Matt Haig - Klub mrtvých otců

Originální název: Dead Fathers Club
Rok vydání: 2006
Český překlad: 2009

Četli jste Shakespeara? Nebo znáte život a pověsti o císaři Neronovi? Nebo vůbec ne? Vlastně na tom nezáleží, i když je tento příběh jakýmsi moderním, volným zpracováním námětu právě Hamleta nebo Nera, je originální a vysoce svérázný. A přestože je vyprávěn dětskýma očima, je docela mrazivý.

Jedenáctiletý Filip právě přišel o otce. Zůstal sám s matkou a jejich hospodou. Tedy alespoň si to myslel. Nedlouho po pohřbu se mu totiž otec zjevil jako duch, a prozradil, že každý zavražděný člověk se stane duchem, který trpí v jakýchsi Běsech, pokud ho nikdo nepomstí. Alespoň podle Klubu mrtvých otců, do kterého ho přijali ostatní duchové. K tomu navíc ne každý dokáže duchy vidět, a k pomstě vždy existuje pouze Daný čas, který v případě Filipova otce končí jeho narozeninami za tři měsíce. A tou pomstou samozřejmě nemá být nic menšího, než zabití vraha, tedy strýce Alana. Ten podle ducha Filipova otce poškodil brzdy u auta, s nímž pak Filipův otec naboural. Udělal to prý proto, aby získal hospodu, Filipovu matku a všechno, co měli. Prý se nebude ostýchat zbavit se i Filipa. Takže chlapče, zabiješ do tří měsíců svého strýce, abys otce zachránil od Běsů a sebe od nebezpečí? Abys zachránil matku a udržel zbytek rodiny? 

Samozřejmě to není nic jednoduchého. Filip při každé duchařské návštěvě vidí, jak otec v Běsech trpí. Taky vidí, jak je strejda Alan nechutný člověk. Vždyť má věčně černé prsty od oleje z autoservisu, v hospodě se chová, jako by mu patřila, a dělá v ní změny, plácá po zadku servírky, prdí, krká, smrdí a nakonec se vecpe i mámě do postele. Filipa si přitom zkouší kupovat, ale jakmile se máma nedívá, Filip si všímá nenávistného ohně v jeho očích. Však ho taky táta několikrát varuje, že se chystá poštvat své kamarády k rozmlácení hospody, že se chystá ublížit mámě, že to byl on, kdo Filipovi uvařil jeho milované exotické rybičky, když jim zvýšil teplotu vody. 

Filip se proto pokusí naplánovat pár bláznivých kousků. Nalít Alanovi do kafe jed, pořídit výbušnou koupací sůl, podpálit zem pod nohama. Několikrát dokonce nezůstane jen u úvah. Jenže mu jeho pokusy neustále komplikuje vše, co jeho pozornost odvádí od pomsty. Například sympatická osmačka Lea, banda šikanátorů, krásná třídní učitelka. Zkrátka, skloubit život, v němž se snaží vyrovnat se ztrátou otce, s nutností vražedné pomsty, je pro jedenáctiletého kluka možná nesplnitelný úkol. Přičemž po několika velice vážných přešlapech mu začne docházet, že informace od duchů mohl dávno znát i sám. Že možná není žádný Klub mrtvých otců ani žádný duch. Že ho možná nemusí poslouchat, když nechce. A že je možná pozdě.

Originalita téhle knihy začíná už tím, že je psaná pohledem jedenáctiletého chlapce, vyjadřováním blízkém jedenáctiletému chlapci a gramatikou jedenáctiletého chlapce. Tudíž chybí interpunkce, mnoho slov je psáno foneticky a špatně, velká písmena se nepoužívají podle pravidel, ale spíš tam, kde cítí, že je to důležitý pojem. A často dává na papíře jasně najevo, jaký mu v hlavě vládne chaos. Akorát místy je to přehnané, občas jeho blábolení k jeho věku nejde a působí trochu "momentálně zaostale". Ostatní děti se vyjadřují přesně tak, jak by si člověk představoval u sedmáků (a celkem se tomu dá zasmát, třeba úvahy, zda holky prdí), Filip hůř. Proto jsem taky, když jsem přehlédla jeho věk zmíněný v anotaci na přebalu, měla dlouho za to, že je o dost mladší. Což je jediná věc, která mi na knize vadí. Zbytek jsem si rozhodně užila... tedy snad kromě ne zcela kompetentní Filipovy matky nebezpečně připomínající hysterické maminy z hororů.

Hlavně na začátku se sice může zdát, že kniha přináší vlastně jen novou adaptaci Hamleta, kde se místo kralevice a jeho rodiny vyskytuje malý britský kluk ze zapadlého města a jeho rodina. Přijde o otce, ten se mu zjeví, prozradí mu, že ho zabil strýc ve snaze vecpat se na jeho místo, však i hospoda, o kterou mu má jít, se jmenuje U Hradu a je u starého hradu. A uloží mu, aby strýce zabil. Jenže Filip vlastně ani neváhá, jestli to udělat, nebo nad tím, že jde o těžký zločin. Chápe, že jestli ho chytí, bude to mít nedozírné následky, a tak plánuje tak, aby ho nechytili. Dokonce se o to i třikrát zcela vážně pokusí a jednou provede tak šílenou věc, že se divím, že si po ní udržel zdravý rozum. Zkrátka neprochází žádnou existenciální krizí téměř až do konce a umíněně jde za brutálním cílem. Vlastně trochu dost psychopaticky. Je také zajímavé sledovat, jak si vše ospravedlňuje, jak si osobu strýce vymaluje ve vlastních barvách. Aby se na konci ukázalo, že to nemusí být pravdivý obraz. A že všechny informace od otce mohou mít velice sporný původ v jeho vlastních vzpomínkách a myšlenkách. 

Nejzajímavější a nejoriginálnější však je, že se nedozvíme úplný závěr, ani co bylo skutečné. Ve chvíli, kdy kniha končí, probíhá poslední minuta, v níž je údajně možné zachránit ducha Filipova otce před Běsy, v níž visí na vlásku Alanův život a v níž Filip přichází na to, že duchové se nemusí vždycky poslouchat. Teprve tehdy pro něj přijde ten docela krutý kotrmelec. Jenže my jako čtenáři tu minutu nepřekonáme a vybrat, jak to vlastně bylo, je na každém. 

Mé hodnocení: