Rozpolcený

Originální název: Split
Země: USA
Rok: 2016

Tímto filmem jsem si nebyla příliš jistá, už proto, že jsem si ho jednou pustila, vydržela to jen pár minut a vypnula ho. Pak jsem se ale rozhodla dát mu druhou šanci, protože po ujetém Jeepers Creepers 3 si šanci zaslouží spousta věcí, a vlastně jsem docela spokojená.

Nelze říct, že film vypráví příběh některé postavy. Blíže se v něm odkrývá něco málo z příběhu dvou hlavních postav, Kevina a Casey, ale to jen na pozadí. V popředí se odehrává něco mnohem drsnějšího.

Claire totiž z lítosti pozvala na oslavu svých narozenin i neoblíbenou spolužačku Casey, a když ta neměla odvoz domů, rozhodl se Claiřin otec, že Casey a Claire a její kamarádku Marciu rozveze. Jenže do auta nikdy nenastoupil, za volant usedl cizí muž, a když se dívky začaly ptát, co chce, všechny uspal. Probudily se až v jakémsi sklepení v uzamčené místnosti s postelemi a koupelnou, kde je, celé vyděšené, přivítal onen záhadný muž. Pan Dennis. Který se později představil jako paní Patricia. A jako hravý, devítiletý Hedwig.

Ukázalo se totiž, že je to muž, v němž přebývá třiadvacet osobností, a který se spolu se svou terapeutkou pokouší dokázat světu, že mnohočetná porucha osobnosti je skutečná porucha, která má vliv i na fyzickou stránku, když třeba jedna z osobností je prokazatelný diabetik, zatímco ostatní ne, a nejde jen o nějaké nálady. K ní dochází jako módní návrhář Barry, jenž by měl mít všechny ostatní osobnosti pod kontrolou a zejména ďábelského pana Dennise a paní Patriciu udržet tak, aby nikdy nepřevzali kontrolu. Jenže protože každá z osobností je opravdu svá vlastní osobnost, Barry je příliš velký dobrák, než aby chtěl zatěžovat svou lékařku znepokojivými náznaky, že se ti dva opět derou k moci. A tak svět netuší, že tři pohřešované dívky jsou v moci vážně psychicky nemocného člověka, respektive v moci tří jeho nejnebezpečnějších osobností, které se rozhodly povolat na svět jakousi Bestii, záhadnou čtyřiadvacátou osobnost, a dívky jí nabídnout jako posvátný pokrm. Jen tak totiž podle něj svět uzná, že mnohočetná porucha osobnosti není jen nemoc, ale že jednotlivé osobnosti skutečně žijí svým vlastním životem a dokáží změnit i tělo.

"Obrazově" tak byla samozřejmě asi největší bomba sledovat Jamese McAvoye šišlat a trsat v šusťákovce jako devítileté děcko, a pronášet filozofická moudra ve staromódní sukni. A nakonec pobíhat kolem polonahý. Mě ale ještě hodně zaujalo, z pohledu detailů příběhu, že během scén, kdy jedna z jeho osobností mluvila o jiných, jasně si uvědomovala, že jsou všichni v jednom těle, že to nejsou samostatní lidé, dokonce věděla, že všichni "sedí v křeslech" dokud nepřijdou na řadu a nepřevezmou kontrolu, ale stále je vnímala jako samostatné osoby, které neví, co dělají a říkají ostatní, když jsou "na povrchu". Nikdy neřekl "moje identity", nikdy se o ostatních nevyjadřoval v tom smyslu, že jsou vždycky pořád on, ale jen "ostatní identity", "pan Dennis", "Hedwig", mluvil jako o nich jako o cizích. Přestože si uvědomoval, že sdílí jedno tělo a vlastně jsou on.

Myslím si tedy, že i pro diváka to byl velice zajímavý výlet do vážně psychicky narušeného světa, zvlášť, když se ukázalo, že Kevin není jediný, kdo za sebou má dětství vhodné pro rozvoj poruch. Průstřihy na Caseyino dětství, chození na lov a jejího strýce působily vhodně, tedy tísnivě a pak i vyvolávaly znechucení. Spolu s lítostí. Na druhou stranu se nenásilně vysvětlovalo, proč Casey v zajetí dělá to, co dělá, vysvětlilo to její uvažování, aniž by musela vést monolog, vůbec bylo zřejmé, jak ji její minulost přesně na něco takového připravila. Proto mě trochu zklamalo, že na konci nenaplnila mé očekávání a neřekla, že se ke strýci nevrátí.

Víc mě ovšem zklamala Kevinova lékařka, která si začala uvědomovat, že je s ním něco v nepořádku a že i když za ní chodí jako Barry, pravděpodobně to jen předstírá a něco kuje (ač zrovna fakt, že si to celkem včas uvědomila, byl příjemné překvapení ne zcela obvyklé v hororech). Nakonec za ním totiž vyrazila beze zbraně, ačkoli musela vědět, jak moc nebezpečný může být. Působila hrozně naivně, jako by byla přesvědčená, že když se s Kevinovými osobnostmi zná a umí se mu vlichotit, tak jí přece neublíží.

A úplně nejvíc mě zklamal přístup ke Claire a Marcie. Jedna okolnost týkající se hlavně nich podle mě ve filmu nemusela být. Obsedantní pan Dennis byl veliký ras na čistotu. A když se zaprášily, nařídil jim sundat sukni a tričko a nechal je ve spodním prádle. Přitom to nebyl sexuální útok, nemělo to sexuální podtext a prakticky tak nebyl důvod, aby zbytek filmu zůstaly polonahé. Snad jen krom již otravného klišé, že když v hororu nejsou "kozy a prdel", tak je to nudnej horor nebo viktoriánská duchařina. A jedna okolnost ve filmu být musela, protože byla jedním ze základních stavebních prvků, ale způsobila opravdu rozporuplnou zprávu divákovi.

Víte, rozuzlení, že Cassey je "čistá", protože trpěla, a vůbec fakt, že byla/je zneužívaná, tam sednul. Zvlášť do tohoto kontextu. I do finálního střetu mezi ní a Kevinem/Bestií. Bylo i zajímavé sledovat, že výlety na lov s otcem a jeho učení, jak lovit, jí pomohlo přežít, zachovat si ve většině případů chladnou hlavu a docela rychle pochopit situaci. Také jsem neměla problém s Kevinovým/Dennisovým/Bestiiným názorem, že když Claire a Marcia v životě netrpěly, jsou nečisté a spí a tak dál. Jenomže podobně k nim přistupovala i Casey a podobně vyzněl celý film. Divák tedy dostal najevo, že pokud nikdy netrpěl, je zbytečnej tragéd, kterej má držet hubu a nezaslouží si přežít. Protože ty dvě nebyly hysterky, které by ječely a krčily se v rohu. Ony se aktivně a docela dobře snažily najít cestu ven, přemoci svého únosce, zůstat v klidu a něco vymyslet. Jejich jediný prohřešek byl, že to byly obyčejné holky, které nikdy nikdo nezneužil, a že byly v pubertě, takže se nechovaly jako světice, smyslem jejichž života je soucit a dobročinnost. A jejich osud vyslal jednoznačnou zprávu, že pokud jste normální puberťačka bez problémů, jste postradatelnej kus, kterej si zaslouží akorát zbytečně svlíknout (jelikož jen ta "čistá" měla asi čtyři trička najednou, takže nikdy samozřejmě polonahá neskončila) a sežrat. Což není košer. 

Paradoxně jsem tu tedy měla mnohem víc sympatií pro dvě dívky, které se film pokusil vykreslit jako nafoukané slepice, jichž žádná škoda, a naopak Casey mi to znechucovalo. A ke Kevinovi jsem si nemohla žádné sympatie získat už vůbec. Snad jen v okamžiku, kdy se objevil přímo on a odevzdaně a zcela pragmaticky Casey požádal, ať ho zabije. Skutečného Kevina mi tak bylo fakt líto. Ale to asi na celý film nestačí.

Fotky: IMDb

Mé hodnocení: