Ann Taylor: Pán prstenů: Společenstvo prstenu

Originální název: The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring

Země: USA, Nový Zéland

Rok: 2001

Frodo je obyčejný hobit žijící se svými přáteli v Kraji. Jenže jednoho dne se mu do ruky dostane Jeden prsten spolu s neobyčejným posláním. Je to magický prsten temného pána Saurona, který kdysi padl, ale jehož síly se v tichosti opět šikují, aby jednou provždy ovládly Středozem. A tento příběh zná asi každý, ať už ve filmovém nebo knižním provedení, a i já jsem si ho ihned zamilovala. Ačkoli ještě radši mám zbylé dva díly.

V tomto celý příběh teprve začíná. Frodo, poté, co mu strýček Bilbo odkázal nebezpečný prsten, a po radě čaroděje Gandalfa vyrazí do elfího sídla Roklinky. Spolu s ním i jeho věrný přítel Sam Křepelka a cestou přiberou další hobití přátele, Smíška a Pipina. Už tehdy se ale začnou potýkat s problémy naznačujícími, po jak nebezpečné stezce kráčí. Zjistí totiž, že po nich a hlavně po prstenu pátrají děsivé Sauronovy přízraky, a když se zastaví v jednom hostinci, kde chtějí přečkat noc a doufají, že narazí na Gandalfa, tak tak vyváznou živí. To jen díky zásahu tajemného Chodce Aragorna, který taktéž zaslechl zkazky o Sauronově prstenu moci a vydal se o něm zjistit víc. A poté, už na dosah Roklinky, se s přízraky střetnou přímo a tentokrát se zdravou kůží nevyjdou. Teprve poté se konečně ocitnou pod ochranou elfů, kteří okamžitě sezvou zástupce všech rodů Středozemě, aby se na velké radě rozhodlo, co s prstenem udělají dál.

Jenže tím Fordův úkol nekončí. Když totiž vidí, jak se nikdo nedokáže shodnout, zda se nebezpečí jednou provždy zbavit zničením prstenu, nebo riskovat a použít jeho moc ve jménu dobra, vezme na svá bedra složitý úkol. Nabídne se, že donese prsten do hory Osudu v srdci samotného Mordoru, Sauronově království, a zničí ho v jejích plamenech. K němu se přidají i ostatní tři hobiti, Gandalf, Aragorn, elf Legolas, trpaslík Gimli a syn správce Gondoru, království sousedícího s Mordorem, Boromir. Jenže ani Sauron nezahálí a některé jejich spojence pomalu dostává na svou stranu. Před společenstvem tak leží mnohem víc překážek. Proto musí projít temnými lesy, ještě temnějšími doly, překonávat těžké ztráty a čelit skřetům a skurutům, až se jejich cesty rozdělí. A to jsou teprve na začátku. Má v takové situaci malý hobit vůbec šanci splnit své poslání?

To se v tomto prvním dílu nedozvíme. Co se ale dozvíme, je, že jde o naprosto úchvatný, přelomový snímek vytvářející úplně nový fantaskní svět (či spíše přivádějící na plátno Tolkienův svět) se vším, co k tomu patří. A i jeho zápletka má k banální okoukanosti daleko. Ano, jde o dobrodružnou cestu s posláním zachránit či skončit svět a máme tu jasné černobílé dobro a zlo. Máme tu zlá, znetvořená, schematická monstra na jedné straně a moudré čaroděje, veselé chlapíky, vznešené elfy a krále na straně druhé. Přesto je za vším bohatá historie a také určitý přesah, především v postavě čaroděje Sarumana. A i elfka Galadriel je postavou, která mi po několik zhlédnutí nedala spát. Stále jsem nevěděla, na kterou stranu ji počítat, nebo zda neuznat, že zastává nějakou třetí. Měla kolem sebe zvláštní auru nedovolující mi plně jí důvěřovat, měla spoustu tajemství a nejspíš skvěle vystihla tu pravou odlišnost čistokrevné elfí rasy, která byla půlelfím původem Elronda a Roklinky trochu zkreslená a zlidštěná.

Navíc se hned prvnímu dílu nevyhýbají ani vážné ztráty mezi hlavními postavami a dost nečekaný rozpad celého společenstva, a temnota vkrádající se do světa je od prvních chvil zřetelná a hmatatelná. I přesto, že jde o (místy možná poněkud rozvláčný) úvod, smrtelné nebezpečí je okamžitě předestřeno a pocit konce jedné velké etapy a osudu balancujícího na špičce jehly po celou dobu nemizí. Ani přes pokusy o odlehčení, hlavně ve formě špičkování Legolase a Gimliho, představitelů dvou znesvářených ras, Gandalfovy poťouchlosti nebo hobitů samotných. Přičemž velký podíl na tom určitě má skvělá hudba. Soundtrack Pána prstenů je jedním z mála, který opakovaně vyhledávám, a snad úplně jediný, který jsem schopná pustit si a hlavně doposlouchat celý. Protože i v něm bez obrazu se skrývá značná velkolepost, právě on dokáže spolehlivě vypumpovat emoce a víc než vhodně podbarvit nebezpečí, boj i ony proslavené velké záběry putování a novozélandské krajiny (navzdory kritice film opravdu nevyplňují z větší části a diváka neuondají). Ostatně, velkolepost je pojem, který mi na mysl přichází zase a znova ve všech pohledech na tento film.

Navíc, což určitě nesmím zapomenout, jde o jednu z nejvěrnějších adaptací knihy vůbec. V každém filmovém zpracování jakékoli knihy lze najít odlišnosti (někdy i tuny odlišností), jaké bohužel můžou úplně změnit vyznění příběhu. Tady, zvláště v případě rozšířené verze, je všechno důležité ve svém původním smyslu, s výjimkou epizody hobitů a Toma Bombadila. Což je možná škoda. Tom Bombadil je hodně zajímavá postava a vedle Galadriel další, o které vůbec není jasné, co je zač a jaké jsou její cíle. Možná ještě víc než u Galadriel, protože jeho tajemství nejsou poodhalena ani o píď a podivně se svým lesem vyčnívá. Ovšem protože neměl na samotné putování společenstva výrazný dopad, respektive nezměnil jeho směr jako jiné příhody, nevadí mi jeho vynechání a i bez něj se film se vším popral se ctí. Není proto divu, že Pán prstenů je a nejspíš dlouho bude velkolepou legendou v oboru. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.