When the Lights Went Out

Originální název: When the Lights Went Out
Země: VB 
Rok: 2012

Docela jsem se bála zklamání, když jsem ani nenašla, že by tomuto filmu dali český název, a hned na začátku jsem vytušila úplnou duchařskou klasiku, jakých jsem viděla už hromady a jaké je těžší a těžší natočit dobře. Připravovala jsem se na kritiku. Ale ve skutečnosti tento film není špatný, pokud se na něj díváte ze správného úhlu, tedy víc jako na příběh lidí a dopady existence strašidla v domě na jejich vztahy, než jako na strašidelný horor.

Třináctiletá Sally Maynard se v 70. letech stěhuje se svými rodiči do nového domu, není tím vůbec nadšená a dává silně najevo svou otrávenost. A nejen ona, prakticky okamžitě po nastěhování se kolem ní začnou ozývat divné zvuky, samy od sebe se hýbají předměty a dům jako by se ji snažil vyděsit. Rodiče jí to nevěří, myslí si, že schválně provokuje, atmosféra doma houstne, až zhasnou světla a i oni pochopí, že s nimi dům sdílí něco dalšího. Co, nikdo neví. Akorát matka rozhodne, že ji v žádném případě z vysněného domova nevystrnadí, otec sezve novináře a zvědavce, aby na podivném příběhu vydělal, a Sally začne mít za to, že je to jen duch osamělého, zavražděného děvčete, jehož podobu našla ve staré kronice na radnici a které hledá kamarádku, a ona se jí může stát. 

Jenže pak se Sally zhroutí na školním výletě do bývalého kláštera, kde uvidí něco děsivého, duch pošle její kamarádku do nemocnice a napadne i její matku. Sally tedy ducha prosí, aby je nechal být, jenže nadpřirozené jevy v domě neustávají. Zavolá proto odborníka na duchy, jenž nabídl pomoc, a její otec donutí místního kněze k exorcismu. Bude to ale na záchranu stačit, nebo se věci ještě zhorší, když se ukáže, že mrtvá dívka není v domě jediná? Že její pokusy rodinu vyštvat byly ve skutečnosti pro jejich dobro, neboť byla jen jednou z řady třináctiletých děvčat, na které si cosi stále dělá zálusk?

Hned na začátku k tomu nám sdělí "film podle skutečných událostí v rodině Maynardových", což moc u fantasy a hororů nemám ráda. Obvykle to znamená, že se něco zvláštního stalo, filmaři to překroutili, vymysleli prakticky nový příběh a lidi to odteď berou jako vytesané do kamene. Také jsem se ošívala při začátku, kde se rodina stěhuje do nového domu. Tahle premisa je hrozně provařená, hned víte, co se bude dít, a také se přesně to děje. Typické zvuky, pohybující se předměty, škrábání, zima, světla, útoky kolem problémového puberťáka, nevěřící rodiče, prostě klišé. Nečekáte nic nového. 

Jenomže určitá odchylka od šedi průměru přece jen přijde. Všechno totiž nastoupí hrozně rychle. Od samého začátku máme ducha, chybí klasický půlhodinový úvod, typické milníky "ukáže se duch", "uvěří jeden", "napadení", "uvěří zbytek" se tu netáhne skoro až ke konci, ale po dvaceti minutách zdoláme všechny. Film boří očekávání a najednou se ocitáme ne v duchařském příběhu, ale v příběhu nefunkční rodiny, kde eskalaci krize zajistí nadpřirozené úkazy, a eventualita podlehnutí zlu je tu spíš metafora k úplnému rozpadu, zatímco výhra nad zlem ke zlepšení vztahů. A to mi vlastně vůbec nevadí. Zaměřit se místo na duchařinu a strašení na rodinné vztahy, postupně odhalovat vrstvy Sally coby spratka, s kterým nakonec soucítíte, protože její chování bylo jen výsledkem nedostatečného zájmu rodičů, puberty a osamělosti, a vlastně se z ní vyklube normální holka, byl skvělý nápad. Postupovat poklidnějším tempem, vykašlat se na lekačky, hudbu navozující šoky, zběsilou hysterii postav, jaké už stejně nepřekvapí nikoho, kdo pár hororů viděl, vzít místo toho depresivní dopad, jaký má přítomnost ducha na rodinu a jejich sociální okruh, i když jim třeba fyzicky ani neubližuje, přináší zajímavou atmosféru. 

Líbí se mi i určité momenty absurdního humoru. Třeba když se duch nějak projeví a rodina už ani nereaguje, chybí jen pohled do kamery jako v sitcomu. Nebo když otec a jeho kamarád asistují při exorcismu, ale jsou úplně mimo, neví, co dělat, kněz jim musí napovídat, popohánět je. Sem tam tak film celkem vhodně zlomí napětí a i divák se může ve vypjaté chvíli ušklíbnout. 

Nechápu ale rodiče Sally, kteří jí od začátku střídavě říkali miláčku a střídavě na ni řvali, nadávali, hned padaly facky, žádné vysvětlování, a to ještě předtím, než mezi ně přítomnost ducha a chaos začaly vrážet klíny. Chápala jsem, že to skřípalo, když už všeho měli dost, ale zpočátku se jim vlastně kromě pár zvuků nebo dotyků nic nedělo a oni se přesto chovali hrozně. Není divu, že Sally nebyla zrovna vyrovnaná. Někomu taky nemusí vyhovovat pomalé, klidné tempo bez hrůzy a řádění, nicméně jak jsem uvedla výše, podle mě to sedí. Na druhou stranu za mě hapruje, že skutečně zlým duchem byl mnich. Protože jediná scéna z celého filmu, která jakkoli poukazovala na náboženství, byla návštěva v bývalém klášteře a zhroucení Sally, když viděla oběšený přízrak, a pak až na konci sdělení kněze, že tím dívčiným vrahem byl mnich. Mohl to být jakýkoli jiný člověk a obešli bychom se bez skoro až na sílu vložené scény s klášterem. Na konkrétní identitě zlého ducha a vraha nezáleželo, jeho porážka nevycházela z náboženství, kláštera ani jeho života. Že to mělo vycházet z legendy o tomto mnichovi, není absolutně poznat. A v takových samoúčelných případech je vždy lepší spíš ubírat než přidávat.

Foto: IMDb

Mé hodnocení: