Burning Bright

Originální název: Burning Bright

Země: USA

Rok: 2010

Horor, v němž jednu z hlavních rolí hraje tygr bengálský, by asi spousta obyčejných fanoušků hororu, tedy těch, kteří hledají duchařinu nebo masakr, úplně přešla. Zvířata jako záporáci nejsou totiž nijak masově oblíbená a většinou se setkávají s předsudkem, že půjde o film v rozmezí C - Odpad, a já je nemusím vůbec. Z nějakého důvodu mě ale tento kousek zaujal, a to natolik, že jsem si po pěti letech vzpomněla dokonce i na jeho název, našla ho znovu a znovu nebyla zklamaná.

Na začátku se místo tygra setkáváme se zbylými a prakticky jedinými důležitými postavami. Kelly, která touží odejít na vysokou školu, ale aby mohla, musí zařídit péči pro svého autistického bratra Toma, protože jim nedávno zemřela matka a nevlastní otec má v hlavě úplně jiné věci. Není to vůbec snadné, Tom například nesnese, aby se ho někdo dotkl, nenávidí červenou barvu, neodpovídá a téměř nekomunikuje a bez ohledu na okolnosti vyžaduje dodržování svého zajetého režimu, což se týká nejen spánku nebo jídla v přesný čas, ale i přesné přípravy, jako sendvič nakrájený na přesný počet kousků s párátky zapíchanými do některých, přesně určených, čokoládová tyčinka rozkrájená a naaranžovaná na talíři, nebo mléko nalité přesně na rysce sklenice. Když to tak není, hrozí hysterický záchvat.

Když se ale Kelly konečně zdá, že našla vhodné centrum pro psychicky postižené děti, kde by Toma zvládli, zjistí, že peníze připravené na jeho péči z účtu zmizely. Vzal si je totiž jejich nevlastní otec, aby za ně koupil další kousek do svého vysněného soukromého safari - tygra. S Kelly to však odmítne řešit, tygra ustájí k ostatním zvířatům, zabezpečí dům proti přicházejícímu hurikánu a odjede pít, zatímco sourozenci mají bouřlivou noc přečkat doma. Ale ne sami.

Když se totiž Kelly probudí, zaslechne z přízemí šramot. A když se dostane ke schodům, uvidí obrovského tygra, jak prochází domem. Jejich nevlastní otec ho totiž ve skutečnosti vůbec neschoval v kleci k ostatním. Hladovou šelmu vpustil do domu, zatímco pod záminkou hurikánu zatloukl okna i dveře a s pojistkou uzavřenou na obě děti v kapse odjel. Je teď jen na mladé dívce, aby dokázala najít způsob, jak se zvířeti ubránit a nenechat se sežrat, a především, jak ubránit svého bratra, který vlastně vůbec nechápe, co se děje, a dál očekává vše tak, jak je zvyklý.

A to je vše. Většina filmu je pak prakticky o honičce v typickém americkém filmovém domě, kde je většina pokojů průchozí, najdeme v něm tenké zdi, kterými se dá snadno probourat na chodbu, šachty na větrání nebo prádlo a můžeme v něm pobíhat celou noc, aniž bychom mohli jen tam a zpátky. Prostě bludiště, kam se vejde tygr a dva lidé a kde je vždycky nějaká další cesta, kterou na poslední chvíli utéct. Ale mně se to kupodivu líbí. Z nějakého podivného a možná nepochopitelného důvodu, ale líbí.

Předně je výborně napsaný a zahraný Tom. Kdyby byl i on běžné dítě, jež bude se svou sestrou pobíhat a vymýšlet cestu ven, možná je to nuda, ale jako autista, který nebere vůbec tygra nebo nebezpečí vlastní kruté smrti v potaz, chodí domem, když ho Kelly nestihne zastavit, sedne si do obýváku, i když hned vedle se tygr shání po žrádle, a začne vyvádět, že nutně potřebuje své přesně připravené jídlo, ačkoli Kelly ví, že jejich přežití závisí jen na tom, jestli budou zrovna ticho, je napínavé. Hodně. A už jeho přítomnost je tak iritující, že děj oživuje a nutí diváka vytvořit si k němu vztah. Ať už lítost kvůli postižení nebo vztek kvůli chování, za které ale nemůže. A pak i Kelly, celkem sympatická dívka, jež naštěstí nehysterčí, ale snaží se s co nejchladnější hlavou jednat. Jenže není žádný profesionální krotitel zvěře ani dětí, takže má nervy na pochodu a nemyslím, že by vypadala jako nepřirozená superhrdinka.

Trochu mě štvaly ale jiné věci. Hlavní okolnost byla, že ze zabedněného domu nebylo úniku. Ale oni okna zabednili dřevotřískou a já si nemůžu pomoct, v tak velkém baráku by určitě bylo něco, čím by se dala rozsekat. Pak také samotné snadné vyváznutí Toma z každého setkání s tygrem. Ať mu byl sebeblíž a divák si při scéně rval vlasy za křiku "Nechoď tam, vždyť je tam ten tygr!", nestalo se nic. Tom si sedl, Tom prošel, tygr se k němu ani nepřiblížil, ale aura nezničitelnosti by neměla fungovat jen proto, že šlo o autistu. Alespoň jednou ho mohla Kelly odtáhnout na poslední chvíli. A docela i nelogičnost začátku, kdy Kelly chodí sem tam z domu do domu, zatímco nevlastní otec ho zabezpečuje, a není jí vůbec divné, že krom zatloukání oken taky všechno odpojuje, i když ví, že obě děti budou doma. No a možná si mohli lépe pohrát s koncem, kdy bylo vidět, že herci s tygrem na place nebyli společně.

Zbytek je ale fajn, snesitelný, koukatelný, docela příjemný, bludiště amerického rodinného domu úsměvné a kdo by si při tom neřekl, že takový by bral taky, dívat se na scény s tygrem určitě nikomu nevadí, najde se dostatek napětí, není nutné řešit přehršel postav, když většinu filmu figurují dvě a důležité jsou tři, a když pominu, že by mě celkem zajímalo, jak by chtěl hlavní lidský záporák policii a pojišťovně vysvětlovat, že se to zvíře dostalo do tak zatlučeného domu, že dokonce ani obyvatelé nedokázali proklouznout ven, má celkem pochopitelný a přímočarý děj i motivy.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: