Jinak jejich logiku nazvat nelze. Nekomentuji zpoždění, protože s tím jsem naštěstí takové problémy neměla. Snad jen v zimě, ale to lze ve stanici, kam přijíždějí vlaky z Kubovy Hutě, nejvýše položené železniční stanice u nás, dobře pochopit. A nějakých pět minut mi nevadí. Jde o jiné velmi chytré věci.
Co mě vážně vytočilo, byl loňský tah, kdy České dráhy zrušily jednu linku jezdící ve tři hodiny z trasy Vimp - Straky (Přímo z Volar ten vlak asi nebyl, to už si nevybavuju). Argument prý byl, že se jim tato linka nevyplatí. Jezdil na ní převážně jeden vagon a byla nejobsazenější linkou celého dne. Ano, skutečně se jim jezdit v tuto dobu nevyplatí. Posunutí jediného vlaku v opačném směru, tudíž jediného, kterým jsem mohla jezdit do školy, z šesté hodiny a několika minut před šestou hodinu snad nekomentuji. Opravdu účelné, čumákovat od šesti do třičtvrtě na osm ve škole.
A letos? Tento problém se vyskytuje už dlouhá léta, ale mě konkrétně zasáhl až právě letos. Do této doby jsem jezdila v pátek domů ve 12 nebo ve 2 hodiny a to na trase Volary - Straky, tudíž na trase, kde se tolik lidí nepřepravovalo. Nyní ale jezdím trasu opačnou ve čtyři odpoledne a v tom vlaku se nedá hnout. Dokud jezdil vůz regionálky, šlo to. Byl větší, pohodlnější a i když se muselo stát, vešlo se tam dost lidí.
Nyní jezdí jediný vagon lokálky kam se má narvat lidí mnohokrát o dost víc, než je maximální kapacita. K tomu musíme připočítat obvyklé kufry a tašky lidí vracejících se z práce a ze školy, potažmo z intru či koleje a krosny těch, kdož se vracejí po delší době. Není možné se tam pohodlně vejít a pohodlně cestovat.
Dnes to přece jen šlo, i když jsme se museli namačkat na plochy u výstupů. Já jela asi půl cesty s tím, že ta plocha na které jsem stála, byla plná. Pak se trochu uvolnila, já si hezky zaklínila kufr a plně narvanou tašku na notebook k nohám, opřela se o stěnu, ani jsem nepřekážela, dalo se tam krásně projít. Přejeli jsme předposlední zastávku, což znamenalo, že za méně než 10 minut budu vystupovat. A uvnitř se uvolnila jedna lavice, tedy průvodčí do mě ihned začala rejt ať si jdu sednout. (Ryla takhle do všech, kteří přistoupili.) Já jí říkám, že vystupuju za necelých 10 minut. Nee, jděte si sednout! 10 minut je pro nohy dost. (Jako bych nestála do té doby - třičtvrtě hodiny). Tak jsem vzala tašku, kufr a prodírala se k tomu volnému místu uprostřed. Zatarasila jsem tak cestu starému pánovi, který chtěl vystupovat, ale nešlo to jinak. Hlavně, že průvodčí byla spokojená, že jí tam nikdo nestojí. A asi za 7 minut jsem to všechno prodírala nazpátek k východu.
Důvod proč nejezdí dva vagony? Zaslechla jsem, že v zimě regionálka nahoru nevyjede, což chápu, tento vlak je do pohorských oblastí opravdu k ničemu. Navíc až do Volar nevyjede nikdy, protože bez lokomotivy, která by ho extra táhla, nepřejede Kubovku. Ale prý že jedna lokomotiva lokálky (pro upřesnění toho jak to myslím - ten vagon, kde je řídící pult) dva vagony neutáhne! Proboha! Jestli je to argument, tak je to kec! Když jsem jezdila ze základky, bývaly dva vagony léto nebo zima! Marně v tom tedy hledám logiku a nemohu ji nalézt. Nejvytíženější linka se nevyplatí, páteční odjezdy studentů neznamenají zvýšenou zátěž a absolutně není třeba přidávat vagony, protože se tam přece všichni namačkají.
O úrovni rychlíku, ve kterém jsou vozy první třídy, se ani vyjadřovat nebudu. Tyto x desítek let staré vozy svou úrovní neodpovídají snad ani druhé třídě. Na záchodě jsem tam ani nebyla a upřímně netoužím ho vidět. Regionálka druhé třídy několikanásobně převyšuje úroveň rychlíku s vozy třídy první jako by se nechumelilo. To je už asi normální.
Žádné komentáře:
Okomentovat