Zvěřinec

Má poslední navštívení Paříže se částečně vrací k tomu, co už jsem tu zveřejňovala. Už jsem totiž říkala, že miluju zoo, takže jsem neodolala a našla ještě jednu, a to zvěřinec Ménagerie du Jardin des plantes, jenž je součástí zahrad Jardin des plantes. Protože ale mám z tohoto areálu, respektive ze zvěřince a pak z galerie, která stojí vedle, až moc fotek, rozdělím tento "den" na dva články a zde se budu věnovat jen zvěřinci. Tedy té jeho části, která přede mnou neprchala.

Bohužel, i když zahrady samotné jsou dalším místem skvělým pro odpočinek, četbu nebo prostě jen slunění se, zvěřinec není úplně kvalitní zoo. Uzavřené areály s terárii a akvárii vypadaly klasicky a zdály se mi jako dobře vyzdobené a zařízené, to nemohu kritizovat. Vlastně se mi zdálo, že na zvířata je v nich lepší výhled než na mnoha jiných místech.

Hned na počátku jsem také ocenila, že cesty ve zvěřinci jsou zhusta lemované stromy, takže i přes pražící slunce jsem se procházela v relativním stínu a bylo mi příjemně. Navíc výběhy často osvěžují ostřikovače, které zasahují i na cestu, takže zvlhčují a ochlazují vzduch. Jenže zatímco v mnoha zoo jsem zvyklá, že jsou zvířata za ohradou, příkopem a nějakým elektrickým ohradníkem, takže výhledu na ně v podstatě nic nebrání, tady byly buď v klecích nebo za mřížovaným plotem, přičemž obé bylo ještě navíc zhusta zarostlé keři. Takže zde ve výhledu bránily nejen kovové mříže, ale i keře. Některé výběhy, lze-li je tak nazývat, byly dokonce obrostlé kolem dokola s několika málo vystřiženými "okénky" na někdy divných místech. Takže se často stalo, že zvířata šla zahlédnout jen z dálky, pokud vůbec. A ještě jen za provozování pokročilé jógy, proto tu fotky mnoha zvířat ani nemám, jelikož nestály za nic.

Proto jsem se také rozhodla, pokud byla nějaká fotka nepříliš kvalitní, ale se zvířetem, jež zase není tak běžné, že je nevyhodím, ale graficky "přeupravím" tak, aby šly použít. Nestihla jsem totiž cvaknout včas, když se procházel těsně u mě, a když jsem konečně zamířila foťákem, začalo na něj o kousek dál zběsile ječet nějaké dítě a samozřejmě, že ihned poděšeně utekl.

Sorry, holube, opravdu nefotím tebe!

Tady jsem bohužel nestačila zachytit celou scénu, tedy jak ten samec doslova prudce odkopnul samici, která předtím seděla pod onou skálou, aby se přesně na tom místě mohl podrbat. Protože na jiném to zřejmě není ono.

Na některých zvířatech navíc bylo vidět, že mají málo prostoru, málo podnětů a smrtelně se nudí. Hlavně opice a lidoopi vypadali neuvěřitelně znuděně, nešťastně a chcíple.

K tomuhle chudákovi se chviličku přede mnou nahrnula školní třída. Děti na něj samozřejmě začaly okamžitě mlátit a houkat "jako opice" a cenit zuby a dokonce i jejich dvě učitelky mlátily do skla. Asi si dokážete představit, jak hroznou chuť jsem měla říct jim, že ho provokujou, a zeptat se, zda při svém vzdělání ví, že všechno, co předvádí, je pro něj známka agrese. Naštěstí ale, když moc nereagoval, hned za ohromného křiku odběhli všichni pryč. I když to zrovna nevypadá, že se mu ulevilo. Fakáňata. Ty učitelky zřejmě vyrostly z podobných.

Tady jde možná, stejně jako v případě lemura z druhé zoo, o složité vyšetřování, právě teď podivné stopy na zemi.

Na druhou stranu, nevím, jak moc to bylo štěstí nebo jak moc je to běžné, musím ocenit "výběh" velkých šelem, protože aby se takhle procházely přímo proti mně za sklem, tak, že jsem si je mohla dobře prohlédnout, a to aktivní, ne jen vyvalující se kolem, to se mi stalo jen jednou ve Dvoře Králové, odkud mám super fotku, na níž se procházím spolu s lvicí.

Tady tedy, i když jsem viděla hodně a ráda jsem se zase ocitla mezi zvířaty, musím dát za pravdu některým recenzím, které upozorňují, jak je nejen na zastaralé infrastruktuře (opravdu jsem si pak uvědomila, že to bylo jako vrátit se o léta zpátky do velmi nemoderní zoo bojující s rozpočtem) vidět, že zvířata tam asi nejlepší život nemají. Ačkoli jsem pomalu viděla víc zaměstnanců a ošetřovatelů než zvířat samotných a věřím, že se snaží. Třeba ta paní od želv vypadala nadšeně, teda dokud neviděla, že jsem se přimotala k začátku ukázky krmení želv s přednáškou a zase bez zájmu odkráčela pryč, což bylo zvláště výrazné, když se tam všichni teprve shromažďovali. Jenže, paní, já vám fakt nerozuměla ani slovo. Francouzsky zkrátka neumím.