2.9.18

Sirotčinec

Originální název: El orfananto
Země: Španělsko
Rok: 2007

Španělské filmy často mívají svůj celkem osobitý styl, který nesedne každému, a občas mě i dobře hodnocený právě kvůli tomu nezaujme. Sirotčinec se ovšem celkem povedl. Asi mi tady ona vybledlá a studená atmosféra, jež je často zvýrazňovaná ještě víc třeba hlavně v kraťasech a mně nezřídka evokuje atmosféru socialistických neveselých filmů, nevadila, prostě se mi to docela líbilo.

Laura se svým manželem a adoptovaným synem Simonem, který se narodil HIV pozitivní, koupili starý sirotčinec, kde Laura vyrůstala, a chtěli si ho předělat na nový domov a domov pro několik dětí s postižením, kterým by poskytovali péči. Ale možná si to měli rozmyslet ve chvíli, kdy se začaly ozývat problémy i se Simonem. Měl například imaginární kamarády, na které si zvykl svádět cokoli, co se dělo, což přidělávalo jeho rodičům stále víc starostí, a v jeskyni na pláži nedaleko domu najde k jejich nelibosti další. Jen... to nejsou tak docela kamarádi - a možná ani ne tak imaginární, jak by bylo záhodno.
Od té doby totiž nejde nic tak, jak si Laura plánovala. Simona přijde zkontrolovat falešná sociální pracovnice, která se pak v noci potlouká kolem zahradního domku. Ozývají se záhadné zvuky uprostřed noci. Po domě nachází zvláštní stopy. Simonovy obrázky jeho neobvyklých kamarádů jsou víc než znepokojující. Jejich podezřelá hra na hledání pokladu, kdy schovají něco, na čem dotyčnému záleží, ještě víc. Ačkoli do domu ještě žádní chovanci nepřišli, až příliš skutečné se zde jakési děti projevují. A hlavně se na maškarní slavnosti objeví podivný chlapec převlečený za strašáka a Simon zmizí. Co se tu děje? Utekl snad z domova? Nebo je pravda děsivější? Co když mrtvé děti doopravdy hrají na hledání pokladu a jen pokud Laura najde všechna vodítka a rozkryje dávnou katastrofu, které se jen díky štěstí, že ji včas adoptovali, vyhnula, může svůj poklad najít? A co když ani to ne? Možná je Simon už ztracený a možná je snazší se k dětem přidat.
Ani tady jsme se bohužel nevyhnuli určitým klišé, a to hlavně nevěřícímu otcei který spolu s odpovědnými orgány činí z matky hysterku, protože zatímco ona nadpřirozené jevy vnímá, on vůbec. Nakonec navíc hysterii propadla, což už sice byl přirozený vývoj, ale jelikož tato herečka byla sama o sobě nesympatická, moc to nepřidalo. A upřímně, rozjetý Simon, kterého prostě nedokázala usadit, mě někdy taky dost provokoval.
Další, celkem originální prvky, se mi už ale líbily. Třeba skvělá "seance" a vůbec nadpřirozeno směřované k určitému výkladu teorie doppelgängerů coby bytostí, které jsou odrazem živých, tady v případě Tomase a Simona, kteří byli svým způsobem svými odrazy, dvojníky, i když ne doslova a ne v otázce vzhledu. A dobrý nápad byl i ten, že nakonec se Tomas nepokoušel jako Samara uzmout si Simonův život pro sebe, ani ho vlastně on či jiné mrtvé děti neunesly a hra na hledání pokladu, kde pokladem byl Simon, nebyla tak docela skutečnou, ale jeho zmizení se stalo souhrou náhod, ve kterých nic nadpřirozeného ani prsty nemuselo mít.
Nejsem si akorát moc jistá scénou se sražením Benigny sanitkou, protože ta působila jako docela levný šok a úplně stejného účinku, tedy zjištění, kdo to vlastně je a jakou má spojitost se sirotčincem, mohla dojít jakákoli scéna, ve které se odpovědné orgány dostanou k její podobě. Tedy že by ji Laura opět mohla jen vidět, že by si jí mohla všimnout na fotkách a podobně. Bylo nutné zjistit, co je zač, aniž by mohla sama o minulosti promluvit, a tak by se to dalo vyřešit lépe než jejím zabitím. Jinak jsem ale spokojená, nejlepší momenty podle mě jsem tu uvedla, nemyslím si, že by šlo o zpackaný a nestrašidelný horor, ani že by byl strašidelný nějak přehnaně, naopak vyložené lekačky tam byly možná... jedna a přestože nejstrašidelnější scéna, kdy Laura v zoufalství hrála Cukr káva s duchy,  byla až na konci, fungovalo strašení na výbornou. A kdyby vybrali trochu sympatičtější hlavní herečku, aby nevypadala, že od první minuty potřebuje silné dávky valia a trochu nitrožilní výživy, byl by na výbornou celý film.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení:

6 komentářů:

  1. Film jsem viděla před pár lety a ačkoliv to není jeden ze snímků, který bych si s chutí pustila znovu, tak ve mně zanechal relativně silnou stopu. Osobně ho řadím spíše k těm lepším duchařským snímkům. Ovšem tebou celkem kladně hodnocená seance mě zas tak moc nezaujala. Samozřejmě, mohlo by to být zpracované mnohem hůř, ale přijde mi, že to chtělo chvilkama trochu ubrat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se naopak líbilo, že se nestalo to, čeho jsem se bála - že psycholožka do toho začne kvákat, ať toho okamžitě nechají a že je to podvod a bude vyrušovat a přerušovat. Taky tam nebyli proto, aby "lovili duchy", jak to v hororech tak často bývá, ale jen aby se podívali, co to tam je, to bylo fajn. Navíc na takovouhle "podivnou ženskou" výborně vybrali Geraldine Chaplin. Naopak mohli trošku přidat a ukázat, co viděla, v jakém stavu ty děti byly, protože sice mám podezření, že je Beigna otrávila a právě to se tam dělo, že umíraly na otravu, ale vůbec to tam nepadlo, takže těžko říct.

      Vymazat
  2. Podle názvu film znám, už jsem o něm určitě slyšela, ale zatím neviděla. Já na horory moc nejsem, fakt se nerada bojím a hlavně nerada vidím krev, tohle ale vypadá jako na psychologický příběh a ty mám na druhou stranu docela ráda, takže asi zkusím ukecat přítele, aby si to pustil se mnou. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní18.9.18

    Miluju tenhle typ hororů, takže tenhle nesměl chybět a mám ho i na DVD . Jako špatnej nebyl, ale můj top nadále zůstávají Ti Druzí .

    OdpovědětVymazat
  4. Jednou jsem viděla jedno španělské sci-fi, ty filmy jsou zajímavé, ale nějak mě to moc neoslovuje, ne že by byly špatné, ale prostě ne. A horor asi nedám, ale hezky jsi to popsala.

    OdpovědětVymazat
  5. Námět se mi líbil, provedení už méně. Asi velkou zásluhu na tom měla herečka hlavní postavy.

    OdpovědětVymazat