Druhý díl trilogie Materia Prima mě opět nezklamal, spíš se mi zdá ještě o něco lepší než ten první. Nebo je to jen tím, že už jsem věděla, co od tohoto světa čekat a jaké postavy ho vedou, a mohla jsem si ho ještě víc užít. Protože jde vážně do tuhého.
Alchymista Rudnicki je v obzvláště nezáviděníhodné situaci. Na začátku si ho po zkušenostech z minulosti pozve car, aby zjistil, proč magické léky přestaly působit na synovu hemofilii a kdo z magických kruhů mu v Rusku usiluje o život. S jeho spoluprací počítají i Němci. A nakonec se kvůli svým konexím, penězům a hlavně rozsáhlým znalostem a schopnostem ocitne v nejvyšších příčkách Varšavy. To vše, aniž by se chtěl míchat do politiky, protože kromě své lékárny, výzkumu završeného vytvořením vlastní gildy a hotelu má ještě závažnější starosti - theokatáratos, vyšší démonské bytosti pronikající do enkláv, zjistily, že se zvládnou navzdory lidským opatřením dostat i ven. Mají velký zájem se porozhlédnout po lidském světě, jenomže zdaleka ne všechny stojí i o nějakou domluvu. Do toho se z jeho starého přítele Samarina stal ruský generál, takže vztahy nevztahy, stojí na opačných stranách barikády, někdy doslova, po moci se sápe i velmi nebezpečná skupina Nožovníků, a jak se válka šine dál, vůbec nikomu se nedá věřit. Každý by rád přežil i získal, každé rozhodnutí může být smrtelné.
Pokračuje tak v alternativní historii s fantasy prvky, která přetáhla do první světové války, a to v masivně zasažené oblasti Polska. Kde nebezpečí číhá od Němců i Rusů a teď i z enkláv, protože tamější bytosti už nejsou jen "obyčejní" démoni, byť i ti byli neskutečně nebezpeční. Objevily se vyšší, mnohem mocnější, ambicioznější, s nimiž si lidské zbraně neporadí ani tolik, jako s démony. Tedy by se mohlo všechno zdát zamotanější než v prvním díle.
Opak byl pravdou, všechno šlo sledovat mnohem snáz. Rudnicki se vydal pomoct malému careviči, zjistil, že magická situace se přiostřuje, střetl se s knížetem theokatáratos, takže odhalil další vrstvu tohoto neznámého světa. Pak se vrátil domů, objevil podobný problém ve varšavské enklávě, vrhnul se proto na studium slov moci a hlubší magie, zajišťování svých podniků, snažil se udržet nad vodou a kličkovat mezi několika frakcemi nového Polska, přičemž byl víceméně donucen stát se jedním z jeho čelních představitelů. Jenže to znamenalo z mnoha důvodů i osobní účast v bojích se Samarinem, teď už prakticky adoptovaným bratrancem, na druhé straně. Tudíž jsem se velmi rychle začetla, líbilo se mi, jak stoupla míra intrik a politiky. Bylo i dost akce, ale poměrně rychlé, stručné, účelné. Nechyběly ani dojemné nebo hrdinské scény, nicméně zůstal přísně zachovaný tón - zůstaly neprotahované, úderné, bez patosu. Díky tomu se toho dělo spoustu, ač se zdálo, že se vlastně neděje moc. Protože každá drobnost byla důležitá, mohla mít vážné následky. Však to ve mě vzbudilo velký zájem zjistit, jak trilogie dopadne, jaký dopad v ní bude mít magie na konec první světové. A hlavně jak a jestli zpracuje i vyvraždění Romanovců, protože cara a jeho rodinu jsem si jako postavy docela oblíbila.
Nejvýraznější a nejpodařenější jsou však samozřejmě Rudnicki a Samarin. O oba se čtenář zajímá, oběma přeje, osudy obou s napětím sleduje a zajímá ho, jak se oba vypořádávají svými vlastními způsoby se zatažením magie a nebezpečných tvorů z jiných světů. Hlavně se mi líbil pobyt Rudnického u carského dvora a potom svérázné zásnuby a rychlá svatba Samarina, což bylo krásné humorné intermezzo před drastickým útokem. Oba začali řešit svou existenci, své zájmy vlastním způsobem, zůstali však poměrně rozumní a vnímali komplexnost celé situace. Oba působí jako opravdoví, skuteční lidé (vedle nich autor použil i historické postavy, takže o to víc) a to je další velké plus. Vlastně celkově dialogy, interakce postav s prostředím, jejich chování neklamně zní jako život skutečných lidí, postavy se chovají realisticky, zapadají, jsou naprosto přirozené. Čtenář má pocit, že stojí vedle nich. Takže sice text rozhodně nevysvětluje každou drobnost a pojem, hodně se spoléhá na chápání čtenáře nebo na schopnost dohledat si historické podrobnosti, ale vůbec to nekomplikuje možnost ponořit se rovnou mezi ně.
Hodně oceňuji i širší záběr na magii. Po úvodu v prvním díle se víc a běžněji používá. Rozebírá se hlouběji i alchymie, hlavně díky nové postavě Rudnickiho lékárníka a učně. Cesty do enkláv popisuje méně pro pochopení prostředí, víc zkoumá systém, změny, nový stupeň a hierarchii theokatáratos - přičemž jeden tento tvor se ukázal coby ukázka nebezpečí, a jeden coby ukázka možností velice opatrné spolupráce. Pletichaření tedy probíhá skutečně na všech stranách, to jsem si užívala. Magická část tohoto světa mi dává čím dál větší smysl. A samozřejmě je nutné vypíchnout ilustrace, působící přímo jako z kvalitního černobílého komiksu.
Žádné komentáře:
Okomentovat