Rok vydání: 2009
Český překlad: 2012
Další, respektive předchozí dílo Jonase Jonassona, které tu po Analfabetce, která uměla počítat, uvádím, je stejně absurdně vtipné a stejně k neuvěření. Obdobně jako Analfabetka se odehrává hlavně ve Švédsku, ale ve vzpomínkách a popisu minulosti hlavní postavy po celém světě, a svádí dohromady velice nečekané charaktery.
To si totiž v jednom z nejluxusnějších hotelů na Bali hoví stoletý stařík, bývalá balijská premiérka, stárnoucí zlodějíček, policejní komisař, šéf zločineckého gangu, vesničanka ve středních letech, věčný student za zenitem, jeho pobožný bratr a slonice Soňa. Jak se tam dostali a kde se vzali? To vypráví jejich neuvěřitelná jízda.
Alan Karlsson měl oslavit své sté narozeniny v domově důchodců, ovšem rozhodl se skončit téměř asketický život pod dohledem a těsně před oslavou vylezl z okna. Odešel na nádraží, kde ukradl velký kufr, nastoupil s ním do autobusu a odjel nazdařbůh. Čímž rozpoutal nečekaný řetězec náhod. Kufr i jeho majitel totiž patřili ke zločinecké organizaci Never Again a nemohli se s odloučením smířit. Takže zatímco Alan náhodně vystoupil a zaklepal na náhodné dveře stárnoucího zlodějíčka Julia, začal hon organizovaný jak policií pátrající po ztraceném staříkovi, tak Never Again. Jenže při Alanovi stálo štěstí, stejně jako obsah kufru, tudíž se mu podařilo svým pronásledovatelům snadno unikat, aniž by věděl, že ho hledají, vypořádávat se s každým nebezpečím a přibírat do rozrůstající se party čím dál podivnější existence. A vše jen proto, aby si zpestřil poslední etapu života.
Aby také ne, byl na dobrodružství zvyklý. Souběžně s jeho cestou po Švédsku totiž kniha vypráví i Alanovu minulost od bláznivého otce, který se v Rusku pokusil stát při Leninovi i carovi, přes jeho první práci s výbušninami, až po cesty po světě, kde se často jen kvůli své totální apolitičnosti, chuti na kořalku a přesvědčení, že většinou je pravda lepší než lež, setkal se špičkami světové vlády. Potykal si s Trumanem, popil se Stalinem, na klíně pochoval plačícího Kim Čong-Ila, zachránil manželku Mao Ce Tunga a přešel Himálaj. Dostat se ze spárů vrchní sestry Alice a trochu si užít, i kdyby při tom měl zburcovat celé Švédsko, pro něj tedy nemůže být problém.
Opět jde tedy o knihu, při jejíž četbě jsem se smála od začátku do konce, ač pár narážek bylo více než hořkých. Nebo ač jsem místy Alana neměla vůbec ráda a jindy mi byl hodně sympatický. Všem absurdním situacím, do a ze kterých se Alan stejně absurdně dostával, se nesmát nešlo, a fakt, že takto zásadně ovlivnil chod minulého století na několika frontách, tomu jen dodával šmrnc. Hodně mě taky bavila epizoda s Amandou, která se z přihlouplé servírky v balijském hotelu stala premiérkou a následně velvyslankyní v Paříži, a Herbert Einstein byl možná ještě lepší. Vůbec myslím, že roky, kdy Alan lenošil za peníze Mao Ce Tunga získané od USA na Bali, byly ty nejlepší a nejzábavnější.
Jen si trochu říkám, že je to všechno natažené možná až moc na sílu. Samozřejmě má vše své vysvětlení, odůvodnění a zřetelnou cestu, jak se Alan dostal tam, kam se dostal, a jak všechny nepravděpodobné okolnosti vznikly. Ač si zcela racionálně říkáte, že tohle se nemohlo v realitě nikdy stát, při čtení se všechno celkem racionálně, s přiměřenými dávkami štěstí dělo. Akorát se toho dělo trochu moc. Setkat se se všemi světovými vůdci minulého století, všechny ovlivnit, "zachránit" americký i ruský jaderný program, zvrátit korejskou válku, válku s komunisty v Číně, občanskou válku ve Španělsku, přispět k rozvratu SSSR, vypálit Vladivostok a tak dále a tak dále... a k tomu děj ze současnosti, kdy Alan a jeho přátelé taktéž nepravděpodobně unikali gangu i policii s padesáti miliony, slonicí a vlčákem... Analfabetka byla vystavěná na stejné premise, ale v porovnání se Stoletým staříkem snad o něco realističtější. Přece jen, tam šlo o jednu jadernou hlavici. Ne osud několika kontinentů.
Na druhou stranu, tohle přehánění je zcela úmyslné a autor chtěl ve čtenáři vyvolat neřešitelný kruh úvah "to se nikdy nemůže stát, ale vidím, že by vlastně mohlo, ale není to reálné, ale je to tak reálně sestavené, ale...". Tudíž nemůžu být nespokojená. Kniha se dá zhltnout během chvilky, člověk se báječně pobaví a odreaguje a i jedny z nejhorších událostí v lidských dějinách podané Alanovým pohledem budou nakonec celkem úsměvné.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat