Originální název: Anděl Páně
Země: ČR
Rok: 2005
K blížícím se Vánocům určitě přichází vhod připomenutí mé poslední moderní oblíbené pohádky. Nic z toho, co přišlo potom, mě nebavilo. Ale Anděl páně se svým milým, laskavým humorem a andělem seslaným z nebes na Zemi, tentokrát ne, aby napravil lidi, ale aby napravil sebe, je něco úplně jiného. A připomenout můžu například i to, že kromě spousty známých hereckých tváří se zde objeví i dabér Nicka Stokese v roli Uriáše.
Je ráno, den před Štědrým dnem, nebe je na nohou a chystá se na každoroční oslavy narozenin Ježíška. Panna Marie a svatá Veronika pečou cukroví, tři králové dort a sbor andílků pod vedením archanděla Gabriela nacvičuje koledy. Akorát anděl Petronel se všude jen plete a způsobuje jeden malér za druhým. Je to nešika, ale svou chybu nikdy nepřizná a ze všeho, co provede, viní jiné. Bůh by ho tedy chtěl dostat z cesty přípravám a zároveň by mu rád dal ještě šanci, i když si proti sobě už poštval všechny, a nechá ho proto zaskakovat za svatého Petra u nebeské brány, kde má spolu s čertem Uriášem rozhodovat, které duše půjdou do nebe a které Uriáš pošle expres do pekla.
Ale ani to Petronel nezvládne. Do pekla pošle i čistou duši abatyše jen za malý hříšek - v dětství ukradla pár bonbónů, a vinu neshodí na to, že hrál s Uriášem karty, ale na samotného Boha, že prý je málo přísný. Ten se rozčílí, dojde mu všechna svatá trpělivost a rozhodne se Petronela potrestat. Pošle ho na Zemi, kde má do Štědrého dne napravit jednoho hříšníka a nebo sám skončí v pekle.
Petronel si nejdřív myslí, že to nebude žádný problém, je přece anděl. Ovšem brzy zjistí, že když vypadá jako nuzný žebrák, nikdo z lidí se s ním nechce bavit, natož aby se nechali napravovat. Moc mu navíc nepomáhá ani Uriáš, který má sice se světem lidí větší zkušenosti, ale na pomoc nabízí pouze čertovské předměty a dělá si z něj legraci. A i když nakonec po bloudění v neznámých končinách Petronel najde někoho, koho by mohl napravit, vinou své neznalosti pravých lidských tužeb, přání a životů a přesvědčením o své dokonalosti i tuhle svou šanci téměř promarní. Jeho poslední možnost je odhodit svou ješitnost, přiznat vlastní chyby a obětovat sám sebe. Dokáže to?
Jak už jsem psala, je to humorná pohádka a humor v ní je laskavý, i když ne dětský, a moc milý. Najdou se velmi trefné hlášky, ale obejdou se bez hrubých výrazů a všechno je laděno do slavnostně svaté atmosféry. Především ve scénách v nebi, které mám nejradši, a kde to ani nemůže jinak být, přestože i "obyvatelé" tam jsou líčeni spíš než jako svatí jako milí a laskaví. Ale to spolu s rozpustilou pohádkou trvá jen chvíli.
Jakmile se totiž dostaneme na zámek k Dorotce, Francce a Maxmiliánovi, kromě snahy o zobrazení krutějšího a tvrdého života uprostřed zimy, která je jiná pro pány a poddané, tedy horší stránky existence, přijde i horší poprání se s tématem. Připadá mi to jako pokus našroubovat krutost na nedotknutelnou svátost nevinnosti, který příliš nevychází a v trochu vnímavějším divákovi vyvstanou pochybnosti o uvěřitelné atmosféře. Nebo spíš o vůbec nějaké existující atmosféře.
Rozhodně to ale není špatně. Bez zla a bez záporných postav pohádka být nemůže a Petronel s Uriášem se dokáží postarat o každou nepovedenou scénu a vyvážit všechna slabá místa. A samozřejmě přinést i poselství o tom, jak lidé nemají být sebestřední, což určitě u správné pohádky, nota bene vánoční, nesmí chybět.
Fotky: ČSFD
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat