Velmi slavný film Vymítač ďábla jsem viděla asi dvakrát, viděla jsem i jeho pokračování, ale úplně mě nenadchl. Proto jsem si koupila tuto knihu s nadějí, že příběh víc rozvine a ten mě tak víc zaujme. Klasický příběh o posedlosti démonem a jeho vymítání z obyčejného dítěte. Částečně se to stalo i ne.
Jenže situace rychle graduje. V Chrisině domě začne docházet k mnohem horším a šílenějším úkazům, které už nejde připsat jen nemoci. Pod Reganiným oknem je nalezen mrtvý režisér, s nímž byla Regan v jednu chvíli sama doma. Z Regan se ozývají děsivé hlasy a Chris si je jistá, že jejich dům obsadil ďábel. Proto kontaktuje své známé z blízké jezuitské koleje a psychiatra otce Karrase, jenž ale silně bojuje se znovunalezením své víry, se zoufalou prosbou - provést exorcismus, jinak Regan zemře.
Nemůžu říct, že se mi tohle nelíbilo. V podstatě je to klasický horor, tedy ze současného pohledu, v době svého vzniku to byla nepochybně bomba. Dějově je velice jednoduchý. Démon posedne Regan, její matka pomalu přichází na to, že všechny podivnosti nejsou nemoc, ale nadpřirozeno, a potom shání pomoc u jezuitů. A proto zároveň kniha sleduje i konkrétního kněžího, který bude v té pomoci hrát hlavní roli, a rozebírá jeho špatný psychický stav a boj se ztrátou víry. Protože protagonista v takové situaci je rozhodně zajímavější než pevně přesvědčený, neoblomný kněz. Přináší napětí, jestli bude stačit nebo se v rozhodujícím okamžiku zlomí a stejně jako u Regan i Chris u něj jde o boj za vykoupením nebo zatracením.
Pozitivní také byla spousta sympatických postav. Karras v první řadě. Ač řádový kněží, měl smysl pro humor a sarkasmus, k tomu byl i psychiatr a sledovat skrze něj, jak funguje vztah církve jeho doby k údajným démonům, psychickým nemocem a exorcismu, bylo stejně zajímavé, jako jeho přístup k ostatním postavám. Vlastně mi ani vůbec nevadí jeho časté sebezpytování, i do toho se dalo docela vžít. Nebo vtipný otec Dyer, svérázní správci Engstromovi s vlastní rodinnou krizí. S Chris už to bylo horší, ale myslím, že velmi poplatné době. Tedy její neustálé zpochybňování autorit prostřednictvím provolávání, jak je asi hloupá ženská, ale vůbec neví, proč co dělají a proč nedělají něco jiného. Sice se dlouho upínala špatným směrem, nicméně pochopitelně zuřivě hledala odpovědi, a ač je vina úplně jinde než na ní, že inteligentní žena tehdy autority otravovala ještě víc než dneska a musela se dělat hloupou, usměvavou rohožkou, aby ji neodmávli jako hysterku, tak trochu mě frustrovala. Proto jsem s ní bojovala, než se mi takový realismus začal zdát sympatickým. Celkově byla dost znát doba a společenské postavení postav z celkového ladění, z nekonkrétního dojmu, jaký kniha vyvolávala. A i to nakonec bylo dobré.
Na druhou stranu mě hrozně otravovala postava detektiva Kindermana vyšetřujícího režisérovu smrt a neustále se motajícího kolem Chris a Karrase. Vystupoval a mluvil roztěkaně, roztahaně, často jsem ani nechápala, co to říká, a i když bylo zjevné, kam míří a jak se takovým zmatkem snaží dosáhnout vytěžení informací, prostě otravoval. Zdržoval od zajímavého a působil jako nepovedený Colombo.
A druhé negativum bylo naprosto nedostatečné vysvětlení, proč k posednutí došlo. Kniha skoro vůbec nepracovala s tím, proč Pazuzu (skoro neznatelně zmíněný jen v první kapitole) a s jeho spojením s otcem Merrinem, jenž nakonec vedl vymítání. Pozadí samotného zla a "hlavního záporáka" skoro vůbec nerozpracovala. Chápu, nebyl to úplně účel, kniha se zaměřovala na Karrasův boj s jeho vírou a rozpad Chris, na němž ukazovala, jak posednutí ovlivní i blízké posednutného a že šťastný konec může být velmi specifický. Ovšem to mi nestačilo.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat