Země: USA
Rok: 2017
Vzpomínám si na velké plakáty a propagaci tohoto snímku v kinech. Vzpomínám si, jak se kolem něj rozprostřela aura dalšího velkého díla jako je V zajetí démonů. A jak to ve mně vzbudilo přesvědčení, že vzniká další monstrum podobné takovému slavnému Candymanovi nebo Slendermanovi. Jenže, chyba! Jediné, co Bye Bye Manovi můžu s poklonou připsat, je, že konečně všem ukázal, jak vypadá prasopes.
Začíná ještě celkem běžně. Mladý pár Sasha a Elliot a jejich kamarád John se stěhují z koleje do pronajatého domu. Sice to není žádná novostavba a potřebuje spoustu úprav, ideálně i celé nové vybavení, ale jim to stačí a rádi vymění trochu nepohodlí za soukromí. Akorát, že brzy po nastěhování začne mít zejména Sasha pocit, že s domem není něco v pořádku, takže si přivede kamarádku senzibilku, aby ho očistila. A protože kluci ji mají za podvodnici, uspořádají i seanci, kde jim má své schopnosti ukázat. Jenže jí se brzy přestane v domě zamlouvat a ucítí něco, co se jí vůbec nelíbí.
Elliot navíc objeví ve starém nočním stolku list popsaný větami "Neříkej to" a "Nemysli na to" a pod ním vyryté Bye Bye Man. A od té doby začne sám mít podivné pocity a vidiny. Především mu jméno Bye Bye Man uvízne v hlavě a čím víc na něj myslí, tím víc vídá podivného muže v pláštěnce, podivného psa a mívá podivné halucinace, které v něm začnou vyvolávat paranoiu, že je mu Sasha nevěrná s Johnem, že něco obrovskými drápy škrábe na schodiště, nebo se před ním náhle mění podoby lidí a zdá se mu, že ho mnozí prosí, aby je zabil. Přestože původně na nic nevěřil, najednou ho "Bye Bye Man" postihuje nejvíc. Přitom netuší, jak z toho ven. Když se pokusí požádat o pomoc známou senzibilku, dojde akorát ke katastrofě. Když začne hledat v knihovně, narazí pouze na jediný příběh sepsaný šíleným spisovatelem, který kdysi vyvraždil všechny své přátele. A navíc s kýmkoli mluví o Bye Bye Manovi, ten začne být posedlý stejně jako on a dojde k přesvědčení, že každý, kdo to jméno řekne nebo na něj myslí, musí zemřít.
Pokusí se tedy zjistit víc informací od stále žijící manželky onoho spisovatele, ale neúspěšně. Ona sama žije jen proto, že nikdy jméno podivného zla nezjistila, a lék, zdá se, neexistuje. Nejde na něj přestat myslet. Jako by ani nešlo přestat to říkat. Chybí jen málo, aby se rozšířil dál jako virus. Elliota přitom ovlivňuje natolik, že nedokáže určit, co je skutečnost a co halucinace, kterou ho Bye Bye Man chce dovést do záhuby. A i když si začne myslet, že to je přesně to, co Bye Bye Mana posiluje, že existuje jen dokud se ho někdo bojí, je možné přestat se bát, přestat to říkat, přestat to myslet a skoncovat s ním, když začne být to jediné, co všechny ovládá?
Je, protože kromě nemyšlení a neříkání by bylo nejlepší i nesledování a nepromítání. Vážně, má očekávání se vůbec nenaplnila.
Musím říct, že Elliot mi byl sympatický, protože Douglas Smith mi je sympatický, ale to bylo všechno. Nejsem si jistá, jestli jsem správně pochopila, jak Bye Bye Man "funguje" a vznikl, ale líbí se mi myšlenka, že ho někdo vymyslel/zmínil a k "životu" ho přivedlo až to, že na něj lidé myslí, že o něm mluví, že se ho bojí a že to třeba není tak docela žádný Bye Bye Man ale jakási epidemie psychózy, která oběti přivede k šílenství a donutí je zabíjet. Nebyl by to první film, který takto svou zápletku postaví a který je fajn. Jenže tenhle fajn nebyl, protože provedení kulhalo na obě nohy a ruce k tomu. I když se třeba vůbec nebudu zabývat podružnostmi, do kterých si ráda rýpu, jako je logika za úvodem a jednáním postav.
Tady totiž nefunguje samotný záporák nebo strašidlo nebo zlo, jak chcete. Zjevuje se jako chlápek v pláštěnce, který vypadá trošku jako levný cosplay Voldemorta, s podivným prasopsem, jehož úloha je asi... existovat, a opravdu zarážející je, že prý s hákem (Tajemství loňského léta? Nic?), o kterém bych ale nevěděla, kdybych si to nepřečetla na ČSFD. Protože nefunguje ani osvětlení scény, která je skoro pořád tak strašně tmavá, že nerozeznáte nic. Což je na druhou stranu výhoda, protože tím méně při sledování trpíte. Není nic vidět, takže není na co myslet a co říkat. S tím pak souvisí i, že není čeho se bát, protože to nejstrašidelnější je tak tmavé, že tam můžou místo Bye Bye Mana stejně tak dobře tancovat vánoční skřítci a vy to často nepoznáte. Takže odpadlo i další kritérium, pro které jsem mohla vzít film na milost. Nebála jsem se při něm ani po něm. Ve tři ráno v úplné tmě začít myslet na Bye Bye Mana a říct si, co kdyby se objevil, neznamená záchvěv strachu, jen protočení očí.
Dál, kromě Elliota, nefungují ani ostatní postavy. Chápu ještě Johna v roli toho, který do poslední chvíle ničemu nevěří, komplikuje vyřešení záhady a stává se snadným nástrojem zla. Ale k čemu tam byla Sasha? Většinu filmu prokašlala v koutě a přínos nula. Jediná její úloha byla v halucinacích pro Elliota, že ho podvádí, tedy v umělém žárlivém konfliktu. Který ale taky nefungoval a byl celý dost podivný. Respektive nebyl uchopený alespoň natolik, aby se dalo rozpoznat, jestli je celý umělý, nebo má nějaké reálné základy. Protože něco se ukazovalo od počátku, ale... ale... víte co, já se to ani nebudu snažit nějak okecávat, cosi se dělo, nebylo to zajímavé, bylo to divné, nedávalo to moc smysl, houby bylo vidět, a co je obrovská smůla, závěr nahrál pokračování.
 |
| To říkám, Voldemort! |
Mělo to nějaký pozitivní moment? Když malá neteř Eliotta v závěru objevila stolek s vyrytým Bye Bye Man, divák se začal děsit, že teď bude cílem ona, protože zná to jméno, ale ona to jen odmávne, že přece není lampička a nedokázala to ve tmě přečíst. Takže je v bezpečí. Asi. Nebo ne? Sebrala přece dvě mince, které... se nějak objevily a... nějak... asi... s Bye Bye Manem souvisí. Možná. Jejich záběry nás k takovému přesvědčení nabádaly, příběh s nimi ale nijak nepracoval. Fakt nevím. Zkrátka.... bžfú. Pardon, víc říct nedokážu.
Žádné komentáře:
Okomentovat