodu, kdy si v pár minutách bezdůvodně vymyslel, co podle něj Lucy plánuje a hodlá s ním udělat, přesvědčil sám sebe, že se jí nedá věřit, že bude lepší vrátit se ke kariéře a že se jí prakticky musí zbavit, aniž by ji v tu chvíli vůbec viděl. Naprosto mu přeskočilo, přepnul ve "správného vojáka oddaného Kapitolu", v půl minutě zapomněl na několik měsíců a bumprásk, nový Snow. Aniž by cokoli jen naznačilo, jak k tomu došel. Chvíli při jejich cestě z kraje kníkal, jak je příroda nepohodlná, a pak mu hráblo, protože Lucy trvalo přinést zásoby. Nenaplnilo to očekávání, všechno jen náhle splasklo. Jeho přerod potřeboval větší, delší budování. Přemítání, jaká budoucnost je lepší, které šance se chopí, nutně prosilo o víc než náhlé rozhodnutí na místě a jeho ještě náhlejší změnu o pár hodin později. Ač skoro od začátku bylo zjevné, že Snow si v hlavě vybudoval mnohem víc, než se mezi nimi stihlo doopravdy stát, a tak není zarážející, aby si sám vybudoval i dramatický "rozchod bez účasti druhé strany", potřeboval víc času, víc rozepsat.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat