Tiché místo

Originální název: A Quiet Place
Země: USA
Rok: 2018

Nojo, tak jsem se s velkým zpožděním konečně podívala na tohle ve své době tak hrozně omílané dílo. Jedno z těch, které v ústředním tématu pracuje s vyřazením jedné ze základních lidských vlastností, řeči, a spolu s ní nutností nevydávat vlastně vůbec žádné zvuky. I když si myslím, že nakonec docela zbytečně.

Budu-li vycházet pouze z toho, co se stalo a odhalilo ve filmu, po celé Zemi se náhle objevila monstra, která stačila napáchat děsivé škody, než lidstvo zjistilo, že je láká zvuk a přeživší se naučili žít zcela potichu. Některým se přitom podařilo vybudovat si celý nový život, jako rodině, kterou film sleduje. Rodiče a tři děti farmaří, přizpůsobili se tak, že odstranili veškerý odstranitelný hluk, do okolních měst a zaniklé civilizace vychází akorát pro zásoby a akorát otec se snaží ve zvukově izolovaném sklepě monitorovat mezinárodní situaci jak to jde. Což kvůli pádu technologie spíš nejde. Ovšem nedá se říct, že by jejich život byl obzvláště zlý.

Dokud nenastanou situace, kdy se hluku už vyhnout nejde. Neopatrné dítě. Úraz. Panika. Porod. Kdy monstra zavětří a kdy už úkryt nebude fungovat. Kdy relativní bezpečí a klid zajišťované tichem zmizí a bude třeba se jim postavit. 

Zrovna moc mě to ale nevzalo. Především mě od začátku otravovala myšlenka "šoupněte tam reprák, pod něj bombu a odpalte to na dálku, až se tam nahrnou" a vadilo mi, že nic nenaznačilo, zda by to šlo, zda to někdo někdy zkusil, nebo zda vůbec někdo něco zkusil. A otravovalo mě i těhotenství hlavní postavy, však když zvuk je takový problém, proč si neudělat mimino, tři děti jsou v rozložené společnosti děsně málo a od porodu s dítětem není ani hláska, ne. Nebo mnoho dalších detailů, které kontrastovaly se snahou opravdu si dát pozor na zvuk a skoro až dosáhly obrazu v detailech podivně neopatrných postav. Taky mě děsně, ale to je jen můj problém, rušilo chození naboso. Prstoboty nemají hlasité podrážky a co třeba ponožky alespoň doma? Možná je to kulturou, ale já si nedovedu představit žít bez ponožek.

Navíc si nemůžu pomoct a srovnávat toto dílo se Dnem trifidů, který na mě působil poněkud opravdověji. V Tichém místu to naopak vypadalo, jako že... život je hezký, zdrojů je dost, proud vlastně taky, jen se nesmí dělat rambajs. Taková... téměř utopická dystopie? Prostě půlka filmu a kromě smrti jednoho kluka, což se nemuselo stát, kdyby rodiče byli důslednější (chce nám rachotit s hračkou, tak ji postavíme vedle něj a otočíme se zády, co se může stát?), všechno hezké a takřka idylické. Dokonce i počasí a příroda jedna velká idylka. Asi nejzajímavější prvek v téhle půlce byl, když mi v tiché scéně prošlo kolem okna dítě hrající v jinak tichu na flétnu. Celkem se to hodilo, jen to nebylo z filmu.

Vůbec mi ale nevadilo, že je film téměř beze slova, že používá jen zvuky okolí a někdy se tam narve soundtrack. Docela osvěžující. I když mohl být i bez hudby, ta naopak zhoršila požitek, protože bez ní by byl ještě realističtější. Ve vypjatých scénách v reálu taky housle neslyšíte. A vlastně asi taky přijmete lepší opatření. Alespoň mi totiž přišlo, že část scén "teď udělají zvuk" působila dost na sílu. Očividně uměle vygradované. Třeba "vytopení skrýše", které přimělo matku a novorozence opustit bezpečí, musel být ultraidiot každý, kdo si té proudící vody nevšiml, nebo celý ten porod. Navzdory tomu, že většina lidí si film pamatuje jako "rodící ženská, která musí bejt potichu", trval asi dvě minuty a veskrze nezpůsobil nic, čeho se nedalo dosáhnout jinak. Taky jsem pořád váhala, proč je monstra nenajdou jinak. Necítí, nebo nepoužívají další smysly? Ale ani tohle nikdo nikdy nevysvětlil. Vůbec nic o nich film nevysvětlil. Byla jen okolnost, která prostě je.

Naopak se povedla vizuální stránka. Už zmíněné detaily na scéně, jako absence talířů, žádné vysypávání léků do dlaně a podobné odstraňování i nejmenšího hluku. Nebo třeba signál s červenými žárovkami po celé farmě. Nebo večerní rozdělávání ohně, které si šlo vyložit i jako pravidelný signál ještě pořád tu jsme z okolí. Taky postava toho malého kluka. Jeho obavy, děs, chování, perfektně zvládnuté. Například když utíkal nebo se setkal s monstrem, bravurně zvládl předvést, jak bojuje s přirozenou dětskou potřebou řvát strachy. A scéna, kdy spadl do sila, už samo "topení" se v obilí, té není co vytknout. 

Což ale nestačí. Po půlce navíc začal film vypadat, že se vydá cestou mnoha hororů a zbytek bude dlouhá naháněčka se záporáky, tady okořeněná o to tolikrát zmíněné ticho. Což se asi stalo, jenže to nesměřovalo k žádnému vyústění pro diváka a k žádnému vyvrcholení vůbec. Naznačený objev, že monstrům vadí vysokofrekvenční zvuky, vůbec nic neřešil a pro tento samotný film k ničemu nebyl, jen otevřel cestu pokračování. To se dá vlastně říct o všem, co se stalo, protože filmu chybí druhý akt. Zatím tam v podstatě i monstra byla zbytečná. Nakonec se mi totiž zdá, že jde o drama rodiny, o jejich vzájemné vztahy a schopnost ochránit se a postarat v nepřátelském světě, a ten mohla bez jakéhokoli dalšího vysvětlení zajistit... co já vím, banda nepřátelských vojáků, zlej medvěd, rasisti, nacisti, zima, šílená čarodějnice a vyšlo by to nastejno. Prostě to není ono.

Foto: Rotten Tomatoes

Mé hodnocení: