Český sen

Originální název: Český sen

Země: ČR

Rok: 2004

Předně musím říct, že i když tu nemám dost dokumentů na vlastní rubriku, nemohla jsem tento přiřadit jinam, protože jako vtipné se to může zdát tak prvních deset minut a pak jde komedie těžce stranou, horor to není, sci-fi bohužel také ne, snad leda smutné drama o vlivu reklamy, o schopnosti úsudku, o touze urvat co nejvíc za co nejmíň a o nepříliš veselém trávení volného času mnoha lidí. Tedy nejspíš, protože o co v tomto dokumentu šlo, autoři výslovně neřekli a mně přijde, že se závěrů dá najít víc. A třeba je ten jeden pravý jen vhled do fungování reklamy, kdo ví?

I když primárně jde samozřejmě o velmi prostou věc. Dva studenti filmových věd (v té době), Vít Klusák a Filip Remunda, se jako absolventskou práci rozhodli natočit dokument o fiktivním hypermarketu. Tedy spíš o budování mediální kampaně k hypermarketu, který nikdy neměl existovat, což celá republika masírovaná typickou kampaní přirozeně zjistí až na samém závěru. Oba se tedy stylizují do rolí manažerů hypermarketu Český sen, pod vedením odborníků a fotografa se učí správně tvářit a vystupovat, stylisté jim upraví účes a najdou to nejvhodnější oblečení a poté přijde na řadu spolupráce s reklamní agenturou, která začne vymýšlet co nejúčinnější a nejvhodnější propagaci pomocí letáků, světelných panelů, televizní a tiskové reklamy. Také své koncepty předkládají profesionálům zabývajícím se posuzováním reklam, kteří pak sledují co nejvíc občany upoutá, které části letáku je třeba zvýraznit, hodnotí jaké pocity u nich vyvolává, pořádají ankety o tom, jak se chtějí lidé v obchodě cítit a proč tam chodí, jaký název by se jim líbil nejvíc a tak podobně.

Když je pak tohle všechno hotové, konečně zveřejní kromě data i místo, kde se má Český sen otevřít, nechají tam vztyčit obrovské umělé průčelí, postaví pódium, kde přivítají několik set prvních zákazníků, přestřihnou pásku a splasknutí celého snu, které se později dostane i do celorepublikového zpravodajství, může začít.

Na tenhle dokument jsem narazila už před několika lety, asi minulý týden jsem si na něj vzpomněla a vážně moc jsem ho chtěla znovu vidět. Nevím proč, protože s filmařinou nemá společného vlastně nic a je to jen zprostředkování toho, jak celá kampaň probíhala, ale něco mě silně zaujalo. Navíc je to věc, která se odehrála, když mi bylo dvanáct, ale nějak si na to vůbec nevzpomínám, jen si velmi dobře pamatuji, že částečné zatmění slunce, které probíhalo právě v den otevření, jsem sledovala u babičky na zahradě, takže o to víc jsem si vše chtěla připomenout. A musím říct, že se mi docela líbilo zjistit, jak vznikají letáky a jaké všechny profese se na reklamě podílí, jak se natáčí a namlouvá reklamní spot, jak vypadá popředí fotoateliéru, tedy to, co není na fotkách vidět. Bylo i zajímavé poslouchat debaty nad tím, co můžou do reklamy dát a co se jim nezdá jako správné, či co použít rozhodně nejde a v neposlední řadě jsem si ráda poslechla argumenty jednotlivých zúčastněných o tom, jestli s myšlenkou dokumentaristů souhlasí nebo ne a pokud ne, proč se rozhodli přijmout zakázku a zpracovat jim posudek či koncept.

Na druhou stranu mě v současnosti, po deseti letech, už vůbec neuchvátila reklama samotná. Vymyšlené logo ani barevné schéma mi nepřišlo ideální pro jakýkoli typ obchodu, název mi připadá trapný, zpracování letáků by mě asi nezaujalo a televizní reklama s dětským sborem a zpěvačkou na pozadí už myslím taky moc nefrčí. Nebo celá záležitost hymny hypermarketu, která mi přišla docela dost nechutná a infantilní, ale chápu, že v ní museli používat tak hloupá slova a přirovnání. V tomto ohledu je to tedy i zajímavá ukázka vývoje reklamy a srovnání toho, co je třeba pro zaujetí udělat dnes a co fungovalo tehdy.

Největší zásah ale vidím ještě v něčem jiném. V určité fázi "výzkumu" totiž pozvali dokumentaristé s odborníky na konkurz několik rodin a zjišťovali, jak by podle nich měl vypadat správný obchod. A když jsem slyšela, že ty rodiny tráví nákupy celý den, celou sobotu s tím, že dokonce ještě v pátek večer se připravují na cestu, teprve tehdy jsem pochopila, že nářky, že lidé místo skutečných zájmů svůj volný čas prodrandí mezi regály, nejsou přehnané. Doopravdy jsem si dřív nedovedla představit, že to někdo dělá, ale teď jsem slyšela, jak lidé vypráví, že si dají dvě hodiny v Tescu, pak tři v Marku, pak zajedou ještě jinam, děti odkládají do dětských koutků, plní košíky tím, co dle jejich momentálně poblouzněných myslí můžou třeba možná někdy potřebovat a nakonec se diví výsledné sumě a můžou akorát obdivovat zapadající slunce uprostřed parkoviště. Vážně jsem byla v šoku. My nejsme nijak pospolitá rodina, ale takový program by nás nenapadl. A když pak přišla otázka, co dělali dřív, když obrovské nákupní domy nebyly, padaly věci jako byli jsme společně na zahradě, ani si nepamatujeme, ale víme, že nikdo nekupoval tolik věcí a neexistovalo, že někdo táhnul karton mlíka... a mně z toho vychází, že dřív trávili čas nějakou aktivitou, pak postavili hypermarket a bum, už je to ani nenapadlo. Že od té doby každý týden tahali plné košíky zbytečností po celodenní túře po krámech a ještě mnozí z nich vykládali, jak se tam cítí skvěle. Jako jedna dívka, jež řekla, že při šestikilometrovém pochodu byla nakrknutá, ale když pak vešli do Tesca, jako by po propršeném dni vysvitlo slunce. Já vím, že o tomhle primárně dokument nebyl, ale mně to na něm zaujalo nejvíc.

S tím pak souvisí i další fáze, kdy už měli hotové letáky a dávali je ke zhodnocení vybrané skupině občanů. Tam mě jako druhé nejvýraznější zaujaly reakce, i když je to spíš maličkost. Většina lidí buď kroutila hlavou nebo brumlala něco jako "To je vtipné, ano, to zaujme, to se mi líbí, jo, tohle by mě nalákalo, tohle se mi nezdá...", ale jedna stará paní vždy vykřikla "A kdybych tohle viděla, zrovna bych šla! A zrovna bych si počkala! A zrovna bych jela!" a strašně podlézavě s vykulenýma očima a důkladným přikyvováním. Bylo hrozně vidět, jak se snaží říct ten správný názor, jaký od ní chtějí slyšet. Jak jim chce nápad za každou cenu pochválit. Tedy mě to přivedlo na myšlenku, jak moc jsou veřejné průzkumy vypovídající, pokud se takových lidí mluvících snaživě místo upřímně objeví víc.

A nakonec přišla reakce po zjištění, že celý Český sen je vlastně podvod, na což se asi "těšil" každý. Byla jsem ráda, když se na kameře objevili lidé, kteří se zasmáli, uznali, že se nechali napálit, ale že o nic nejde, třeba řekli, že si tedy udělají výlet, prostě to vzali s humorem. Ale byli tam také tací, kteří začali nadávat, autory chtěli posadit do vězení nebo rovnou vystřílet, bručeli, že tohle si přece nikdo nemůže dovolit a jak k tomu přijdou, že oni tam jeli nakoupit, cítili se prostě jako volové a nemohli to snést. A v tu chvíli, když neměli tušení, proč žádný hypermarket není, se ani nelze moc divit. Jenže kdo měl zájem, mohl si vyslechnout i vysvětlení autorů, kteří podle mě argumentovali dobře a jasně řekli, že to nebyl útok na lidi, ovšem mnoho z nich stále odcházelo ublížených a naštvaných. Stejně jako část titulků v novinách a televizi následně mluvila o sprostém podvodu. Mně se to tak ale rozhodně nezdá a souhlasím, že to mohlo sloužit alespoň pro příchozí jako zamyšlení nad tím, jak jsou ochotni trávit volný čas, kvůli jaké hlouposti vstávají za svítání a ženou se takovou dálku. No a pro ostatní, kteří viděli film, potom ještě nad spoustou dalších věcí.

Foto: ceskysen.cz

nnm.me

Mé hodnocení: