30. 4. 2014

Tečka, čárka, vykřičník, ty jsi ale uličník!

V tomto článku si probereme, jak že funguje interpunkce. Něco, co by nemělo být příliš složité, avšak spousta lidí to stále neovládá. Jen pro začátek musím upozornit, že nebudu psát o čárce - tedy o tom, kam všude patří. To je otázka vět hlavních a vedlejších a poměrů. A na to tu možná prostor je, ale já mám aktuálně dost jiných povinností, navíc by to bylo zbytečně dlouhé a na ostatní interpunkční znaménka by se ani nedostalo. A také mi to zase tolik žíly netrhá.

Zdálo by se však, že není snazší problematiky. Však interpunkce se učí mezi prvními věcmi na prvním stupni základky, tak proč ji probírat. Bohužel je to omyl. Kromě toho, že někdo interpunkci může používat špatně, tak se tam alespoň za mých časů neučilo nic o jejím psaní na počítači a s tím souvisejícími mezerami, kterým se chci věnovat hlavně.

Čárka
To je to nejjednodušší znaménko a asi nikdo nemá problém s jejím napsáním (správnost umístění nechme stranou). Jen je důležité si pamatovat, že ZA NI patří MEZERA. Vidíte asi všichni dost názorně, jak já to tady píšu.

Tečka
Tečka se používá na konci oznamovací věty a ZA NI také patří MEZERA. Jen je třeba si pamatovat, že se nepíše za nadpis dostatečně odlišený od zbytku textu.

Otazník
Otazník se píše za věty tázací a také ZA NĚJ patří MEZERA. Ale za jeden. Co se totiž týče potřeby psát milion otazníků kvůli zdůraznění životně důležitého dotazu, tak na to perfektně sedí jedna hláška z lameru:
Jeden otazník znamená otázku, dva blbost a tři debilitu.

Vykřičník
Vykřičník je na tom úplně stejně jako otazník. Když ho chcete na konec věty napsat, tak ho napište a ZA NĚJ dejte MEZERU. Nic složitého. Jen s tím počtem vykřičníků za sebou taky brzděte a pamatujte si předešlou poučku. Jeden je výkřik, dva hysterický řev, tři Macura.
Pak ještě někdo mívá v souvislosti s otazníkem a vykřičníkem touhu psát důraznou otázku a často patlá něco ve formě "?!?, ?!!, !?" a tak dál, ale tohle fakt není morseovka a správný tvar je jen jeden. A to tento: ?!. Rozumíte?! A za něj přirozeně patří mezera.

Zkrátka netypograficky: Dělejte mezery. Nechte věty dýchat!
Pak tu máme ale i znaménka, která se píšou jinam, ne na konec vět.

Pomlčka
Lze ji v určitých případech použít místo čárek, a pokud je věta dlouhá, opravdu se osvědčuje. Dá se do ní vložit nějaké doplňující sdělení, aniž by ztratila na přehlednosti. Ale je důležité si pamatovat, že u pomlčky mezery patří PŘED I ZA.

Závorka
U závorky to pak platí přímo naopak. Je třeba si pamatovat, že závorka má být přesně nacpaná k tomu textu, který je uvnitř, má ho hezky ochraňovat a ohraničovat, a tak se píše MEZERA, ZÁVORKA, TEXT, ZÁVORKA, MEZERA. Jak jsme si všichni (i když asi ne úplně) mohli všimnout třeba v učebnicích. Jen pokud je tahle závorka na konci věty, tak se ihned za ni napíše tečka. Jako normálně při ukončování věty.

"Trojtečka"
Takový znak, kdy autor chce nechat dialog vyznít do ztracena, neuvádí ucelený výčet, nebo v přímé řeči nechává mluvčího prožívat silné emoce. Pak napíše "tři tečky", které se často stávají dvěma až padesáti. Jenže ona trojtečka není trojtečka pro nic za nic. I v editoru je to jeden symbol, a tak se správně píšou tři tečky. Tři tečky a MEZERA, tedy pokud pak věta nepokračuje, tehdy za ně patří čárka.
Můžete si pamatovat, že toto .. je zabitá dvojtečka a toto ................. prostor, kam se píše ve formuláři. A vy přece nevraždíte a ani nesedíte na ministerstvu.

U trojtečky je však kromě počtu teček velký problém i její nadužívání. Je fajn občas dát místo čárky pomlčku a s interpunkcí si jinak hrát, ale nemůžete bezhlavě!
Schválně:
Šla bych s tebou do kina... ale mám zápočet... tak se musím učit... je poslední pokus... a pak... když to nenapíšu... mě vyhodí.
Přečtěte si to nahlas i s pauzami znějícími do ztracena přesně tak, jak se tři tečky v tomto kontextu čtou. Taky vám připadá, že autor brečí, nebo prodělal vážný úraz hlavy?

Mám tedy asi jedinou nečeštinářskou pomůcku. To znaménko, které píšete, by mělo být přifařené ke slovu či větě, ke které patří. Když větu uzavírám otazníkem, musím ho na ni nalepit a ne ho postavit o samotě někam za propast mezer, či ho přilepit k větě následující, pokud nejsem Španěl. A pak, po konci věty, dát mezerou naopak prostor pro nadechnutí.

Prosím ale, abyste chápali, že jsem nemohla obsáhnout veškerou problematiku a různé formy, jako různé varianty užití závorky uprostřed věty a na konci věty a k tomu ještě závorku se samostatnou výpovědní hodnotou, nebo třeba otazník uprostřed věty jako symbol pochybnosti o tvrzení, či vykřičník jakožto údiv, když jsem chtěla udržet článek v rozumné délce, a že jsem nezahrnula dvojtečku, uvozovky a přímou řeč a problematiku interpunkce v ní, protože pro ni plánuji samostatný článek. Navíc ji sama nejdřív musím nastudovat, protože to je jedna z oblastí, ve které chybuji.
Pokud vás tedy napadá ještě nějaká záležitost ohledně základních oddělujících znamének, směle do komentářů.


Žádné komentáře:

Okomentovat