Anděl Páně 2

Originální název: Anděl Páně 2
Země: ČR
Rok: 2016

První díl Anděla Páně jsem viděla už kdysi dávno a opravdu jsem si ho zamilovala. Mám ho ráda doteď. Proto jsem natáčení a následně existenci tohoto dílu zaregistrovala hned loni, jenže na začátku prosince se mi na něj nechtělo jít do kina, zvlášť, když dávali i jinší filmy, a po Vánocích už se mi nechtělo koukat na vánoční film. Pustila jsem si ho proto až letos a zjistila jsem, že není tak úplně Vánoční, protože se odehrává v období Mikuláše, a těšila se na další kouzelnou jízdu. Ale tak úplně to nevyšlo.

V tomto filmu opět vystupují anděl Petronel a čert Uriáš, kteří hlídají nebeskou bránu. A protože Petronela moc nebaví posuzovat, zda jsou duše v očistci připravené vstoupit na nebesa a pouštět je branou, není těžké, aby ho ve shonu příprav na oslavy svátku svatého Mikuláše a po něm Vánoc Uriáš zase svedl k nějaké nepleše. Jenže tentokrát je to vážnější než kritika příliš uvolněných poměrů v nebi. Tentokrát totiž ztratí jablko ze stromu poznání, které kvůli jejich neuváženému dohadování spadne přímo na zem. 

Bůh proto oba vyšle, aby jablko našli, a to do třetího zakokrhání kohouta, jinak z obou udělá mlhovinu. Protože pokud by ho někdo z lidí snědl... už víme, jak to jednou dopadlo. Naštěstí ovšem mají tentokrát trochu víc štěstí. Na zemi právě domy obchází andělé, čerti a Mikuláši, takže nejsou nijak zvlášť nápadní, a také brzy zjistí, že ono jablko našla malá dívka Anežka, která se právě jako Mikuláš snaží vydělat pár zlatek pro svou chudou matku. 

Jenže, jak se asi dá čekat, získat jablko od ní už není tak snadné. Nejdřív oba přiměje, aby jí pomohli s nadělováním, Uriáš s Petronelem se při té příležitosti poznají i s její matkou, která se oběma velice zalíbí, a hlavně, prožijí sérii omylů a eskapád, kvůli kterým zase na poslední chvíli o jablko přijdou. Přičemž už nezbývá moc času, a to ani pro ně, ani pro jejich přátelství, když se mezi ně vkrade žárlivost, ani pro toho, kdo by se nakonec rozhodl si kousnout. 

Proč tedy tvrdím, že kouzelná jízda tak úplně nevyšla, když z popisu děje to působí opačně? Hned z několika důvodů. Předně, dětští herci, kterých bylo tentokrát dost, nezvládali své role. Respektive někdo těžce nezvládl napsat dialogy dětských postav. Anežka svým vyjadřováním vůbec nezapadala do atmosféry minulosti, kdy se jezdilo s povozy a velký výdobytek byli šicí stroj a kolt. Hodně to bylo znát hlavně ve chvílích, kdy mluvila s dospělými, protože jejich vyjadřování bylo přece jen "původnější". A to se týče i ostatních dětí a dalších částí scénáře. U Anežky třeba působilo divně její zírání na prodavače párků. Dlouho jsem si říkala, jestli je vážně zabouchlá do dospělého muže, pak jestli zamilovaně koukala spíš na ty párky, a vlastně doteď nevím, co to mělo být. Ačkoli prodavač si zjevně myslel na její matku, k čemuž ale až do konce nevyskočil jediný náznak. Nebo podivné hraní/podivná režie na konci u Ježíška, kterému všichni zpívali, zatímco on nehnutě ležel se zavřenýma očima. Působil, že drželi strnulou mrtvolu. Přitom kdyby otevřel oči, není na ní chyby. 

Silně ujetá mi bohužel přišla i podzápletka se zamilováním se do Magdaleny, když Uriáš i Petronel zapomněli, že jsou čert a anděl. Hlavně jednání Uriáše vypadalo přitažené za vlasy - příliš dětsky zlodušské. Jednoduché. A vlastně, co se týče jejich chování, bylo i nekonzistentní ohledně schopností. Oba totiž dokázali jen pohledem zjistit, jakých hříchů se děti dopouští, ale při setkání s dospělými a hlavně triem zlodějíčků byli absolutně bezradní a nedokázali z nich vyčíst nic. Což je dost stálo. Jako by najednou na svou moc zapomněli. 

Nekonzistence pak poněkud vyčuhuje i v Petronelově práci v nebi, protože nyní pouštěl duše z očistce, jenže v prvním díle nikdy o očistci nepadlo ani slovo a duše, které pouštěl, přicházely rovnou po smrti - a buďto je vpustil do nebe, nebo šly do pekla. Ne do očistce. Jenže teď byla jedna vdova v očistci už prý tři sta let, takže nešlo ani o žádnou novinku.  

Nebo nebyla v prvním díle ani zmínka třeba o Josefovi, který se nyní ukázal. A opět značně přehnaně. Já vím, že děti to zase asi nepoberou a že vtípek s parohy má něco do sebe, ale nepřijde vám divný, že on v této verzi je skutečně paroháč, jeho žena Marie měla Ježíška skutečně s Bohem a všichni čtyři žijí nejen v jednom nebi, ale v jedné "domácnosti"? Zaslouží metál za neskutečnou flegmatičnost. Chudák. A když už se v tom vrtám, nakonec mám poznámku i k vizuální stránce, protože na efektech, zejména na pozadí, tentokrát bylo strašně moc vidět, že jsou buď umělé, nebo působily jako amatérské video turisty z historického centra. 

Jinak mi nevadí velice schematická postava Košťála, jeho stejně tak schematické a pohádkové "budeš má, nebo tě zničím" a jeho přehnaně krutý přístup k zaměstnankyním. Stále je to pohádka a v nich hlavní záporáci bývají přehnaně záporní. Podobně to mám i s čertem, andělem a Mikulášem, kteří se nechtěli spokojit, že jim někdo leze do rajonu. Také pocitově drhnou, ale vlastně docela sedli a jako zlodějíčkovské trio fungovali. A velice jsem soucítila s rychtářem, když ho vytáhli k soudu kvůli ukradenému jablku.

Také mě jako vždy bavily scény z nebe a dialogy tam, zahrnutí dalších svatých, Herodes byl parádní, a nebo konec, kdy začal zpívat andělský sbor a Marie sjela Boha, že teď přece to dítě uspala, tak co to provádí! Tedy právě ty záležitosti, které si dítě tolik neužije a jsou spíš myšlené jako narážka pro dospělé. Samozřejmě i mnoho scén na zemi bylo fajn, rozhodně se mi líbily kostýmy, nebo třeba ten detail, že svaté, pokud to šlo, hrál jejich jmenovec. 

Jen se nemůžu zbavit dojmu, že už to nemá milou, sváteční atmosféru, která má poučit. Spíš, že se snaží pobavit i za cenu našroubovaných dialogů nebo vtípků a bez ohledu na to, jestli se jim zasměju, jakože zasměju, že to ztratilo kouzlo. 

Fotky: ČSFD

Mé hodnocení:

>>Anděl Páně 1<<