G. R. R. Martin - Rytíř Sedmi království

Originální název: The Hedge Knight, The Sworn Sword, The Mystery Knight

Rok vydání: 1998, 2003, 2010

Český překlad: 2014

Tato kniha související se ságou Píseň ledu a ohně je soubor prvních tří povídek z doby přibližně osmdesát let před událostmi prvního dílu. Původně všechny povídky vyšly samostatně a ucelený svazek "A Knight of the Seven Kingdoms" se má objevit teprve letos na podzim - v češtině tak jednotný soubor vyšel dřív, takže jako originální název a rok vydání uvádím každou novelu zvlášť.

Jde o tři povídky, které na sebe navazují, ale dají se číst i samostatně, a to o Dunkovi, neboli rytří Duncanu Vysokém, a jeho panoši Eggovi, toho času princi Aegonu Targaryenovi, bratrovi všem známého mistra Aemona.

V první s názvem Potulný rytíř jejich společný příběh začíná. Rytíř Arlan právě zemřel a jeho panoš Dunk se musel rozhodnout, co dál. Byl to mladý, neobvykle vysoký hoch, ne příliš bystrý, dokonce ani neznal svůj původ. A tak se rozhodl vydat do Ashfordu, kde se měl konat velký turnaj a kde by si snad mohl vydělat nějaké peníze. Začal si říkat ser Duncan Vysoký a stal se potulným rytířem. Cestou do Ashfordu navíc narazil na malého drzého kluka s vyholenou hlavou jménem Egg, který se mu doslova vnutil jako panoš.

V Ashfordu se zapsal do turnaje, s pomocí podivně vzdělaného Egga poznal spoustu dalších rytířů, začal pokukovat po dívce od loutkového divadla a už to vypadalo, že jeho život přece jen nebude tak mizerný. Jenže pak dorazila královská rodina, a to nejen rozumný princ Baelor Targaryen, ale i jeho bratr Maekar a jeho synové, a ten nejhorší z nich, Aerion Jasný plamen, jenž si vzal osobně představení, v němž hrdina porazil draka, a surově napadl Dunkovou loutkářku. Dunk se proto s princem se popral a následoval jeden dlouhý a šílený sešup. Zjistil, že drzý chlapec, jemuž neustále vyhrožoval pohlavky, je princ Aegon, jeho strýc Baelor ho přesvědčil, že největší šanci vyváznout z incidentu živý je podstoupit rozsouzení Sedmi, tedy boží soud, kdy proti sobě stanou dvě skupiny po sedmi rytířích, a dřív, než se Dunk vůbec mohl vzpamatovat, kvůli němu přišla říše o slibného následníka trůnu a další dobré muže a on se ocitl pod královskou ochranou na cestách s malým princem s velkou pusou.

V druhé povídce, Přísežný meč, oba sloužili starému lordu Eustácovi v době velkého sucha. Šlo o malé panství, ale ani tady se jim nevyhnuly problémy. Lady Rohanne ze sousedství přehradila jediný potok, který napájel skomírající úrodu lorda Eustáce, a ser Bennis, další z lordových mužů, při konfliktu s Rohanninými poddanými jednoho z nich ošklivě pořezal. Bylo tedy nad slunce jasné, že Rohanne s pověstí travičky a čarodějnice si přijede pro odplatu, a na Bennisovi a Dunkovi ležela povinnost najít ve vesničkách okolo dostatek bojeschopných mužů a připravit je k bitvě. Dokázali ovšem sestavit jen natolik žalostné vojsko, že se Dunk raději rozhodl pokusit s Rohanne vyjednávat.

K jeho úžasu to nebyla zapšklá babizna, nýbrž rázná dívka se spoustou starostí a kupodivu i velkou částí pravdy. Lord Eustác totiž Dunkovi nepřiznal hromadu věcí, a mezi nimi především, že před několika lety o potok i zbytek pozemků právem přišel. Dunk s Eggem se tedy rozhodli ulhaného lorda opustit a nechat ho, ať si úrodu i život Bennise vyřeší s Rohanne sám. Jenže potom vypukl v lordově lese zničující požár a Dunkova čest mu nedovolila na celou věc zapomenout, takže se utkal s Rohanniným šampionem, a to jen proto, aby se zase vzpamatoval do jednoho velkého zmatku.

A poslední povídka, Tajemný rytíř, je na tom nejinak. Tehdy se Dunk a Egg rozhodli vyjet na Sever. Cestou narazili na rytíře mířící na svatbu lorda Butterwella, kde se měl pořádat i turnaj, a Dunk se nechal přesvědčit, aby se přijel podívat, ač Eggovi se to moc nepozdávalo. Měl bohužel pravdu. Dunk místo vytoužených vítězství utrpěl několik výhružek a drtivou porážku. K tomu vyslechl pár podivných rozhovorů a věštbu o tom, že obleče bílý plášť Královské gardy. A opět, aniž by vlastně tušil jak, se připletl do událostí dalece přesahující jeho zájmy i schopnosti, ocitl se přímo uprostřed komplotu směřujícího k druhé Černožárově rebelii. 

Jde tedy o tři povídky psané odlehčeně a svižně, přestože v nich ve skutečnosti jde o velmi vážné události a v poslední dokonce o budoucnost říše a trůnu, k čemuž se ale ne tak bystrý Dunk vždycky dostane úplnou náhodou a stejnou náhodou z ntoho jen tak tak vyklouzne. Zároveň jsou plné humoru (doteď padám u rozhovoru, kdy Daerion Targaryen o svém bratru Aerionovi říká, že je monstrum a myslí si, že je drak (znak Targaryenů), a že kdyby se narodil jako Fossoway, bylo by to lepší, protože tak by si myslel, že je jablko (znak Fossowayů)) a události jsou podávané dost zjednodušeně a srozumitelně. Až na rozsáhlý klan Targaryenů se v nich asi nedá ztratit. A přece lze posbírat útržky o dracích, rebelii a problémech jihu, o rytířství a vůbec životě obyčejných lidí mimo válečná období, a sledovat příběh neuvěřitelné dvojice, která jednou v budoucnosti skončí ještě neuvěřitelněji, jako král a velitel Královské gardy.

Výborný je také překlad, mnohem lepší než kritizovaný překlad Březákové. Neobjevuje se šroubovaný sloh, v češtině nesmyslná slovní spojení, naopak je mluva lidí Západozemí přeložená tak, jak by si asi člověk představil středověký rozhovor upravený do slov současnosti. Problém ale zůstává u pojmů a jmen. Kniha uvádí, že část je převzata z překladu Březákové, jenže z toho vychází, částečně i vinou chaoticky zvoleného pojmosloví v sáze, další chaos. Zatímco jsem se smířila s Krvevranem, což se mi i zalíbilo, tak můžeme třeba narazit na radu, aby se Egg vydal do Maidenpoolu, přestože v sáze jezdí do Panenského jezírka. Nebo naopak, Černožárova rebelie je v některých dílech a vydáních ságy známá jako Blackfyrova, a třeba zatímco v sáze se mluví o bastardu Hořkooceli, tady znají jen Hořkopláta. A pak se v tom nedá vyznat, zvlášť, když u Světa ledu a ohně jsem už rezignovala a čtu ho anglicky (no... pořád můžeme být rádi, že z Egga není panoš Vajíčko).

A nepochybně je výhodou i stručnost knihy, takže se tu nevyskytují žádné roztahující neštvary známé ze ságy, jednodušší Dunkova hlava brání i rozvleklým a složitým vnitřním monologům, popisy jsou stručnější a věcnější a celé dílo působí odlehčeně a dobře. Ve srovnání se zatím posledními dvěma knihami jsou tyhle novely jednoznačně příjemnější ke čtení, i když v nich nejde o žádné epické momenty. Nebo možná právě proto. Někdy jsou příhody potulného rytíře a panoše, který maskuje draka, lepší, než lepidlo, do něhož padá víc a víc much.

Mé hodnocení: