Tato zvláštní kniha slibovala thriller plný lží a hrátek s pamětí, proto jsem na ni byla zvědavá. A přesně to také přinesla. Ovšem zpracované způsobem, který mi nesedl, a nemůžu ji proto zrovna nadšeně doporučit.
Aimee přitom skutečně něco zásadního tají. Ne osobnost tyranky nebo vražedkyně. A ne jen před policií, nýbrž před celým světem. Svůj pravý příběh a svou pravou totožnost, protože Aimee se z ní stala až v šesti, když došlo k něčemu, co se bojí odhalit. Pokud by to udělala, zhroutí se jí celý život. Možná se to ale stejně stane, jelikož zatímco se snaží nepřijít o rozum a přesvědčit sama sebe, jak její vzpomínky jsou naprosto v pořádku, někdo se velice snaží, aby pochybovala o realitě jako takové. Objeví se podivná stalkerka vypadající jako její zlá a hlavně mrtvá nepravá matka. Údajně zmizelý Ben hlásil domácí násilí a dokonce ukázal svůj zbitý obličej, ačkoli Aimee se ho nikdy nedotkla, byl to naopak on, kdo jí ubližoval. Alespoň pokud si vzpomíná. Pod domem najdou Benovo tělo, jenže staré už několik let a tenhle Ben rozhodně ani za života nevypadal jako její Ben. A hlavně jí někdo neustále zanechává zprávy, že ví, kdo ve skutečnosti je. Začíná Aimee doopravdy bláznit, skutečně si vlastně nepamatuje co prováděla či stále provádí, nebo se někdo snaží rozplést dávný příběh, její příčetnost a připravit jí peklo na zemi?
Základní okolnost knihy, tedy že Aimee není tak docela Aimee, není tajemství. Kapitoly v současném Londýně se střídají s minulostí v Essexu a čtenáři rychle dojde, že současná Aimee a maličká Ciara unesená šíleným manželským párem hledajícím náhradu za vlastní dceru jsou jedna a ta samá osoba. V obou rovinách k tomu ukazují příběh týrání, neustálých lží, nutnosti hrát přede všemi i sama před sebou, takže je naprosto pochopitelné, proč se Aimee svou minulost rozhodne zamlčovat i ve chvíli, kdy zmizí Ben, kdy se jí začne rozpadat život a policii připadá její chování podezřelé, byť by mohla mnoho vysvětlit. Chápu, proč nechtěla spolupracovat a lpěla na tajemstvích i ke své škodě. Byla zkrátka moc velká, bolestivá a definující, než aby s nimi mohla ven. Navíc to dobře přikládalo do ohně nejistoty, jestli Ben zmizel kvůli nesouvisející náhodě, jestli ho zabila a potlačuje to i před sebou (na začátku často zmiňovala, jak se "to stalo té noci", ale nikdy se nepřiblížila bližšímu vysvětlení), nebo jestli vzorce a propojení vidí doopravdy, vrátila se její stalkerka a Ben na ni skutečně něco ušil.
Na druhou stranu autorka zašla s touto nejistotou až příliš hluboko. Aimee si úmyslně zakazovala vzpomínat na cokoli. Nutné, aby čtenář neodhalil příliš brzy, jestli opravdu manžela zabila a co se s ní a kolem ní doopravdy děje, dokud nenastane velké finále. Jenže místy zněla jako příliš narušený člověk sotva schopný každodenního fungování. Jako byla žila v základním nastavení a nepřemýšlela o ničem, co není "bezpečné" téma jako scénář, jídlo, spánek. Zakazovala si myslet na řešení problémů nebo jen na další den. Asi taková měla být, možná takové prapodivné dlouhodobé psychické rozpoložení měla autorka v úmyslu, ovšem otravovalo to. Nečetlo se to snadno, Aimeein život nedával moc smysl, být v takové hlavě způsobovalo bolest zase té mé. Potřebovala jsem víc, abych chtěla číst dál.
A nezdálo se mi ani ono velké finále. To, že záhadný muž, který si ji pod falešným jménem vzal, je její biologický psychotický bratr tyran, jak oba dva poznamenalo rozdílné, ale stále šílené dětství, vlastně nezní špatně. Dokud kniha směřovala k rozuzlení, že její stalkerka využila nějakého zoufalce a pracují spolu, docela se mi to i líbilo. Jenže pak přišel ještě jeden zvrat - stalkerka není, i tou je její bratr. Převlékal se za Aimeeinu dávno mrtvou únoskyni, sledoval ji jako "Maggie", a naplánoval velkolepé finále, kde zdánlivá spolupráce "Maggie" a "Bena" bude falešnou stopou, aby se mu Aimee vrhla k nohám... nebo... něco? Doteď právě nechápu, co byl cíl. Navíc se objevila divná scéna s "Maggie" u lékaře. Po mnoha kosmetických zákrocích požadovala plastiku prsou, doktor ji odmítl kvůli rakovině rozlezlé do zbytku těla. Jako jednoznačnou ženu. Jenže podle závěru to vlastně byl "Ben" v paruce, aniž by text naznačil, jestli si plastický chirurg (!) nevšiml (protože "Ben" byl minimálně při manželském znásilnění pár dní předtím stoprocentně muž), nebo jestli se snažil přeoperovat a vydával se za trans, nicméně chtěl Aimee odtáhnout pořád stále jako její bratromanžel.... či co... se to dělo?
Autorka naznačovala spoustu možných důvodů, proč tak "Ben" vystupoval, od hry po opravdový problém se sebevnímáním, ale žádný nedával se zbytkem knihy smysl. Jeho pohledu a osobnosti, byť to bylo hrozně třeba, se skoro nevěnovala, takže nevíme, co s ním bylo. Zatímco naprosto plochou, nezajímavou Aimee snažící se nepřemýšlet, nevzpomínat a nemít vnitřní život, táhla až do odpadnutí. Tady se autorka už natolik snažila zachovat nejistotu a tajemství, až vznikl jen nedořešený chaos.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat