Originální název: Drag Me To Hell
Země: USA
Rok: 2009
Práce v bance, která Christine baví, úžasný přítel a vlastní dům se jí může zdát jako skvělý život. Jenže to vše se změnilo ve chvíli, kdy se u jejího stolu ukázala stará cikánka, která nebyla schopna splácet hypotéku a banka jí zabavovala věci. Christine se nejdříve pokusila vyjednávat se svým šéfem, ale když ten jí naznačil, že pozici asistenta ředitele možná místo ní získá její kolega, protože umí dělat těžká rozhodnutí, zaťala zuby, cikánku poslala pryč s tím, že jí pomoci nemůže, a myslela si, že je to důkaz, že i ona dokáže být rozhodná. Netušila však, co všechno tím odstartovala.
Stará cikánka byla totiž vzteky bez sebe, že její prosby nepomohly a Christine ji ještě zostudila, když na ni poslala ochranku. Počkala si na ni proto v autě, kde ji proklela starou kletbou přivolávající démona Lamiu, jenž své oběti nejprve k smrti děsí a pak je stáhne do pekla, aby tam na věky trpěly. Christine tomu nejdřív nevěřila, ale když v ní po šokujícím střetnutí stále přetrvávaly podivné pocity, rozhodla se navštívit vykladače osudu, který poznal, že je prokletá, ve strachu ji poslal pryč a dokonce jí chtěl i vrátit peníze. A tím to neskončilo.
Christine začala trpět závratěmi, podivnými halucinacemi, vídala stíny a slýchala strašidelné zvuky, a když se vrátila za vykladačem, ten jí objasnil, co za hrůzu ji čeká. Začala proto podstupovat všechno možné, co ji dávalo naději. Obětovala svou kočku ve snaze ukojit démonovu chuť po krvi, pokusila se navštívit cikánku, jen aby zjistila, že zemřela, dokonce zaplatila deset tisíc dolarů za seanci se ženou, která se už s lamiou setkala, ale vše bylo marné. Šílené vize démona, které s ní ošklivě mlátily o stěny a ničily jí poslední dny života, ji pronásledovaly dál.
Nakonec ale zjistila, že by mohlo pomoct, pokud by prokletý předmět, jenž k ní kletbu váže, darovala někomu dalšímu. A rozhodne se darovat ho nikomu jinému než mrtvé cikánce, takže ji čeká velmi ošklivý večer u jejího hrobu. Je to ale skutečná šance? Christine je přesvědčená, že si kletbu nezasloužila a udělala všechno správně, ale je tomu skutečně tak? Může se ještě zachránit?
Někteří tento horor označují za komediální, ale mně vyloženě komediální nepřipadá. Nenašla jsem tam žádné vtipné prvky nebo satirické momenty, spíš se dá spousta scén označit za zbytečně nechutné a hloupé. Především jde o rvačku Christine a cikánky v autě, hlavně co se ožužlávání brady a pravítka v krku týče, protože to skutečně vypadalo jako z nepovedeného animovaného filmu pro zvrácence, návštěva Christine rozlučkové hostiny s cikánkou a její převržení a zvratky, což bylo vážně naprosto zbytečné a hnusné, a vůbec všechny tělesné tekutiny, jaké se při kontaktu Christine s cikány ukázaly v záběru.
Možná se spoustě diváků také nezdá hlavní postava, jež se snaží být sympatickou dívkou horečně se snažící dostat ze smrtelného nebezpečí, ale něco na ní není to pravé a ublížená holka toužící po světle a pomstě světu hluboko uvnitř ní se docela zřetelně projevuje. Její sladkost prostě nejde zcela zevnitř a je to na ní vidět, a naprosto chápu, že se to v tomto případě nemusí líbit. A stejně tak jsou trochu mimo některé inkarnace lamie, například když vstoupí do kozla, je to trikově nepovedené.
Stínové provedení, přeludy a stavy Christine, v nichž ji démon pronásleduje a snaží se ji zlomit, se mi ale naopak docela líbí, a především se mi líbí i to, že by podle některých mohlo jít o alegorii na poruchu příjmu potravy a komplexy kvůli původu. Christine jako malá byla totiž tlusté děvčátko z farmy a jen s nesnázemi si vybudovala současný život a vzhled. Od té doby se proto neustále musí hlídat a snášet poznámky matky jejího přítele, která ji má za podřadnou venkovanku, a v době prokletí právě tahala z úst odporné věci, měla dojem, že se její jídlo mění v hnus, všechno, co se stalo, směřovalo k jejím ústům a potravě, takže je to docela dobře možné, přestože zde má démon samozřejmě skutečné pozadí a Christine není jeho jedinou obětí.
Takže ne, nijak zvlášť dobrý horor to není, a kdo se zrovna necítí s vlastním žaludkem sebejistě, mnohé scény ho budou znechucovat, místo aby ho děsily, ale není ani zcela k zahození. Dobré je třeba sledovat ho, když jsem sama doma, v přízemí nám mění topení a rány rozléhající se po trubkách celým domem korespondují s hororovými scénami. Ale už ne, když chci skutečný filmový zážitek.
Foto: Ann Taylor
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat