Forrest Gump

Originální název: Forrest Gump

Země: USA

Rok: 1994

Příběh Forresta začíná film vyprávět v jeho dětství, kdy nám ho ukáže jako mírně retardovaného chlapce s potížemi s pohybovým ústrojím, žijícího pouze s matkou, který vidí svět až příliš jednoduše a podle toho se k němu také chová. Pak roste, protlouká se problémy se školou, se svou kamarádkou Jenny týranou otcem i se spolužáky, kteří ho šikanují a posmívají se mu. Všechno nasvědčuje tomu, že to tak zůstane až do jeho konce, jenže jednou se Forrest rozběhne a změní celý jeho život i životy mnoha dalších.

Díky své schopnosti neúnavně běhat se dostane na univerzitu jako člen fotbalového družstva. Setká se tam s problémy rasové segregace a snaží se je svým omezeným chápáním vstřebat, stejně jako svou vlastní teorií pochopí politické dění, jinak si vlastně ani neuvědomí studium ani svou vlastní dospělost. Hraje fotbal a chodí na kurzy rodinného účetnictví a to mu stačí. Když ale univerzitu ukončí a jeho kamarádka a láska Jenny zmizí do světa, nechá se zapsat do armády a následně je poslán do války ve Vietnamu. Tam se spřátelí s černošským vojákem Bubbou a pozná svého nadřízeného, poručíka Dana. A také schytá kulku do zadku, když se snaží zachránit celou svou četu před nálety a vyslouží si tak medaili, výstup v televizi a když se zotavuje ve vojenské nemocnici, také uznání jako celosvětově známý hráč pingpongu.

Ani po návratu domů jeho eskapády nekončí. Jeho armádní přítel Bubba, jehož zachránit nedokázal, vždy toužil pracovat s krevetami, a tak se Forrest rozhodne jít v jeho stopách. Získá loď, štěstí mu přeje. Nakonec se stane hlavou krevetové velmoci a velmi zbohatne. Také se stane inspirací ke vzniku smajlíka nebo loga Applu a možná jen díky němu se dokázal poručík Dan, který ve Vietnamu přišel o nohy, znovu postavit. Nakonec pak najde i svou milovanou Jenny a vrátí se s ní zpět domů. Jenže ne každý konec může být úplně šťastný.

To je jen hrubý náčrt Forrestových dobrodružství, protože na vypisování celého filmu tu snad ani není prostor. Forrest se totiž díky své jednoduchosti snadno dostane do spousty problémů či zvláštních situací a zvládne je opět jen proto, že nad nimi nepřemýšlí, protože to ani pořádně neumí. Prostě jimi jen projde, či spíše proběhne, dostane se přes všechna příkoří osudu včetně smrti matky a nejlepšího přítele, setká se se spoustou slavných lidí aniž by to pořádně zaznamenal a v podstatě je šťastný, zatímco divák u obrazovky cítí obrovskou nespravedlnost, která se tak milému a naivnímu muži děje proto, že ji nechápe, a zároveň smutek za všechno zlé, co ho potká.

Opět je to navíc film, kde se setkávám s Tomem Hanksem a Garym Sinisem, mými oblíbenými herci, a který je místy hořký, místy sladký a snaží se diváka dohnat k slzám, což není vůbec těžké. Vůbec mu to ale na jeho atraktivitě neubírá, protože to nedělá násilně a samoúčelně. Nepoužívá silné epické momenty podbarvené hlasitou, důsledně promyšlenou hudbou. Prostě jen popisuje snahu obyčejného maloměstského prosťáčka poprat se s velkým světem, když mu jednou přeje štěstí a podruhé se mu lepí na paty smůla. A to, že to dělá z Forrestova pohledu a jeho vlastním hlasem a divák si tak musí sám domýšlet, jak je všechno, co Forrest nepobral, doopravdy, a sám musí hledat za zdánlivě prostými příhodami dospělácké řešení, lítost a pohnutí ještě zvýrazňuje. Nejen nad osudem Forresta samotného, ale i nad životem týrané Jenny, Bubby, jemuž se nikdy nesplní jeho sny, Forrestovy matky a poručíka Dana, jemuž se v jednu chvíli všechno úplně zhroutí. A i když nemám moc ráda životní dramata na obrazovce, tenhle příběh se s žádným slzícím klišé srovnat nedá.

Foto: ČSFD

Ann Taylor

Mé hodnocení: