Unfriend

Originální název: Friend Request

Země: Německo

Rok: 2016

Docela mě překvapilo, že se má jednat o německý film, protože je natočený v angličtině, neměla jsem důvod si všimnout, že herci nejsou z anglicky mluvící země, a celkově působí jako průměrný americký televizní horor. Jenž trochu zbytečně smotal dvě věci dohromady.

Na nejmenované vysoké škole oznamují studentům, že Marina z jejich ročníku spáchala brutální sebevraždu a video s tím se objevilo na stránkách školy. To zasáhne především Lauru. Marina totiž byla ponurá samotářka, měla hromadu vnitřních problémů, zajímala se o temné umělecké motivy a okultismus a byla hlavně hrozně osamělá, proto byla štěstím bez sebe, když si ji Laura přidala na facebooku do přátel - jako jediná. Jenže Laura byla obyčejná holka se spoustou lidí kolem, a tak Marině nevěnovala veškerou pozornost, jak by si Marina představovala. Navíc se jí pochopitelně přestávalo líbit, jek se Marina snažila vecpat do všech aspektů Lauřina života, Marinino umění ji začalo víc než znepokojovat a začaly se jí o ní zdát i podivné sny. Ostatním Lauřiným přátelům navíc Marina přišla už na hranici stalkera. Rozhodla se proto udržovat od Mariny trochu odstup a nepozvala ji na oslavu narozenin, ač po tom Marina toužila. Marina na to samozřejmě přišla, ztropila Lauře scénu, ta si ji odebrala z přátel. To ale Marina neunesla a zabila se.

Lauru každý přesvědčuje, že to není její vina, Marina zkrátka byla narušená, na nejlepší cestě způsobit jí vážné problémy. Možná by tomu Laura i věřila. Jenže situace se rychle zamotá. Existuje video Marininy sebevraždy, nikdo však nenašel její místo ani tělo. Zmizí všechny údaje o Marině ze školní databáze, ba co víc, podle policie byly nejspíš falešné. Nikdo neví, kdo vlastně byla. A co hůř, Lauře se pořád ozývá, znovu se jí vetře do přátel, nejde vymazat a potom už Laura nemůže ani ovládat svůj facebookový účet. Používá ho někdo jiný, ani technici netuší, co se vlastně děje. K tomu se náhle mezi Marininými přáteli nesmazatelně ocitne jeden z lidí z Lauřiny oslavy a brzy na to sám spáchá nesmyslně brutální sebevraždu. Z ní také vznikne video a někdo ho vloží na Lauřin profil. I ostatní začnou pronásledovat noční můry a Lauře už je jasné, že je všechny ze záhrobí terorizuje Marina. Že z Laury zkouší udělat vyvrhele a připravit jí o ty, kterým před ní dala přednost. Laura se nakonec rozhodne s ní bojovat, prozkoumat její minulost, zjistit, jak to dělá, a porazit ji dřív, než přijde úplně o všechny. Protože všichni jsou označeni.

V první řadě řeknu, co se mi nepokrytě líbilo. Začátek, kde film najížděl na smutný obraz situace, kdy se někdo kompletně osamělý, zoufalý a psychicky v nepořádku upnul na nic netušícího člověka, přisál se k němu jako k jedinému spojení se světem, a jak to ubližovalo oběma, jen každému jinak. Marina působila opravdu politováníhodně, u Laury přišlo očekávání zkázy, protože jako její obyčejná spolužačka neměla šanci ani povinnost Marinu zachránit, naopak to na ni byl velmi nefér nátlak. Líto tak vlastně bylo obou. Také na hodinu a půl dlouhý film celkem slušně dlouho udržovali nejistotu, o co má jít, co a proč se stalo, kdo je zlý, co se pokazilo. Objeví se divné sny a vidiny, Marinino strašidelné umění, naváže záhada, co byla Marina zač, jestli byla vůbec člověk. Super byl u závěru i sestřih budoucích obětí, jak se zoufale snažili zachránit a marně odstřihnout Marinina ducha všemi možnými způsoby. Akorát, že film v první části natočili jedním směrem, jenom aby ho přesunuli úplně jinam.

Už úvod na školní přednášce naznačoval souvislost se závislostí na internetu, od začátku se řešil facebook (ačkoli v 2016 už v téhle generaci jely jiné sítě), Laura a Marina komunikovaly skoro jen přes facebook, Marininy obrázky, tedy ústřední motiv, byly na facebooku. Opravdu to navodilo dojem, že po několika filmech s "mstícím se duchem v počítači" v přímém přenosu vidíme zrození onoho ducha. S velmi příjemnou změnou oproti mnohým jiným podobným filmům, hlavně Odebrat z přátel, který to v tu chvíli hodně připomínalo. Tedy že duch se tu nemstí oprávněně. Hlavní postava, Laura, nebyla žádná mrcha, nezasloužila si pomstu, podle mě neudělala nic špatně, na vině tu byly Marininy psychické problémy a vidění světa. To je osvěžující. Detaily, jako že cokoli Marina ze záhrobí dělá, nejde vyřešit programátorsky, protože nepoužívá kód, ale jakési divné znaky, nebo že útoky na Lauřiny přátele neprobíhají jen před počítačem, ale i v reálném světě, tomu nijak neubližovaly. 

Jenže potom se to začalo lámat. Laura a někteří z jejích přátel rozjeli amatérské vyšetřování Mariny v reálném světě a od facebooku a internetu se film úplně odvrátil. Jsem docela ráda, protože tohle pátrání po způsobu, jak je Marina "posedává" a ovládá, bylo zajímavé. Teď to zase celkem připomínalo americkou verzi Kruhu a povedlo se. Odhalili navíc, že to souvisí s magickým kultem, přidal se motiv vos souvisejících s touto magií, a to se mi vážně líbilo. Ale nemělo to vůbec nic společného s úvodem. Jistě, kombinace mstící se čarodějnice, co vedle magie používá i facebook, film odlišuje od Odebrat z přátel i Kruhu, ale namísto opravdového propojení tady nalili olej do vody. Zůstalo to separátní, nešlo jim to smíchat, kritika závislosti na sociálních sítích z úvodu filmu najednou nedávala smysl, protože nehrály roli. Facebook tu byl nakonec vlastně irelevantní, kdyby Marina místo internetu sledovala Lauru fyzicky, dělo by se totéž. 

Navíc čím dál víc bilo do očí, jak je Marinina pomsta nesmyslná, protože jí Laura ublížila jenom v jejích představách, ale zdá se mi, že film protlačoval opak, že Laura si za to může sama. Takže ve výsledku z toho vzešel okultismus, čarodějnice se špatně zobrazeným motivem, kde důvod pro zahrnutí elektroniky v podstatě byl, že vypnutý monitor noťasu používala jako černé zrcadlo, jímž posedávala své cíle a nutila je jednat - opět ne nutně v souvislosti s jejich elektronikou nebo internetem. Navíc s dost ucouraným koncem doprovázeným nesmyslnými scénami. Třeba pobodaná Laura měla energii a ohebnost jako nepobodaná, své zranění ani nebrala na vědomí, nic neznamenalo, tak proč ji vůbec bodali. Nebo jeden její kamarád zešílel a rozhodl se ji zabít, že to by ho mohlo zachránit, ale ani to vůbec k ničemu nevedlo, jen k tomu zbytečnému bodnutí. 

Je to tak docela škoda. Protože kdyby se kultu, vos a psychické poruchy způsobené Marininým smutným dětstvím drželi od začátku, vykašlali se na celý facebook, mohli si udržet napětí a zájem déle než jenom na část se zkoumáním Marininy minulosti a magie. Mohlo to být lepší. Takhle ovšem zůstali někde v půli. 

Foto: IMDb

Mé hodnocení: