Bacha spoiler!

Stačil zakřičet, než se z auta před ním křídlo urvalo úplně a elegantním obloukem dopadlo přímo na jeho čelní sklo.

A nebo taky něco, co je úplně všude kolem, jakmile sledujete nebo čtete něco populárního. A co brzy jednoho začne ubíjet, zvlášť, když na vás řvou, že jste zapomněli dát do spoileru zmínku, že Mária šla v dnešní epizodě na záchod. Tedy doslova každý prd.

Já chápu, když se někomu nelíbí, že už jen čeká až dorazí domů a stáhne se mu epizoda, a v tom mu někdo napálí, co se v ní stalo. Nebo že sleduje zprávy a tam mu těsně před odchodem do kina profláknou kontroverzní závěr filmu, protože Nově došla koťátka. Ale pokud něco sleduju v rozmezí dvou, tří dnů od odvysílání? Tomu se snad dá předejít. Není nutné hned mluvit o tom na potkání a zároveň nikdo nebude mít absťák, když nevleze do diskuze k aktuálnímu dílu, upozorní známé, že to ještě neviděl, a nebude si hledat postřehy a doufat, že mu nic nevyslepičí. Naopak mám pochopení i pro ty, kdo jsou napřed, a chtějí o zážitku debatovat hned. Dokud je dost silný, nebo dokud si to alespoň pamatujou. Protože vzbudit se druhý den s hlavou plnou návštěvy tchyně a čelit vytrvalým čivavím útokům Pepíka, který se nemůže dočkat, až mi řekne svou teorii, jak je Varys mořská panna, protože při sledování dílu, který mě zajímal jen včera, mu došlo, že jeho pleška je super aerodynamický prvek do oceánu, není to pravé ořechové. Zvlášť, když ji má tchyně taky.

Takže den, dva, pět, kdy se obě strany drží trochu zpátky, to se dá ještě pochopit. Spousta aktuálních fanoušků prostě nemá čas, a je to dostatečně čerstvé. Jenže když už jde o staré dílo?

Kolikrát člověk narazí na nový článek nebo video o něčem, co vyšlo před lety, ale stejně tam každou minutu svítí "spoiler". Nebo čte recenzi o půlce díla, kde ještě autor šibalsky mrkne, že konec nezhodnotí, aby nám ho neřekl. Nebo jde do diskuze, a tam na něj vyletí s virtuálním bičem za válečného pokřiku "Spoiler! Spoiler! Co když to ještě někdo nečet?". To je tak strašně únavné! To, když se nechci spokojit s debatou "bylo to barevný, hezky akční, ale chudáček Pietro", buď můžu označovat každou druhou větu a nebo si dát spoiler do jména. Jako Sean Bean. Ale má to vždycky smysl? Pokaždé se najde někdo, kdo právě teď začal číst nebo sledovat. Vždycky je někdo, kdo přemýšlí, jestli vůbec začít. A vždycky je někdo, kdo se chce bavit normálně a ne !spoiler pro ty, co to možná stále ještě neviděli! neustále hlídat, jestli mu neuteče !spoiler! jedno jediné !konec spoileru! slovo, které by mohlo někomu napovědět, že !spoiler! se tam něco asi stane!

Navíc, vážně někdo s dílem sekne, když zjistí, jak skončí? Než jsem si stihla koupit poslední knihu Harryho Pottera, v Blesku tehdy vyšel obsáhlý článek, kde ke každé hlavní postavě napsali sloupek s osudem. A já si to přečetla a měla po překvápku. Hodila jsem s tím ale do kouta a zůstala u šesti dílů? Ne, koupila jsem si i sedmý, protože o složité cestě, jak k epilogu došli, v článku nic nebylo. A mně nešlo jen o těch pár vět na konci, jež by se daly shrnout jako "Voldemort skapal, Harry zůstal plodnej a Ron se naučil řídit", ale hlavně o těch zbylých pár set stran. Nejepičtější momenty stejně vždycky přicházejí jako předposlední, takže i s vědomím, kdo to přežije, nepřijdu o nejlepší. A teď? Než jsem začala číst knížky, třeba u Hry o trůny jsem úmyslně vyhledávala, co se má postavám stát, abych místo trávení překvápka mohla hodnotit práci filmařů a chování postav. Nebo se zaměřit na detaily. A přijde mi to i o něco lepší. Třeba teď, v posledním díle, kdy Malíček mimo všechny předlohy a předpovědi propálil Cersei, kde je Sansa, zírala jsem s otevřenou pusou a utekl mi zbytek jeho řeči, protože mi v hlavě dunilo: "Ti jde jako o co???" Jasně, nemusí to tak mít každý, lidi mívají rádi překvapení, proto jim Smrt nikdy neříká předem, kdy přijde, ale na rozdíl od té, znalost děje dopředu nikoho nezabije a pořád si ho jde užít z dalších úhlů.

A čím starší dílo, tím méně smyslu mi neustálé opatrné hlásání "bude spoiler" dává. Kam bychom až museli zajít? "Hej, ty sis koupil Bibli? Spoiler, Ježíš umře." Já jsem pro, aby když někdo začne něco číst nebo sledovat, ať nehledá shrnutí, detailní recenze nebo diskuze, kde se baví už o pátém pokračování, nebo ať se nediví. Nejde přece obojí najednou. Chtít překvapení a zároveň co nejvíc informací? To je asi jako chtít steak, ale čuníka rovnou nezabíjet. Nebo snad někdo rozklikne video "10 nejsmutnějších filmových konců" a čeká, že nezjistí, jak ty filmy skončí? Nebo někdo vleze do tématu "aktuální epizoda" a čeká, že si nepřečte nic důležitého o aktuální epizodě? No... když úvod musí znít "ale pozor, budou tu spoilery", tak... Nemohl by přístup na internet záviset na výsledku IQ testu?

Radši se místo hýkání spoiler, spoiler, dej tam spoilééér, někdo ještě o Popelce třeba neslyšel a padání do mdlob, naučte vyhledávat, protože přečíst si, jak jste ultramegafanoušek, který má nejradši Jefrryho, Stanleyho, Cerci a Margaeret... spoiler! "Co by sis vybral, jazyk nebo prsty?"