Pes baskervillský

Originální název: The Hound of the Baskervilles

Země: Kanada

Rok: 2000

Doylův román Pes baskervillský je nejen velmi známá kniha, ale je to i motiv zobrazený už nesčetněkrát ve velkofilmech, televizních filmech i krátkých příbězích, stejně jako postava slavného detektiva Sherlocka Holmese, která je i zde jednou z hlavních. A přestože tento případ je televizní film a ne žádná bomba s velkou výpravou, musím říct, že jde o případ, kdy se dobře podařilo divákům nejen zprostředkovat atmosféru skotských blat, ale i vybrat skvělé herce.

Děj přitom není nijak pozměněný. Sherlocka Holmese a jeho přítele dr. Watsona navštíví doktor Mortimer, vykonavatel závěti sira Charlese Baskervilla, který právě za záhadných okolností zemřel. O rodu Baskervillů se vypráví hrůzná pověst - pro poklesek jednoho z předků jej prý stíhá prokletí v podobě obrovského pekelného psa, který má dosud žít na blatech u jeho sídla, a jelikož existují obavy, že smrt sira Charlese mohla být pomstou za dávný čin jeho předka, Mortimer žádá Holmese, aby záhadu objasnil, a to pokud možno dřív, než se jediný dědic, sir Henry žijící v Americe, rozhodne, co s nově nabytým majetkem udělá.

Sherlock ale nehodlá věřit báchorkám o psí obludě a vysílá svého pomocníka Watsona společně s Henrym obhlédnout panství. Ti se tam seznámí s ponurým prostředím nebezpečných blat a sousedy, sourozenci Stapletonovými. /p nějakém psu ale dlouho nevidí ani stopy, spíš podezírají sluhy, a starosti jim více dělá uprchlý trestanec, jenž je údajně bestiálním vrahem a má se skrývat právě na blatech. A Henry sám pocítí náhlou přitažlivost ke slečně Stapletonové, takže ho žádný pes, o to víc jako pragmatického Američana nevychovávaného v britských pověstech, vůbec nezajímá. Sherlock však ani jednomu nesvěřil, že i on hodlá slídit kolem, a tak zatímco Henry a Watson si příliš nevšímají podivných maličkostí jako krádež jedné boty či světýlka v oknech, jemu samotnému netrvá příliš dlouho spatřit reálné obrysy vcelku zištného zločinu, který se někdo naprosto nečekaný pokusil shodit na duchy a příšery, a to vskutku originálním způsobem.

A přestože je tedy děj tohoto filmu velmi dobře známý všem fanouškům geniálního detektiva, pořád stojí za to se na něj podívat. Sherlocka zde hraje Matt Frewer, můj oblíbený Taggart ze seriálu Heuréka, a jako Sherlock se předvedl prvotřídně. Jeho pohyby, grimasy, gesta, jednání i mluva jsou perfektní a jako obraz detektiva se zázračným, avšak trochu šíleným mozkem jednoduše funguje. A stejně tak jeho kolega a méně obdařený Watson v podání Kennetha Welshe, nebo i sám Henry, a především proradný Stapleton, který též dostál své roli a stejně jako ostatní byl uvěřitelný a dokázal vzbuzovat žádané dojmy. Alespoň já onen film viděla dřív, než jsem četla knihu, a on skvěle zvládl zařídit, abych ho nepodezírala, dokud to nebylo žádoucí.

Zároveň se mi líbí i celkové prostředí a ladění, jež, jak jsem zmínila, odpovídá ponurosti blat a divák by snadno předpokládal, že musí jít o britský film, ale ne, je to Kanada, která přesně dokázala uvést na obrazovky Británii minulého a předminulého století. Nesnaží se ani o žádné poplatné nebo líbivé efekty, i když by jich tvůrci v roce 2000 rozhodně byli schopni, a tím ten dojem jen znásobuje. Jednoznačně tedy doporučuji jako skvělou záležitost pro líné odpoledne i filmový večer pro každého, kdo nechce s partou kamarádů sledovat "partu kamarádů".

A pokud jste nečetli knihu, rozhodně si kromě vizuální stránky užijete i bravurní odkrývání podivné záhady neobvyklými Holmesovými metodami, sledování zdánlivě nesmyslných stop tvořících logický celek a i vedlejší příběh uprchlého trestance, který je vlastně jen přešlapem zahlcené justice a funguje jako emocionální prvek odlehčující spolu s trochou klasického britského humoru celkové napětí a vskutku hororovou atmosféru. A vůbec nezáleží na tom, zda Sherlocka předběhnete, nebo budete zírat, jak na tohle všechno mohl přijít.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: