Ann Taylor: Ohnivé ženy se vracejí

Originální název: Ohnivé ženy se vracejí

Země: ČSR

Rok: 1986

Duše upálených čarodějnic Marty a Magdaleny na konci prvního dílu zjistily, že v prostředí psychologické poradny a nemocnice je štěstí nečeká, opustily svá těla a vrátily se do své "neexistence". Ale teď se dočkaly další změny. Z jejich šatlavy město udělalo muzeum dobového nábytku a umění a jim se naskytla další příležitost okusit skutečný život. Obě dvě totiž netušily, že zatímco pozorovaly nové muzejní kousky, přímo před nosem se jim odehrává pokus ukrást to nejcennější dílo, který se však nepovede, neboť dojde k neplánovanému výbuchu, který usmrtí dva lidi.

Jak si však ale až v nemocnici, kde opět považují za zázrak, že oba přežily, všimnou, bude to o něco těžší než minule. Marta se totiž vtělila do manželky zástupce ředitele muzea a má tak mít před sebou pohodlný život, jenže Magdaléna se ke svému zděšení stala obchodníkem se starožitnostmi a milencem původní majitelky Martina těla. A nejen jejím, ale i asistentky ředitele, Boženky. Proto je hned od začátku zoufalá, tělo se jí nelíbí, její odedávna neuhasitelné choutky na muže nemůže sama jako muž nijak realizovat a pozornost Boženky je jí silně proti srsti, a tak tělo zase brzy opustí a nechá pohřbít.

Marta však zatím zůstává, a protože také pracuje v obchodě, brzy začne tušit, že se okolo muzea děje něco nekalého a je rozhodnuta zjistit co. Kupodivu však dlouho na rozdíl od Magdalény skutečnou situaci nepochopí a ve snaze zalíbit se manželovi ho místo odhalení pravých lapků stále více a více žene do maléru. A protože ani v druhé roli moderní ženy stále necítí, že je schopná se ve složitém dvacátém století zorientovat, je otázkou, zda se společně s Jankem, který si též našel nové, ale ne zcela vyhovující tělo, pokusí uvést věci, už tak i jejich vinou dost zamotané, na pravou míru, nebo i druhou šanci žít opustí a vrátí se zpět mezi duchy.

Tento druhý díl trilogie se mi líbil už mnohem víc. Vlastně nejvíc. Zaujalo mě prostředí muzea a zápletka skrývající plány na krádež vzácného díla a zároveň nezávisle na tom i obchodování se starožitnostmi a jejich padělání, díky čemuž byla z filmu tak trochu i detektivka. Navíc jsem na všechny kousky skládačky pomalu přicházela teprve postupem let, protože jako dítě jsem vlastně vůbec celý případ nepochopila, a o to je to pro mě zajímavější. Navíc se mi líbila i zde použitá písnička, kterou sice s postupem věku mám za infantilní, ale v dětství jsem si ji často zpívala, a pár vedlejších drobných motivů jako zmínka o příběhu Marty a Magdalény a přesvědčení kronikáře, že to ony straší v místních obchodech, Martina snaha převychovat svého nového manžela, či větší zapojení Janka a jeho potřeby přizpůsobit se.

Stejně tak mě mnohem víc zaujalo herecké obsazení, když se kromě Veškrnové (navíc skvěle namaskované jako muž, protože místo použití skutečného muže a pouhého předabování je to opravdu ona) a Hlaváčové objevilo mnoho dalších mnou oblíbených tváří od Suchařípy po Vladyku, kteří už zde nepotřebovali řešit problémy s prvními láskami, ale skutečný zločin a podvod. A když k tomu přidám i skvělé hlášky většinou vycházející buď z neznalosti hlavních aktérek a nebo z jejich dočasného opuštění těl v nevhodnou chvíli, jde skutečně o zábavnou podívanou, kterou si vždycky ráda pustím a budu pouštět.