Krakatice 1

Originální název: The Beast

Země: USA

Rok: 1996

Graves Point vždycky bylo ospalé, ne příliš prosperující městečko plné rybářů. Whip Dalton, vdovec žijící se svou dcerou Danou, a Mike očekávající prvního potomka, jsou jedněmi z nich. Poslední dobou navíc mají velmi slabé úlovky, z čehož viní nepoctivé rybáře s protizákonnými pastmi. Jenže pak se stane něco divného. Na mělčinu je vyplaven prázdný člun. Členové pobřežní stráže Whipa s Mikem požádají, aby ho vytáhli, a Whip najde neznámý sliz a velký dráp. A tím poprvé ve filmu natočeném podle předlohy Petera Benchleyho odhalí stopy po přítomnosti monstra, kterého by se na jejich pobřeží nikdo nenadál.

Whipa samozřejmě velmi zajímá, jakému tvorovi by mohl neobvyklý dráp patřit, a tak ho pošle mořskému biologovi Herbertu Talleyovi. Ten okamžitě pozná krakatici, tedy obří oliheň, a protože je nesmírně obtížné tyto tvory z největších oceánských hloubek nalézt živé, hned se do Graves Point rozjede, aby tento zbloudilý kousek viděl.

Během té doby však krakatice stihne zabít dva mladé potápěče, a i když se Whip snaží všem ve městě objasnit, že nejlepší řešení bude nechat krakatici v klidu, protože kolem určitě jen proplouvá a zdejší vody nejsou pro její trvalý život vhodné, radnice odmítá čekat a najme si bezohledného rybáře Lucase Covena, aby obřího tvora zlikvidoval výbušninami. Ani ten se nechce nechat zastrašit povídačkami Whipa a odborníků, proto k Whipově hrůze neohroženě vyplouvá na volné moře.

Toto je ve zkratce děj první části televizního filmu, který si pamatuji od chvíle, co byl v našich programech uveden. Ale až o mnoho let později jsem si uvědomila, že slavného, inteligentního a schizoidně hloubavého Gila Grissoma z CSI už vlastně znám, a to jako prostého rybáře Whipa, a tak jsem neváhala a do filmu se ponořila znovu. A zaujal mě úplně stejně jako na poprvé, i když strach z obří krakatice nahradila spíš zvědavost a příjemné napětí typické pro podobné dobrodružné snímky, které je přítomné i ve chvílích, kdy moc dobře víte, jak skončí. Vůbec pro mě má tento film zvláštně příjemnou atmosféru navzdory tomu, co se v něm děje.

Kromě ní má ale ještě něco víc, co mě zaujalo. Víc než vraždící monstrum, napětí a hlavního hrdinu, jehož má v rukách výborný herec, který se z neznámé televizní hvězdičky dostal na post jednoho z nejlépe placených seriálových protagonistů své doby. Tento má jako ústřední bod všeho krakatici. A to extrémně velkou krakatici, která je v prvním díle ještě teprve naznačená a víc než ji lze vidět pouze následky jejího řádění. A protože je její dravost značně poupravena, nejsou nijak příjemné a vedle ryb se ztrácí už i lidé. Krakatice ve filmu funguje asi stejně jako dinosauři. Je to něco monstrózního, co lidi přirozeně zajímá, protože to skutečně existuje nebo existovalo, ale není možné k tomu dojít a sáhnout si. Čím víc informací ale o takových tvorech nasbírají, tím větší pocit jeho ovládnutí získávají a tím víc je fascinuje ten kontrast. A díky Talleyovi se odborných informací dozví opravdu hodně.

Kromě krakatice tady pak nechybí ani typické postavičky nutné do každého hororového thrilleru - hlavní postava, která se do záhady zapletla a chce monstrum zastavit, nebo alespoň zabránit dalším úmrtím, jeho protivník, který mu nevěří a chce se chovat úplně jinak, přičemž často má v rukách větší moc (tady Whip a radní Graves), přátelé, kteří se do všeho namočí (Dana, Mike) a milostná zápletka, pro níž bude vyřešení problému s monstrem stěžejní, což tu zastupuje poručice Kathryn, jejíž vztah s ovdovělým Whipem se brzy začne prohlubovat, ale vzhledem k Whipově složité osobnosti a obrovskému tlaku, jaký na něj vyvíjí čím dál horší ekonomická situace i obyvatelé a Mike, se všechno velmi zkomplikuje.

Jak je tedy vidět, jde o můj velmi oblíbený film (nepochybně hodně díky Williamu Petersonovi) a nemám příliš důvodů hledat na něm negativa, neboť podobný styl příliš nevyhledávám a předchozí Čelisti jsem třeba vůbec neviděla. Kdo ale filmy takového ražení sleduje rád, může nabýt dojmu, že se tam nestane nic tak zvláštního nebo nového, že všechno pouze kopíruje mnohá jiná díla a není důvod věnovat mu zvláštní pozornost. A je to pravda. Jenže nesmí se ignorovat fakt, že nebyl natočen jako megafilm nebo trhák, ale úplně obyčejný televizní film a jako v takovém je vše v pořádku.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: