Proč si OPRAVDU užívám Vánoce?

Na Vánoce spousta lidí nadává. Ale proč? To je vcelku jednoduché. Protože si vsugerovali, že se musí honit, nestíhat, šílet, stresovat (ač to slovo vůbec ráda nemám) a být nervozní a prostě vůbec nic nestačit. A tak si je i znechutili.

Ale já je miluju. A mám k tomu hned několik důvodů.

• Atmosféra

Atmosféra taková, jakou si ji udělám. Klid, pohoda, rozprostřené vůně, v teple pod dekou, a i když místo s oblíbenou knihou s neoblíbenou přednáškou, pořád si dovedu navozovat pocit spokojenosti. Spokojenosti, těšení, svátečnosti, štěstí.

• Výzdoba

Nedílná součást budování atmosféry.

Sice spousta lidí tvrdí, jak je to nechutný kýč a totéž tvrdím i já o výzdobě na jiné svátky. Ale prostě miluju světýlka, Vánoční motivy, a když jdu po ulici, kolem mě svítí řetězy na lampách, rampouchy nad ulicí a blikají stromy na náměstí, jsem šťastná. Užívám si to. A když do toho ještě sněží, je to pro mě vrchol blaha. Patří to k Vánocům, je to jejich moderní znak a já si to zamilovala. Značí to pro mě, že je jiný čas. Je to sbohem všednosti, až do konce roku. Jsem schopná skákat spokojeností, když dodělám výzdobu našich oken, jdu potmě ven a vidím, že se to v rámci možností podařilo tak, jak se mi líbí.

Ačkoli toto nepochybně mezi kýč řadit nebudu.

• Sníh

Ano, když napadnou na Vánoce hory sněhu, jsem nejspokojenější. Všechen humus a nepořádek na ulicích pokryje bílá peřina, stromy najednou nejsou tak holé a smutné, a navíc padající vločky, velké vločky ve velké chumelenici, šedé neprostupné nebe a mráz, který fádní střechy oživí rampouchy, to je neopomenutelné kouzlo, na které se vydržím dívat hodně, hodně dlouho. Zvlášť u nás na vesnici. Tady nikdo nedělá ze sněhu břečku. Tady zůstávají krásné bílé pláně. Podívat se z okna a vidět bělostné kopce, obtěžkané větve a občas i zaslechnout koně ze zámecké jízdárny, to je prostě pohlazení.

Když jsem v úterý vylezla z postele, nahlas jsem se radovala, že napadl sníh. A když jsem se po zabouchnutí dveří zabořila v podzimních botách do dvaceticentimetrové závěje, ani mi to nevadilo. Protože je to snííííííh!

• Písničky

Nebráním se tradičním koledám. Ale nebráním se ani vánočním písničkám. Samozřejmě existují takové, které se mi nelíbí, ale ráda si je zpívám, ráda při nich blbnu třeba při vaření a ráda si je jen tak pustím ve vlaku, který jede zasněženou krajinou, a musím se usmívat. Každý rok objevím nějakou novou písničku, většinou jsou v angličtině, protože nevyhledávám českou hudbu v žádném žánru, a tu pak poslouchám dokola a dokola. Ale světe div se, o Vánocích se mi nepřeposlouchá.

• Společnost

Ne vždycky. A ne moc času ráda trávím ve společnosti. Zvláště při takových zdvořilostních návštěvách. A chápu, že tu nemají přes svátky všichni. Ale jakmile se to "rozsedí", každý se s někým zabere do tématu a zábava se rozjede, je to báječně strávený večer. A některá moudra, jež při tom padají, nebo hovadiny, jež se vymyslí, to je opravdu k nezaplacení.

"Nestihneme Stmívání!"

"Tak se podívej z vokna, tam se stmívá."

"Dejte mi internet a já budu držet hubu!"

"Děláme Ohnivý pohár. Ale nemáme sirky."

Proklamovaný ohnivý pohár. Nudily jsme se, tak jsme obalily použité nádobí na stole do ubrousků. Bohužel, na ohnivý pohár jsme opravdu neměly oheň.

• Nákupy

Jo! Užívám si NÁKUPY! Například loni jsem jela nakupovat dárky den před Štědrým dnem jen já a táta. A víte, co jsem dělala? Kašlala jsem na nějaké fronty, tlačenice, nervní pohledy, mračení. Já si protančila sem tam obchodem, ale doslova protančila. Absolutně jsem ignorovala všechny škarohlídy, broukala si koledy, klouzala se a točila mezi regály (on je fakt, že v devět večer už tam nikdo skoro nebyl) jen tak pro radost, jak jsem chtěla, prohlížela jsem zboží a přemýšlela, co by se mohlo líbit sestřenici, co bychom mohli koupit pro bratra, i táta byl v klidu, a s myšlenkou Podívej se, jak jsem šťastná a vy strašně unavení a kyselí proto, že to tak chcete! se usmívala na všechny kolem. Žádný shon, klid, pohoda, rozvaha.

A to platí pro vše přes celé svátky. Dělám je přece PRO SEBE, ne pro žádné neexistující normy, o kterých se spousta lidí neustále přesvědčuje a honí se za nimi. Když mám pocit, že to chce pro lepší atmosféru ještě trochu poklidit, tak uklidím. Když myslím, že by se hodilo vyprat záclony, tak jdu, pustím si k tomu Christmas Song od Owl City a vyperu je a ne, že se budu vztekat, že musím prát záclony a do toho ještě tohle a tamto a tadyto. Nemusím! Dělám to proto, že CHCI! Nikdo nikomu nenařizuje, že zrovna tenhle měsíc musí vygruntovat barák od sklepa po půdu, napéct horu jídla a sehnat všechny druhy vína! To děláte jen proto, že to CHCETE DĚLAT! Protože jste si to tak ZAVEDLI!

Já taky nemám horu času, jsem přes týden na koleji a domácí atmosféru si buduju o víkendech, navíc určitě ne o těchto, kdy jsem dodělávala seminárky a učila se na zápočty. Ale buduju jí, hezky postupně, pomalu a nenechám se o ni připravit jen proto, že někdo má dojem, že si všechno musí nahrnout na konec prosince, nadávat, nestíhat, naštvat se a všude prskat, že Vánoce jsou hrůza a už aby bylo po nich.

PROČ?

Vždyť je tak snadné naladit sám sebe a nevšímat si těch urputných snah vyhnat to, co dělá člověku radost. Proč se o to všichni nechávají tak snadno připravit? Proč nezačnou Vánoce slavit nejdřív v sobě a nepřevedou to teprve tehdy na okolí, když konečně pochopí, že nemusí, ale že chtějí a realizují opravdu jen to, co chtějí? Já bych na Vánoce nikdy nenadávala. Dokážu si je zorganizovat, dokáže mě těšit každý úkon, co pro ně dělám, protože to dělám PRO SEBE, PRO SVOU ATMOSFÉRU, PRO SVOU POTĚCHU a do ničeho se nenutím.

A tak si je U-ŽÍ-VÁM!

Je to váš problém, že se o to nesnažíte a nezkoušíte to, vzdáváte to ve jménu "vždycky se to dělalo a dělá to každý", ale je fakt zbytečný nadávat na něco, co lze změnit tak snadno.