Číslo 9

Originální název: 9

Země: USA

Rok: 2009

Lidé jsou pryč. V troskách starého světa přežívají jenom podivní hadroví panáčci s čísly na zádech. A právě do této pochmurné doby se narodí Devítka, která je možná předurčena vše změnit. Je sice stejně jako ostatní jen panák vyrobený a oživený podivným vědcem, který zemřel stejně jako ostatní, když lidstvo došlo ke zkáze, ale přesto není stejný. Zrodil se sám. Sám musel pochopit nejen co se děje, ale co je. A také, co za podivnou věc, kterou ostatní panáčci hledají jako tajemnou relikvii, našel a co s ní dokáže.

Venku pak narazil na první "živou bytost", když ho objevil Dvojka, další panák s geniálním mozkem, který z trosek sestavuje, co je potřeba. Zároveň s ním poznal i nejobávanějšího protivníka panáků, Šelmu - podivného kostěnokovového tvora pasoucího právě po oné tajemné relikvii, již Devítka nesl. První setkání s děsivým tvorem však přežil a dostal se do opuštěného kostela, kde se schovávali ostatní - přátelský Pětka, silák Osmička, poblázněná vizionářská šestka a jejich podivný a trochu fanatický vůdce Jednička, přesvědčený o tom, že ví nejlépe, co je pro panáky dobré. Zjistil ale, že jejich pravidla se mu příliš nezamlouvala, hlavně proto, že Jednička odmítal Šelmou uneseného Dvojku zachránit a vůbec pro přežití něco dělat, a tak odstartoval události vedoucí ke konci zdánlivě poklidného ztroskotaného života a k rozhodující bitvě.

Pětka totiž s Devítkou utekli do zakázané zóny hledat Dvojku. Jenže při tom nejen objevili statečnou bojovnici Sedmičku, ale také omylem pomocí relikvie aktivovali válečný stroj, jenž se hned pustil do stavby dalších ničivých zbraní, protože byl původně lidmi navržen jako automatický konstruktér. Odvážná skupinka panáků se proto ihned dala do zjišťování, co že vlastně uvedli do pohybu, spolu s Trojkou a Čtyřkou, dvojčaty zaznamenávajícími veškeré informace zjistili, že stejným způsobem byli oživeni i oni sami, a pochopili, že pokud získají onu relikvii fungující jako zdroj zpátky, může kromě zrodu posloužit i ke zkáze. Dál už proto závisí jen na odvaze a šikovnosti Devítky, zda vzburcuje ve skupině slabých drobečků poslední zbytky lidské duše a budou mít šanci proti genialitě zbavené emocí, která zahubila jejich stvořitele a nyní usiluje i o ně.

Je to tedy velice neobvyklý film snad ve všech ohledech a myslím, že nic podobného jsem dosud neviděla. Jednak je poměrně krátký - trvá hodinu a čtvrt, ač je nabytý akcí a záhadami. Je animovaný, ale jde o drsnou snahu přežít po konci světa. Hlavními hrdiny jsou hadroví panáci bojující s podivnými stroji ze šrotu, ale přesto jde o surový boj o život a ač nestříká krev, kterou nemají, není to o nic méně děsivé. Všechno je navíc laděno dosti pochmurně. Po celém šedohnědém světě leží zaprášené a rezavé trosky, sem tam mrtvé tělo, ať nežerem, klidně i dítěte, stavby jsou polorozpadlé, prostě obraz absolutní zkázy. Nikde přitom ale není žádné vysvětlení, co přesně se stalo. Vypukla válka a lidi postihl jakýsi celosvětový biologický útok. Nic víc. Konkrétní vysvětlení ale nepotřebujeme, protože všechno se odehrává očima panáků, kteří v tomto zbylém světě žijí a lidé a minulost je nezajímají. Snaží se jen přežít, a to dost svéráznou formou - stvořením jakéhosi kultu s až fanatickými pravidly, jaké se dají po nejrůznějších velkých katastrofách očekávat.

Nijak ani nevadí, že lidé jsou tam jen chvíli a zbytek filmu se věnuje hadrovým panákům. Oni sami totiž berou úlohu lidskosti a chovají se jako lidé. Zobrazují obrovskou škálu osobností od sebejistého a zároveň zbabělého Jedničky (ten je mimochodem velmi zajímavá postava, protože opravdu připomíná guru "já vím všechno a vy nesmíte nic, hlavně ne riskovat a objevovat svět, a pokud to uděláte, nemilosrdně se vás zbavím, protože vám nemůžu říct pravdu, abych si sám nepodřezal větev", který zároveň ale prošel největším vývojem), přes přátelské nebo trochu potrhlé vedlejší postavy až po statečného a předurčeného hrdinu.

Vypadá to tedy trochu jako pohádka, ale ani omylem nejde o film pro děti. Postapokalyptická temnota plná smrti a nebezpečí, odhodlání, naivity, strachu a hrdinství, to je něco, co si nezadá s leckterým hollywoodským velkofilmem. Nechybí ani detaily jako zamořená území, smrtelně nebezpečné pozůstatky po bitevní technice, improvizace, skupinky snažící se schovat nejen před nepřáteli, ale i před vymyšleným náboženstvím přátel a shromažďovat skutečné poznatky, a především tajemné náznaky a relikvie naznačující možnost skutečné spásy. Spolu se scénami boje se strojem se pak dá i říct, že kdyby byl film hraný a o lidech, šlo by o brutální hardcore horor. Zároveň tu figuruje i jistá forma romance, která vzhledem k postavičkám působí trochu bizarně, ale i jaksi potřebně, pár vtipných momentů, jako třeba "sjíždění se" Osmičky magnetem, nebo velice emocionální scény pohřbu Dvojky či konce samotného. Všechno je tedy i přes rezavosteampunkovou podobu opravdu nesmírně lidské (a ač animované, strašně dojemné).

Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že je poněkud špatně, když většinu filmu chybí cíl. Obvykle v postapoaklyptických filmech jde o záchranu zbytků lidstva a obnovení životaschopné civilizace. Ale tady má divák pocit, že bez ohledu na to, zda se panákům podaří zlikvidovat všechnu bojovou techniku, je jim svět k ničemu, protože budou to jediné, co v něm bude žít. Až teprve ke konci se dozví, že jde o jakousi paralelu souboje mozku a duše, tedy nespoutaného pokroku zbaveného morálky a lidskosti, a ukázku toho, co se může stát, když se věda slepě žene dopředu bez ohledu na to, zda na to má krom možností i právo, a že dojde k událostem dávající panákům možnost nějaký svět vytvořit. Tedy až příliš pozdě přestane nechápavě koukat a začne prožívat, a to není nejlepší. Alespoň náznak vysvětlení měl přijít o něco dřív.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: