Ann Taylor: Ohnivé ženy mezi námi

Originální název: Ohnivé ženy mezi námi

Země: ČSR

Rok: 1987

Závěrečný díl zavede Martu, Magdalenu i Janka do světa televize a ukáže se, jestli se naše známé dušičky rozhodnou konečně zakotvit v moderním světe, nebo se napořád vrátí do své nehmotné eixstence a na společnost lidí už úplně zanevřou.

Slaví se totiž 700. jubileum města Milotína, na náměstí je pouť a v kulturním domě improvizované jeviště, připravené pro jubilejní estrádu, kterou bude přenášet televize. Všechno je tedy na nohou, ale bohužel se také všechno pomalu sype, když spousta umělců nemůže dorazit, paní režisérka má napjaté nervy, na všechny křičí a není ani divu, že při proplétání se staveništěm na ulici nešťastně zakopne a zemře. Toho okamžitě využije duch Marty, kterému se její tělo už dávno líbilo, a přisvojí si ho.

Nedlouho poté přijíždí i konferenciérka Magdička, které se na stejném nebezpečném místě stane nehoda, a Magdaléna též využije svou šanci. A jak si brzy všimne, mezi účinkujícími se objevil dokonce i Janek, který si už před nějakou dobou našel mladé a pohledné tělo.

Všichni tři však brzy zjistí, že svět televize je ještě o něco složitější než to, s čím se setkali v předchozích dílech. Musí se seznámit s natáčením a moderní technikou, kterou vůbec neznají, musí pochopit, co to televize je, protože v jejich paměti jsou tak akorát pašijové hry, a musí se též poprat s nutností naučit se přečíst a zapamatovat si texty v případě Magdalény a ukočírovat režii celé akce v případě Marty. Janek, se svými milostnými zálety, už pak všechny potíže jen dokresluje.

Naštěstí mají kolem sebe poměrně dost ochotný štáb, který si nechce paní režisérku rozzuřit, pomáhá jim i knihovník Holoubek, jenž se do Marty zakoukal a ona stejně tak, a vůbec i nápad, jak nahradit chybějící čísla - věnovat se staré historii dvou upálených čarodějnic. To všechno sice zvedne v městečku vlnu nenávisti a pomluv ale zkušenosti a zalíbení v novém životě všech tří duchů mohou vše zase obrátit a možná i najít nový smysl i pro ně.

A já musím říct, že tento třetí díl se mi v různých životních etapách líbil buď nejvíc nebo nejmíň, ale rozhodně se něčím lišil. A nejen koncem, v němž se rozhodli všichni tři duchové už nikdy neopouštět "kůži", ale celkovým laděním. Kolem hlavních postav najednou skákalo mnohem víc lidí, ony se musely ujmout vedoucí role v celé zápletce a vůbec všechno bylo celkem dynamické, pádné a hlavně přímočaré. Nevyskytoval se tu žádný problém, který by byl třeba řešit, nikdo se nedostal do žádného průšvihu, vlastně nešlo vůbec o nic a jen jsme sledovali souhry scének jednotlivých adeptů na výstup v televizi a sžívání s moderní technikou.

S tím ale trochu souvisí i důvod, proč se mi to někdy moc nezamlouvalo. Všechno totiž působilo příliš pozitivně. Prakticky nehrozilo, že by se čarodějnice prozradily a dostaly do svízelné situace, protože celý tým jim byl od začátku k ruce, se vším jim pomáhal, vše jim ochotně vysvětloval, aniž by mu bylo podezřelé, že zkušené televizní pracovnice najednou ani neví, co je kamera, několik mužů napříč generacemi doslova padalo z Marty do kolen, přičemž jejich přízeň tam taky nebyla vždy nějak vysvětlena, a nikdo se vlastně ani pořádně nepozastavil nad mrtvolami, které ležely kolem, když zrovna Marta nebo Magdaléna opustily těla.

Pořád však platí, že se v tomto díle i v celé trilogii objevila obrovská spousta dodnes slavných a oblíbených herců a je docela radost dívat se na milý, jednoduchý a ztřeštěný humor, který vlastně je mým oblíbeným námětem. Vezměte někoho z minulosti, zasaďte ho do současnosti a ať se rozkoukává. To je vždycky záruka něčeho, co bude lidi bavit.