Insidious 2

Originální název: Insidious: Chapter 2

Země: USA, Kanada

Rok: 2013

V druhém díle duchařského hororu s netradiční zápletkou se hned na začátku vracíme do roku 1986, do dětství Joshe Lamberta. Elise, médium, které v prvním díle zemřelo při snaze zachránit Joshova syna Daltona, přichází, aby pomohla zastavit Joshovy astrální cesty, neboť ho začaly ohrožovat na životě, když si jeden nebezpečný duch chlapce vyhlédl jako cestu zpátky na svět. To se jí i podaří a spolu se schopnostmi potlačí i Joshovy vzpomínky na jeho zážitky. Neuvědomí si ale, že když je neodebrala, Josh je sice nebude používat, ale zdědí je Dalton a prožije tak šílenství prvního dílu, z něhož ho otec sice zachrání, ale aby vůbec mohl, musí znovu svět duchů oživit a znovu i přitáhnout pozornost oné záhadné ženy s černým závojem. A o tom pak bude druhý díl, jenž přenáší svou pozornost z "vyléčeného" chlapce na posedlého otce.

Po úvodu se totiž děj přenese do současnosti, těsně po událostech prvního dílu. Ukazuje se, že skutečně vůbec nic není vyřešené. Kromě toho, že policie vyšetřuje úmrtí Elise a zjistí, že otisky na jejím krku se neshodují s nikým z domu, Renai, Joshova žena, začne znovu zažívat věci, kterých se celá rodina snažila zbavit. Ozývá se klavír, samovolně se spouští přístroje, vrací se přízraky, které znovu ohrožují nejen Daltona ale i Renai a maličkou Kali, a Josh se začne chovat nanejvýš divně a všechny přesvědčuje, že jediná správná cesta je ignorovat všechny zvláštní úkazy, aby mohly zase odejít.

Na scénu proto znovu přichází bývalí kolegové Elise, kteří našli starý Joshův záznam z dětství, a na jeho základě a naléhání jeho matky konečně mohli začít nejen potlačovat nebezpečí, ale rozkrývat i jeho původ - zjišťovat, jaké katastrofy a stále neumírající zlo se snaží prorazit do našeho světa a proč se zaměřilo na rodinu Lambertových. Přijdou tak nejen na propojení současnosti s nahrávkou z roku 1986 (a tedy i na fakt, že ve světě, s kterým pracují, čas jak ho známe neexistuje), ale pokusí se zkontaktovat domnělou Elise v záhrobí a po stopách, které jim tato entita poskytuje, dojdou až do staré nemocnice, kde pracovala Joshova matka. Tam odhalí tragický osud jednoho pacienta vedoucí k dalším a dalším událostem za jeho života i po smrti. Pochopí snahu některých mrtvých ubližovat dál. Ale stihnou je zastavit včas, když mezitím jsou Renai a děti vydané na milost Joshovi, který není tak docela Joshem, v domě, z nějž nelze uniknout?

Tento film má obrovské plus v tom, že je strašidelný už od samého začátku a každičká scéna je plná napětí a čekání na úlek. Je to zároveň typická dvojka, tedy návrat ke kořenům problému vygradovanému v prvním díle s otevřeným koncem, který se hlouběji rozvede a zcela vysvětlí. Obsahuje ale i některá zavedená klišé, jako propojení opuštěných dětských propriet s hororem - spouštějící se chodítko jako děsivý prvek, ducha spatřeného pouze v zrcadle (což je perfektní sledovat se zrcadlem za zády a DVD rozvěšenými na zdech jako dekorace) a především spoustu skvělých duchařských zápletek, které by samostatně s klidem mohly vyjít na úžasný příběh, ale propojené dohromady tvoří napětí a zvraty vedoucí k chaosu, pokud se nedíváte opravdu důsledně. Třeba mě hodně mrzí, že na příběh Parkera, stěžejní pro vznik celé situace, jenž by si zasloužil samostatný film a určitě je zajímavější než jen minuty naplněné efekty a mrazivou hudbou, se dostává jen okrajově.

A s tím souvisí i velké mínus. Dívat se mě velmi baví, jen film obsahuje příliš mnoho dílčích zápletek a slepých cest a je natolik nahuštěný, že není snadné sledovat jeho linii a všechno si zároveň uspořádávat v hlavě tak, aby divák nebyl zmatený. Příliš mnoho duchů, honička po příliš mnoha místech, příliš nejistoty o tom, kdo je vlastně kým, a zvláštně zvolený a zvráceně zajímavý motiv v původu týraného dítěte (tedy opět ukázka, že největší zlo je plozeno zničením nevinnosti) neobstojí tak silně, jako kdyby se něco málo z chumlu událostí ubralo.

Co naopak oceňuji, je minimum nezřetelných scén ve tmě a naopak snaha udržet obraz osvětlený, takže i v temných prostorách dobře vidíme, schopnost svou obsažností sice diváka zmást, ale zároveň udržet v pozoru, protože jinak by souvislosti prostě nepochopil (tomu přispívá i dlouhá stopáž, kde u jiných filmů by už za poloviční čas začala situace gradovat k vyústění, ale tady teprve nabírá na obrátkách a vysvětlení byť jedné z mnoha linek protínajících se během filmu a nesoucích část záhady je ještě daleko), rozdělení části filmu do dvou samostatných linií skupiny lovců duchů a skupiny "rodina v moci zla", což je též osvěžující, a především zlo přivolané schopností cestovat ve spánku světem duchů, což není klasickým námětem. A kdyby do sebe nenechal právě tento námět tolik bourat a udržel si úplnou originalitu jako v jedničce kde neuhnul nikam ke zmučeným duším, jde nepochybně o výbornou podívanou, která nakonec nekončí.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení:

>>Ostatní díly Insidious<<